Dobry večer vím že je to zvláštní ale já něco hodně podobného zažila až mne desilo to číst , jen mi je 42 a kamarádce spíš ji říkám druhá mamča má 83 ale naštěstí žije ,užívá života .Ale až neuvěřitelné
Zase nějaké podivnosti v článku.Paní měla dítě ve 40 letech,čili tak v r. 1980.A že by jí neplatil manžel alimenty?? Tehdy se to strhávalo rovnou ze mzdy v účtárně,kdo by nepracoval,byl by příživník a zašili by ho,takže zase nějaký výcuc nepodložený! já osobně si tedy opravdovou kamarádku představuji jinak,né tak starou a vzdálenou.Řekla bych,že nemohly spolu nic podstatného zažít,kromě krátkého období při údajném hlídání dětí. Měli by tady angažovat nějakou kvalitnější pisalku,aby nasmolila něco zajímavějšího a reálnějšího.
Ach, jak moudré... ale kvůli školení sem nechodím. Tady aby se člověk fakt bál napsat cokoliv, natož pak všelicos, aby mu nevytkli ledacos, potažmo bůhvíco. :potichu
@Elynor: Tak promiň, netušila jsem, že to vezmeš jako školení. Nemyslela jsem to tak a už vůbec ne jako výtku. Přeci já sama jsem tu "časovou osu" řešila, to bych vytákala i sama sobě.
Dámy, vy máte zvláštní potřebu pořád řešit tu časovou osu. Mě přitom vždy zaujme něco úplně jiného. Podle příběhu paní měla první dítě ve 40 letech, za chlapa si našla hamouna, co jí za celý život nedal korunu. Celý život bydlela s matkou a k tomu všemu i s bratrem. Tedy ani jeden z nich se nedokázal osamostatnit. To mi zní dost hrozně. Kdybych měl být cynický, skoro bych řekl, že paní Drahomíra by spíš měla být ráda, že Olga už má klid. K tomu se ani nezmínila, kdo podědil ten byt. Přeci jen Olga ztratila syna a tak mohla odkázat všechno jí, když byly takové přítelkyně. Pak by se z tou ztrátou jistě vyrovnala lépe ;-)
@Anonymizovaný: Já s Vámi na jednu stranu souhlasím na druhou ......mám prostě problém se do příběhu ponořit a vnímat ho jako skutečný pokud na mne způsob jakým je napsaný doslova křičí že jde o výmysl......po pravdě já bych si opravdu ráda přečetla něco co je fakt ze života, vlastně proto sem chodím a poslední dobou mne to vždy dost zklame.
@Anonymizovaný: Možná jste mladší než my. Jelikož dvouletá vojna byla tak velký zásah do života těch kluků i jejich rodin, že její zkrácení a posléze zrušení bylo pro nás natolik úžasné a zapamatovatelné datum, že nás to prostě všechny, co jsme tuto dobu prožily, pořádně sfackovalo. Ale jinak máte naprostou pravdu. Kritika redakce, pravopisu a podobně, není relevantní reakcí na tyto články. Navíc jejich nedokonalosti se opakují a my je dávno známe, takže se vlastně podobáme člověku, který opakovaně kritizuje jablko za to, že je jablko. :-)
@helza: já si zase myslím že jedine přes krytiku je alespoň minimální naděje že ten kdo to píše si ji přečte a třeba to konečn zkusí lépe. Jinak čoveče mám pocit že problémy s časovou osou tu žešíme hlavně poslední dobou že dřív to v těch článcích nebávalo dřív zase pro změnu pořád zaměňovali jména a věk v nadpisu a v textu........asi změna autora?
@farah.farah: Já jsem asi v tomto skeptik. Mám někdy dokonce pocit, že v těch chybách je snad i záměr, jakási obchodní strategie, finta, jak vyvolat kritiku. Diskutujeme pak nejenom nad tématem a Dáma má více návštěv a o to přece usilují a pokud je obsah článku pro nás nudný a ohlasy by neměl žádné, tak alespoň kritizujeme chyby a nesrovnalosti. A tak tam raději preventivně fouknou pár nesmyslů a mají jistotu, že se "chytnem na háček". (Ale to je má pouhopouhá spekulace, které mám tak nerada)
@helza: přišli na to, že stupidní příběh nás k diskuzi nepřiměje tak snadno, jako nesmysly v článku a tak jim je jedno, že si myslím, že autor(ka) je úplný dřevo, hlavně, že klikáme a diskutujeme. 8-)
@helza: Proč by to nebylo relevantní? Ty se neozveš, když ti někdo nabízí nekvalitní šunt? Kdyby jablko bylo pěkné, zralé tak akorát, křehké, šťavnaté a chutné, nikdo by neřekl ani popel. Ale jelikož místní jablka jsou střídavě seschlá, scvrklá, červivá, nebo kyselá, tak se holt kritizuje.
@Elynor: Kritizujeme formu a mnohdy pak pomíjíme obsah, kvůli němuž články čteme. Taky už pár let víme, že ty články vždy mají nějaké mouchy i jaké mouchy to jsou. Přesto si nedáme pokoj a stále vědomě kupujeme ta "střídavě seschlá, scvrklá, červivá, nebo kyselá" jablka a kritizujeme je. (Žádný příměr není zcela přesný, je to pouze příměr) :-)
@Anonymizovaný: Souhlasím s Vámi, že v příběhu je spousta zneklidňujících indicií. Ovšem pokud člověk čte nějaký příběh a v jeho průběhu si uvědomujete, že autorka píše nesmysly, časově jí to vůbec nesedí (to nemusí člověk zkoumat, to prostě vyplývá rovnou při čtení z textu) - tak potom možná i zajímavé nebo poučné sdělení toho textu je upozaděno a člověk pak nebere vážně celý článek jako takový.
Já bych i odpustila časové nesrovnalosti, kdyby ten příběh měl něco do sebe a byl zajímavý, ale tohle je absolutně o ničem..............ani mi není jasné jestli vypravěčka měla potřebu podělit se spíše o svůj pocit ztráty blízké kamarádky nebo spíše odvyprávět její poněkud šedivý život, v důsledku mám pocit že neudělala ani jedno z toho........nemá to v podstatě děj ani zápletku ani nějaké vyvrcholení prostě nic
@farah.farah: Vždyť z toho příběhu ani není cítit, že by byly nějaké blízké přítelkyně, píše o ní jako spolupracovnici a jaký žila život, ale nějaká blízkost v tom poznat teda není.
@Mata69: no právě........mně přijde jako že autor chtěl nejdříve popsat trudný život matky samoživitelky a pak mu došlo že je to dost nezáživné tak se to na konci snažil opepřit tím že někdo těžce nese její ztrátu, ale nedomyslel že to z toho předchozího nedává vlastně moc logiku......... celé je to jak cvičení z prvního dne kurzu kreativního psaní.... dovolím si tvrdit že bych dokonce i já tohle zvládla napsat líp co se obsahu týče, jen s mojí češtinou ze mne holt spisovatel nikdy nebude. :oops:
@farah.farah: Na to by sis najala "opravátora" a bylo by :-D :-D
Jinak mě to s tím povoláním zaráží také - Olga, vyučená švadlena, a Drahomíra taky bez maturity, tu si dodělávala dle článku až později, a obě se potkaly jako zdravotní sestry? Před 30 lety mohl dělat zdravotní sestru každej? To snad ne.
@Elynor: Nejsou schopni napsat článek, aniž by to byla snůška nesmyslů.
Ta starší byla sanitarka nebo sestra ?
@Anonymizovaný: Švadlena.
To je jak slohovka napsaná žákem páté bé :-(
Opět mi připadá, že to nesedí časově. Poznaly se, když Olga měla 8letého syna, nějaký čas spolu pracovaly, pak se několik let neviděly, Drahomíře se narodily děti, Olga je hlídala, pak vyrostly, takže už hlídání nepotřebovaly, a teprve tehdy Olga prožívala s Drahomírou pubertu jejího syna? To měl pubertu někdy ve 30 letech? Ty dva roky vojny mi tam taky moc nesedí. Kdy byla naposledy povinná dvouletá vojenská služba? To už bude celkem dost let. No a paní Olga se tedy dle článku zřejmě dožila víc než 80 let - to se jaksi dalo čekat, že tady nebude věčně... a upřímně, když to tak čtu, tak mi život paní Olgy připadá tak nějak - zahozený. Pořád o někoho pečovala, půl života v invalidním důchodu, a jednou za čas za ní přijela Drahomíra, a to je všechno? To je dost smutný příběh. No a kdyby ta Drahomíra radši pro Olgu udělala něco víc, dokud Olga žila, kromě těch občasných návštěv, asi by jí tím poděkovala lépe, než takovýmhle článkem. :hm
@Elynor: Olga část života prožila mimo "dohled" Drahomíry a Drahomíra psala asi jen o tom společném. Nicméně, pokud pořád o někoho pečovala, pak to, zda prožila plně svůj život, je otázkou názoru. Mnozí filozofové tvrdí, že skutečně, plně a smysluplně žijeme pouze to, co žijeme pro druhé a pouze to nás doopravdy činí šťastnými. A většina lidí věkem dochází k témuž názoru. Z mého pohledu byla paní Olga "šťastná to žena". :-)
@helza: Jistě že je to věc názoru. Filozofové ovšem nemusí nutně mít vždycky pravdu. U mnohých se časem ukázalo, že kázali bludy. Čistě podle mého osobního náhledu vidím rozdíl v tom, když někdo pečuje o druhé, pokud tak činí dobrovolně a nalézá v tom uspokojení a smysl života, a když někdo pečuje o druhé hlavně proto, že mu v podstatě nic jiného nezbylo. U paní Olgy mám pocit, opět čistě jen osobní a plynoucí z toho článku, že prostě neměla se synem po rozvodu kam jít, takže musela bydlet s matkou a bratrem, a že se očekávalo, že tou péčí a starostí o ně svým způsobem splácí to, že ji tam bydlet nechali. Taková dost bezvýchodná situace, ve které bych sama být nechtěla, a šťastná se tak určitě necítila. Ovšem mohu se hluboce mýlit, a paní Olga třeba takhle šťastná byla. Nicméně Drahomíra v článku píše, že Olga nezažila v životě mnoho radostí.
@Elynor: Dvouletá vojenská služba skončila těsně po revoluci, můj manžel byl na vojně už jen na 20 měsíců a i to jim v průběhu vojny zkrátili. Jak jsem našla, tak povinná vojenská služba skončila v roce 2005, chytrá Wikipedie mi sdělila, že od roku 1993 byla vojna jen na rok. Já nevím proč tady pořád píšou takové bláboly, tak ať tam ty historické zápletky necpou, když nevědí kdy co bylo a jak bylo.
@Mata69: Máš pravdu. Drahomíra má 48 let, její o 30 let starší kamarádka by tedy měla dnes 78 let. Pubertu svého syna prožívala těžce, když jí bylo cca 60 let, tedy před 18. lety. I kdyby tedy šel synek na vojnu v pubertě, nikoliv v dospělosti, pak to bylo před 18. lety, tedy okolo roku 2000. A to už opravdu dvouletá vojna dávno nebyla. Ještě přesněji - pokud měl synek opravdu 8 let v době, kdy Drahomíře bylo 18, tedy v době, kdy se s přítelkyní poznaly, tedy před 30. lety, což je v roce 1989, pak 18 let měl v roce 1999 a to už 6 let dvouletá vojna nebyla.
Já z toho příběhu vůbec nemám pocit, že by byly nějaké velké kamarádky. A pak paní čekala ve čtvrtém ročníku narození druhého syna, Olga jí nabídla hlídat děti, a pak první syn se narodil těsně před pololetím. Tak čekala prvního nebo druhého syna?A na dotaz jestli jsem někdy ztratila svou dobrou kamarádku? Neztratila...do života nám lidé přicházejí a zase odcházejí...někteří se jen na čas "ztratí". Jestli myslí ztrátu tak, jak bylo v příběhu, že kamarádka zemřela, tak ano, mám s tím zkušenost, bohužel.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.