Potkaly jsme s paničkou cestou do drogerie jednu paní. Na ulici nikde nikdo, jen ona a my dvě. Už už panička otevírala pusu k pozdravu, protože zajedno tu paní od vidění zná, zadruhé jí bylo blbý minout se v opuštěné ulici a přitom ani nehlesnout.
Prozradím, že ta paní je podstatně mladší, než panička, ačkoliv to bych asi říkat neměla, to mě panička nepochválí. No ale dál. Paní otočila hlavu a když kolem nás procházela, zrovna ji ze všeho nejvíc zajímal havran, který přistál u krajnice. On to byl tedy pěkný kousek, to černý opeřený letadlo bylo větší než já! Ale vzhledem k tomu, že v současné době kam se podíváš, tam sedí havran, nešlo předpokládat, že to byl první a jediný, kterého ta paní v životě viděla. Leda by se právě vylíhla. No tak nic, budeme pěkně mlčet.
Jdeme zpátky a situce se opakuje jen s tou výjimkou, že tentokrát paní nezajímal havran, ale kontejner na směsný odpad. Kdyby to byl alespoň kontejner na směšný odpad, to bych se k ní třeba i přidala, ale kdepak. Panička otevřela pusu naprázdno a jak slova „dobrý den“ polkla, tak vyloudila takový podivný kvílivý zvuk. Tak výt umím taky! Ale s tou paní to ani nehnulo! Já to nechápu, to byl tak příšerný zvuk, že to taky mohlo znamenat, že je panička v posledním tažení a potřebuje pomoc!
Já to vlastně celé vůbec nechápu. Nechápu totiž lidi. Když se potkáme my, pejskové, tak se zdravíme co nám délka vodítka stačí a dovolí! Někdy se dokonce místo pozdravu rovnou přeme, kdo je tady ředitel! Nebo klíďo že toho druhého považujeme za hlupáka, že to my jsme chytří jak rozhledna! Ale to vy, lidi neumíte. Vy si jdete po ulici a stejně jako ta paní míjíte další lidi a mlčíte jako ryby. Ať jsou vám sympatičtí, nebo je považujete už od prvního pohledu za blbce.
Nebylo by ono to celé lepší, kdybyste si z nás vzali příklad? Srdečně byste se zdravili, říkali si „dobrý den“ a „ahoj“ a „nazdárek“. Cože? Že to by šlo, ale na rozích se fakt zastavovat a zvedat nohy nebudete? A jestli si z vás nedělám dobrej den? Kdepak. Samozřejmě vím, že my jsme pejskové a vy lidi a v mnoha ohledech se podstatně lišíme. Ale pěkně se pozdravit, maličko usmát, to přece moc práce nedá. A víte vy co? Někdy tím můžete dokonce vylepšit tomu druhému celý den. Jen musí vědět, že to vaše přání dobrého dne je míněno upřímně a že si z něho neděláte dobrej den.
Vaše
Eni