Do arabských zemí pouze zahalená

Ahojky všichni, dost jsem to tady pročítala a zdá se mi, že většina žen jsou dost nekompromisní v jejich názorech na arabský svět. Je mi jasné, že když vám nevyšel vztah s arabem, (v horších případech tam hrálo roli i násilí)díváte se na každého araba tímto způsobem. Ale s kolika jste byli ve vztahu, že všechny takhle soudíte? Jak už je zde psáno několikrát, každá kultura je jiná. Nejdříve si zjišťujte vše o té dané kultuře a pak se rozhodujte zda vám to bude vyhovovat nebo ne. Dobře, každé štěstí se může změnit v neštěstí... ale na to si nemusíte brát araba. I z českého muže se může po nějaké době stát násilník a bůh ví co. Já jsem o arabské kultuře dost četla a třeba vím, že do sňatku s muslimem bych nikdy nešla. Neodsuzuju, jen si nemyslím, že bych byla s muslimem šťastná. Tedy pokud by byl ten svérázný konzervativní muslim, o kterém tady hodně z vás píše. Vše je relativní. Ale teď k věci. Já sama jsem si vzala araba (jako arab moc nevypadá, má světle hnědé vlasy a velice světlou kůži na těle, je doktor a křesťan a pochází ze Sýrie. Jsme spolu již 6tým rokem a máme spolu synka, který je blondáček. Už 4 roky s ním žiji na západním pobřeží Sýrie. Ano jsem velice šťastná, ale chci podotknout, že samozřejmě k hádkám také dochází, ale ne proto, že on se narodil tady a já v Čechách. Prostě je to chlap a s chlapem to nikdy nebude úplně 100% v klídku. Vždy se najde nějaká malá krávovina, kvůli které se člověk může pohádat, jako v každém vztahu. Nemám tady žádná pravidla, které musím dodržovat, tedy nějaká ta nepsaná, která máme i v Čechách. Měla bych být dobrou matkou a starat se o syna. No bingo, to je přece samozřejmost, vždyť jsem ho porodila. Zahalovat se nemusím, tedy to je přece jasné, když jsem se přivdala do křesťanské rodiny. Nemusím pracovat a nepracuji, ale mohu pracovat když se doma budu nudit, (což se zatím nenudím, uvidíme do budoucna)nikdo mi práci nezakazuje. Mohu si vyjít do ulic sama bez manžela. Můžu pít alkohol a nosit sukně a šaty nad kolena a trička s výstřihem, ale neměla bych působit jako lehká žena, čili čeho je moc toho je příliš, ale to je všude stejné i u nás v Čechách. A já, že už jsem matka zrovna jako kurvička vypadat nechci. Manžela respektuju a vím, že by pro mě a syna udělal cokoli. Také vím, že v Sýrii žije většina muslimů a nějaké to procento křesťanů a i když bydlíme v křesťanské čtvrti, setkání s muslimy se ve všedních dnech neubráníš. A proč taky? Jen ať se chodí modlit xkrát denně, jen ať si praktikují to svoje náboženství. Jen ať jejich ženy chodí zahalené, jen ať.... každý si musí rozmyslet do čeho jde. Muslimové jsou dobří lidé, muslimové jsou i špatní lidé. To samé křesťani. Ale v žádném případě by se nemělo "škatulkovat". Někdy se hold člověk rozhodne špatně a někdy dobře. Můj manžel na mě nikdy nevztáhl ruku, nikdy mi ani nenadává. Já jsem spíš takový nervák a hádám se. Můžu mu v uvozovkách nadávat do debilů když jsme doma, ale na veřejnosti by na nás nemělo být nic poznat, měli bychom působit šťastně. Tohle už mám moc dobře nacvičené. Na veřejnosti k němu vzhlížím, dopuju jeho ego před ostatními (což ho dělá velice šťastným) a v soukromí... no vždyť stejně kdo je zvědavý na nějaké manželské hádky na veřejnosti? A když chce vystupovat jako "kápo", neberme mu to. Mě to nic nestojí a vím, že je šťastný a když je šťastný on, já jsem samozřejmě taky, protože se ke mně chová jako k princezně. Vybírání partnera pro život je pořád stejné: Berte na vědomí všechny okolnosti, ty dobré a ty špatné... porovnejte a vyvoďte výsledek. Stojí vám to za to a nebo ne? Nehrňte se bezhlavě za láskou vašeho srdce, když například víte, že si nedokážete představit žít v jiné zemi než Čechách. Já se musím přiznat, že moc dobrý vlastenec nejsem, 5 let jsem žila v Anglii, (kde jsme se také s manželem seznámili)a po Čechách se mi nestýskalo (samozřejmě létám 2x do roka za rodiči do Čech, ale natrvalo bych tam žít nechtěla). A když jsem si nabrnkla mého manžela, hned od začátku jsem věděla, že chce jít zpátky do Sýrie, že si v Anglii jen dokončuje Phd. Ano byla jsem z toho trošku nervozní, ale o to víc jsem si o jeho zemi zjišťovala. Málem jsem ho kvůli tomu odkud pochází nechala. Měl to se mnou těžké poněvadž pokaždé když jsme se setkali, jsem mu vrážela všechny tyhle hlody o arabech, co ti vezmou děti, nebudeš moct nikam chodit sama, budeš muset manžela poslouchat na slovo, muset chodit zahalená...................atd atd. A já všem těm kecům věřila a jen horko těžko jsem si je nechávala vymluvit. Trvalo mu to měsíce a měsíce dokazování. Jsem moc ráda, že vydržel a bojoval o mě. Protože teď bychom nebyli spolu. Všem zamilovaným slečnám/paním do araba, muslima/ne muslima přeji hodně štěstí. Ne všichni jsou stejní, takže i když si o vás a vaší lásce hodně lidí bude myslet svoje, vy víte, že šanci na opravdový a láskyplný vztah s mužem z těhlech končin máte. Tak s ní pracujte. Přeji krásný zbytek večera.