Do hor? Na kolech!

19. září 2010 16:00

Šlápněte do pedálů a vychutnejte si úchvatné přírodní divadlo, v němž hrají hlavní roli mohutné horské masivy, dech beroucí pohledy do údolí a nádherné louky plné květin. Žádné jiné pohoří na světě nenabízí tak působivá panoramata jako Dolomity.

Jste-li tak trochu sportovní antitalent jako já, ale nehodláte se smířit s kondicí, která za mnoho nestojí, musíte se naučit obelstít svůj mozek, aby mu pohyb připadal jako zábava. V Tyrolsku to jde snadno. Přestože jsem cyklista spíše sváteční, nechala jsem se přemluvit přáteli, kteří jsou nadšenci do horských kol, abych s nimi absolvovala týdenní pobyt v Jižních Alpách.

A nelitovala jsem. Díky tomu, že jihotyrolská údolí nabízejí na 600 km cyklostezek, své trasy si tady najdou jak vyznavači adrenalinu, tak cyklisti pohodáři, kteří nikam nespěchají a před lámáním rekordů v sedle dávají přednost méně náročným výletům. Dalším velkým plusem jihotyrolských Dolomit, které zabírají jižní stranu hlavního hřebene Alp, je to, že se tady díky jejich poloze nemusíte obávat studeného větru, dlouhotrvajícího deštěani sněhu. Naopak, slunce tu svítí 300 dní v roce.

S hlavou mezi mraky Hlavní cíl naší čtyřdenní cesty byl pro organizátory akce, nadšené bikery Tomáše a Petra, předem daný – pokořit mohutný masiv Sella. Vydat se na trasu Sellaronda Mountainbike můžete pouze v doprovodu zkušeného průvodce. Jedná se o celodenní túru, během níž budete část cesty absolvovat na lanovkách, které vám usnadní výstup na čtyři dolomitské průsmyky Grödnerjoch, Sellajoch, Campolongopass a Pordoijoch. Okruh kolem masivu měří ve směru hodinových ručiček 58 kilometrů a zahrnuje převýšení 3400 metrů, trasa proti směru je malinko kratší, má 53 km a překonat musíte 3000 metrů výškového rozdílu. Tahle námaha ale stojí za to. Na vrcholu Sella, takřka s hlavou mezi mraky, si budete připadat velmi svobodně a po výstupu vaše tělo zaplaví obrovská vlna endorfinů. Bez průvodce se sem ale radši nevydávejte, bylo by to zbytečné – bez něj totiž nezískáte bikepass na použití lanovek. Bikepass vás přijde na 40 eur, v ceně už jsou ale započítány i služby průvodce.

Taxi pro mé kolo Zatímco tedy zdatnější část naší expedice podnikala své adrenalinové nájezdy na horské masivy, nenudili jsme se ani my, cyklopožitkáři, kteří nikam nespěchají, a když už do kopce nemůžou, nestydí se tlačit. V oblasti Kronplatzu se ale, když nechcete, nijak fyzicky nezničíte. Funguje tady totiž úžasná vymoženost – biketaxi. To vás i vaše kolo dopraví na požadovaný výchozí bod a vy se potom vlastními silami vracíte zpět po značených trasách. Je to úžasné, jste v pohybu, užíváte si túru, ale přitom nemusíte mít vůbec strach, že byste se mohli ztratit – k dispozici jsou detailní popisy cest a na trase samotné najdete také tipy na návštěvu různých pamětihodností. Kolo si zde můžete také vypůjčit, stačí si ho objednat přes e-mail, třeba na adrese info@sportrent.it.

Cesta plná vína Jižní Tyrolsko voní čerstvým domácím chlebem, posečenými loukami a vínem. V téhle příjemné atmosféře, kterou dokreslují zasněžené vrcholky alpských štítů, zatímco vás hřejí do zad teplé srpnové paprsky, se cítíte jako uprostřed příjemného filmu, v němž můžete hrát hlavní roli. Je tady toho k vidění tolik, že ani během 14denní dovolené nestihnete poznat úplně všechno. Pokud ale máte na ochutnávání zdejší krajiny jen pár dnů, určitě si dopřejte na závěr relax spojený se zdejším vynikajícím vínem. I my jsme jako finále zvolili nenáročnou trasu s minimálním převýšením podél Jihotyrolské vinné stezky, která se táhne od Bolzana až po nejjižnější bod regionu, městečko Salorno.

Projíždíte mezi jablečnými sady na úpatí ohromných, sněhem pokrytých horských velikánů, středověkými vesničkami, míjíte impozantní hrady a zámky, které jako by právě vystoupily z kulis pohádky, prostě dokonalá esence romantiky. A všude kolem vás úžasné vinice, kde je snad přímo povinnost zastavit a ochutnat poklady z místních sklípků. Dolomity byly v roce 2009 zapsány na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO a právem tam patří. Zamilovat se do zdejší krajiny je totiž až příliš snadné.