Řekněte mi, kdo se nebojí doktora. Já tedy jo. Hrozně. To já když přijdu k paní doktorce, tak ji chci kousnout. Preventivně, aby na mě nesahala. Ale taky proto, že se mi směje! Říká, že mám tak malou držtičku, že košík na ni nemají ani v hračkářství a že by mi panička musela nasadit jedině košíček od zátky ze šampusu....
No ale proč vám to píšu: moje panička byla taky u pana doktora. Rovnou mu řekla, že tlak ať jí neměří, protože se bojí doktora tolik, že jakmile nějakého vidí, má samou hrůzou ten tlak nezměřitelný. Já si tedy myslím, že v tu chvíli jí spíš než měřit tlak chtěl poslat do blázince, ale to si myslím já. Pan doktor byl totiž prý docela prima chlapík a zasmál se, jako by lepší vtip nikdy neslyšel. A po všech procedurách, které bylo zapotřebí udělat, jí i ten tlak nakonec změřil a měla ho v pořádku.
Ona si tohohle pana doktora panička našla, protože z paní doktorky, ke které chodila, měla bezesný noci. To tam jednou totiž takhle přišla, že má převeliké starosti a možná z toho se jí špatně dýchá, bolí jí žaludek a u srdce a že málem omdlela. To je taky rozum, chodit k doktorovi, když máte takové obří starosti, ne? Mít je chlap, tak už v klídku pobývá v nervovým sanatoriu. Jenže paní doktorka nevzala ty starosti v potaz a začala paničku léčit. Že prej má náběh na infarkt a angínu pektoris a vůbec - že je jednou nohou v hrobě. No to víte, to paničku vyděsilo a okamžitě z toho onemocněla. A paní doktorka ulovila další duši. Panička tam chodila na kontroly, jedla ty léky a dočista nechtěla do nemocnice, kam jí paní doktorka vytrvale posílala, aby se jí porejpali v těle a žílou k nemocnýmu srdíčku nahlédli. Do srdíčka si prý panička pustí jen mužskýho, kterýho si sama vybere. A pak jednou přišla na kontrolu, paní doktorka se tak nějak zachmuřeně podívala na sestru a řekla jí: Jó sestři, tady pani má to, co měl ten Běla, co byl stejně starej jako ona, jenže on už na to umřel.....A pak změřila paničce tlak a chtěla volat záchranku....
Tak se panička rozhodla, že když se bude chtít pořádně bát, půjde na pouť do strašidelnýho hradu a že už toho bylo dost. Našla si jinýho pana doktora, co žádnýho Bělu, ani mrtvýho, ani živýho nezná a nechala si udělat pěkně pořádný vyšetření. A pan doktor jí řekl, že má na srdíčku sice nějakou pidi vrozenou vadu, ale že to není vůbec nic hroznýho a žije se s tím úplně stejně normálně, jako s ponožkou, co má dirku na palci. A zaplatila u něho jen 30 korun poplatek a jinak nic, ačkoliv tenhle pan doktor má v ordinaci takovou spoustu přístrojů, že se díky tomu panička nejprve domnívala, že omylem vlezla do kosmické laboratoře. Inu – není doktor jako doktor.
Tak buďte milé dámy zdrávy.
Vaše Eni