Je málo domácích prací, které se po dlouhá léta v zásadě nemění a přes veškerý technický pokrok stále vyžadují, abychom přiložili ruku k dílu. Na praní máme pračky, na nádobí zase myčky, ale i nejnovější parní žehličku musíme vzít do ruky stejně jako tu, která se plnila řeřavými uhlíky.
Pochopitelně, že nejlepší by bylo nežehlit, to jde ale jen výjimečně. Už ve starověku lidé přišli na to, že vypraná látka vydrží déle a příjemněji se nosí, když ji „přejedeme“ něčím horkým. Ve staré Číně na to měli těžké kovové pánve plněné žhavými uhlíky, antické Řecko mělo želízkové žehličky, evropský středověk pak znal valcháře, jejichž prací bylo prádlo lisovat či válečkovat.
Teprve později přišel na řadu hlazený železný blok s držadlem, který bylo nutno nahřát na plotně. Čím byl mohutnější, tím déle akumulované teplo udržel a lépe žehlil, ale tím namáhavější také bylo žehlení. Pro plynulou práci pak bylo potřeba takových nahřívacích žehliček raději několik. Už tehdy však nahřívací žehlička měla v zásadě dnešní tvar s patou a špičkou. Vylepšení tohoto typu představovala dutina, do níž šlo vkládat uhlíky, později pak vznikla konstrukce, kde se jako zdroj tepla používal hořící líh.
Elektřina, která žhavila topnou spirálu, přišla pomáhat pokrokovým hospodyňkám koncem 19. století. Pár desítek let ovšem trvalo, než teplotu začal místo nasliněného prstu hlídat termostat, a nakonec zhruba před sedmdesáti lety začala pomáhat i pára. Žehlení se stalo efektivnějším, ale i sebelepší žehličku prostě vzít do ruky musíme.
K anatomii látky
Řekli jsme si, že žehlená látka se příjemněji nosí, nehledě na to, že vyprané a nežehlené oblečení nepůsobí zrovna esteticky. To je ostatně otázkou diktátu obecného mínění, které se možná také jednou změní, ale do té doby se bez žehlení neobejdeme.
Co se při něm uvnitř látky děje? Jednotlivá vlákna látky jsou tvořena polymery, i u čistě přírodních tkanin, jako jsou lněné či bavlněné. Celulóza, která je jejich základem, je totiž také polymerní sacharid. Vlákna jsou pak celým souborem uspořádaných (krystalických) a neuspořádaných (amorfních) částeček. Vazby mezi makromolekulami jsou volnější než vazby mezi molekulami samými. To vše ovlivňuje tvar vlákna, potažmo tvar celé látky, která je z dotyčného materiálu utkána. Při nošení vlákna látky namáháme a nutíme je tak ke změně tvaru, oblečení tím pádem mačkáme. Při praní se zase na některé vazby v polymerech snadno naváží molekuly vody a látka je lehčeji tvarovatelná.
Dát vláknům tvar původní, a dokonce je v něm zafixovat pak musíme žehlením, tedy působením teploty. Protože polymery nejsou homogenní látkou, jako je například led, bude působení teploty na jejich různé části také různé a ke změnám dojde postupně.
Ideální teplota k žehlení určitého druhu vláken je ta, kdy se mezimolekulární síly vracejí do původního stavu, ovšem nikoli definitivně - tato změna musí být vratná, viskoelastická. K vyrovnání vláken pochopitelně pomáhá i určitý tlak. Po ochlazení si pak uchovají svůj tvar do té doby, dokud je zase nezačneme namáhat nošením. Jestliže bychom teplotu přehnali, nastala by změna plastická, nevratná. To by se mohlo zdát jako ideální řešení (že už bychom nikdy nemuseli žehlit), bohužel je však nevratný posun vláken nežádoucí, ztrácí se elasticita, a tedy příjemný pocit z nošení.
Bakterie není maličkost
Zmínili jsme se o roli molekul vody. Díky nim lze látku lépe tvarovat, což je sice nežádoucí při nošení, ale důležité při praní a žehlení. Dalším často uváděným důvodem pro žehlení je likvidace bakterií. Je skutečností, že nové prací prostředky i nová technika praní umožňují dobré výsledky za nižší prací teploty než dříve. V zájmu úspor a ve jménu ekologie se pere nanejvýš na 60 stupňů Celsia, což však k likvidaci bakterií nestačí, a stoprocentní výsledek neposkytnou ani tolik doporučované technologie s ionty stříbra. Bakterie většinou hynou při sušení prádla volně na vzduchu a nezastupitelná je při tom role sluníčka.
Podle podmínek sušení se však bakterie mohou dostat jen do latentního stavu, pak žehlení pomůže, ovšem je tu opět háček v nových technologiích, kdy stejného výsledku při žehlení lze dosáhnout za mnohem nižších teplot než dříve. Názory zda důkladně přežehlit prádlo alespoň pro malé děti se různí, většinou se doporučení omezí na období šestinedělí. I to však může být diskutabilní, jestliže při uložení žehleného prádla nezabráníme jeho možné kontaminaci z okolí, což je v domácí praxi v zásadě nemožné. Neznamená to ovšem, že bychom měli u vědomí téměř sisyfovské práce na zásady hygieny rezignovat.
Práce je tělesná aktivita
Jestliže se chceme zabývat zdravotními aspekty žehlení, nemůžeme pominout ani to jak žehlit. Nějaký ten návod jak žehlit košile, kalhoty a různé látky určitě máte svůj vlastní. Nebudeme také doporučovat různé parní systémy ani materiály na kluzné plochy, i když to, s jakou námahou nástroj posouváme po žehlené látce, se na našem pohybovém ústrojí také jednou musí projevit. Spíš se podíváme na to, abychom při této tak málo oblíbené práci co nejméně jednostranně zatěžovali organismus.
Žehlení je svým způsobem tělocvik, a tak bude naprosto v pořádku, když jej budeme vykonávat u zdroje čerstvého vzduchu, tedy otevřeného okna či v dobře větrané místnosti, raději chladnější, protože se určitě zahřejeme. Okno také poskytne zdroj dobrého světla; jestliže se však k žehlení nedostaneme za dne, musíme se postarat o zdroj jiný -a pokud možno takový, který bude svítit na žehlenou látku, nikoli do očí. Ze žehlení si můžeme udělat i relaxační program, když si k němu pustíme příhodnou hudbu.
Sledování televize moc vhodné není, neustálé přeostřování zraku na práci a na obrazovku oči rychle unaví. Někdo nedá dopustit na žehličku hmotnější, na niž při práci nemusí tolik tlačit, jiný si bude stěžovat, že příliš těžká žehlička způsobuje bolest zápěstí, zad a tak dále.
Na vině ovšem nebývá žehlička sama, spíš nevhodně nastavená výška žehlicího prkna. Jedno doporučení říká, že při žehlení by vzdálenost mezi plochou prkna a loktem ruky měla činit 30 centimetrů, druhé pak počítá prakticky s podobnou vzdáleností, když doporučuje, aby výška prkna postačila k položení dlaní na jeho plochu bez toho, že budeme ohýbat ruce nebo záda.
Další dobrá rada či vlastně soubor rad zkracuje dobu žehlení, a tedy i dobu případné jednostranné zátěže. Týkají se (podobně jako při praní) roztřídění prádla tak, abychom jednotlivé kusy vyžadující stejnou teplotu žehlili pohromadě, pokud možno od těch choulostivých syntetických až po bavlnu a len, kdy zahřátí potřebuje delší čas. Ale tyto zásady už určitě máte zažité, navíc moderní technologie i tady práci usnadňují.