Kdybych tak mohla prožít jeden život nanečisto. Abych se vyvarovala všech hloupých chyb!“ posteskla si nedávno kamarádka, která podvedla svého muže, a teď za to pyká. Leckomu by vyhovovalo totéž. A když ne život nanečisto, pak aspoň aby se hříchy daly vyprat jako špinavé prádlo. Hříšník i ublížený by si zapnuli čudlík s programem a jejich duše by za chvíli byly jako nové. Skutečnost je však mnohem složitější. Hned na začátku je třeba zdůraznit, že jsou křivdy a křivdičky. Je rozdíl mezi zlem spáchaným z hlouposti, nezkušenosti, neznalosti nebo nedbalosti. A pak tím, jestli šlo o akci vědomou nebo dokonce plánovanou.
Důsledky mohou být možná stejné, ale přece jen se člověk lépe vyrovná s podrazem, když ví, že nešlo o řízenou akci namířenou přímo proti němu. Také je potřeba říct, že když přijde na věc, chováme se obvykle úplně jinak, než si myslíme. Teď mluvím například o tom, že když se zeptáte několika náhodně zvolených žen, jestli by odpustily nevěru, chytnou se všechny za hlavu a vykřiknou: „Všechno bych odpustila, ale TOHLE fakt ne!“ Kdo v té situaci byl, ví, že skutečnost je nakonec úplně jiná. „Odpuštění a dávání dalších šancí je jednoznačně individuální záležitost, záleží na nastavení každého z nás. Jsou jedinci celkově křehčí a jiní zase silnější. Od toho se pak odvíjí, nakolik si je člověk jistý sám sebou nebo jestli se cítí ve svém životě ukotvený. Pochopitelně záleží také na tom, jaký vztah má k člověku, který mu ublížil,“ shodují se psycholožky Martina Trojanová a Zuzana Lišková.
Muži a ženy podle Martiny Trojanové odpouštějí a dávají x-té šance zhruba stejně často. Ovšem liší se důvody, proč to dělají. „Muži tak někdy činí z jakési pohodlnosti, prostě proto, aby se o ně někdo staral. Ženy zase nejednou ‚odpouštějí‘ kvůli finanční závislosti na muži,“ říká. Když odpustíte a dáte novou šanci, neznamená to, že k druhému musíte okamžitě pociťovat kladné city. A rovněž to neznamená, že jste slabí nebo si necháte kálet na hlavu, jak vás lehce mohou přesvědčit kamarádky, které by přece nikdy... znáte to. Odpuštění a nová šance znamenají ochotu podívat se na věc z nadhledu. Ale má to svoje pravidla.
Nevěra
Když se řekne odpuštění a nová šance, většina lidí si tato slova okamžitě
spojí s nevěrou. Ženy berou nevěru jinak než muži, v konečném důsledku se ale obě pohlaví zabývají stejnou otázkou: odpustit, nebo neodpustit? I bez odborníků se zřejmě shodneme na tom, že záleží, o jakou nevěru šlo – byl to jednorázový sex na služební cestě, kdy váš protějšek možná ani neví, jak se dotyčná jmenovala, nebo šlo o skutečný „plnokrevný“ vztah se zamilovaností, pravidelným sexem, chozením za ruku, zkrátka se vším všudy?
Psycholožka Martina Trojanová by se za odpuštění a novou šanci přimlouvala
v případě jednorázového úletu. Pokud vaše manželství bylo jinak dobré (což zní sice nudně, ale komu se to dneska povede?), vyplatí se zvažovat, jestli ho položit kvůli jednomu zakolísání. Takové úvahy ovšem nemají co dělat s tolerancí vůči nevěře. To je důležité si neplést! Nikdo na světě vám nezaručí, že váš partner vás nikdy v životě nepodvede. Ovšem můžete
toto riziko minimalizovat, když si svůj protějšek správně vyberete. A to dnes lidé podle Martiny Trojanové podceňují: „Je pro mě s podivem, kolik času dnes lidé věnují výběru kdečeho, ať už nových lyží, nebo nábytku, ale u partnerů je to mnohdy volba ne zvlášť promyšlená a založená na nepříliš významných hodnotách pro vztah,“ říká.
Když ještě navíc vstupujete do vztahu s tím, že pokud to nebude klapat, tak se prostě rozejdete, už tato myšlenka podle odbornice a priori připouští nevěru. A ta – jak víme – vyžaduje lež plus různé další menší a větší křivdy. Psycholožka Zuzana Lišková denně poslouchá ve své poradně příběhy o nejrůznějších odhaleních:on dlouhodobě tají nemanželské dítě, ona zase manžela nechá pečovat o kukaččí mládě. „Na řešení takových problémů neexistuje jeden zaručený recept. Stejně jako manželka prvního může zcela legitimně považovat chování manžela za neodpustitelné, může manžel té druhé přijmout své ‚pěstounství‘ a nevyvozovat z toho žádné důsledky. Protože nezáleží ani tak na tom, jaký osud nás potkal, ale na tom, jak jej přijímáme,“ říká odbornice.
Čeho je moc, toho je příliš
O odpuštění se nejsnáze mluví těm, které život šetřil a žádné extra velké viny nikdy odpouštět nemuseli. To ovšem není případ šestačtyřicetileté Jany. Život jí uštědřil několik tvrdých lekcí a odpouštění má dobře promyšlené: „Člověku, kterého miluji, tomu důvěřuji i odpouštím. Pokud už však praskne nějaká nepříjemnost, je pro mne důležité, když si o ní na rovinu promluvíme. Každý může někdy chybovat i ublížit. Ovšem pokud se zklamání řetězí, důvěra je opakovaně pošlapávána a vztah začíná víc bolet než těšit, nezbývá nic jiného, než jej ukončit,“ říká. Pokud vám kdokoli, koho máte rádi, lže a vy o tom víte, je podle psycholožky Zuzany Liškové dobré pokusit se zjistit, proč to dělá. „Někdy se ukáže i náš podíl na neochotě druhých říkat nám pravdu. Pak bychom měli i my sami změnit vzorce svého chování. Rozhodně bychom však měli lháři říct, jak na nás jeho nepravdy působí,“ doporučuje.
Podle Martiny Trojanové se dá v životě odpustit mnohé, jedná-li se o jednorázovou křivdu. Pak nebývá problém dát hříšníkovi druhou šanci, aby se pokusil o nápravu. Když se však točíte v kolotoči odpouštění a dalších a dalších šancí, je to sebemrskačství a nikoli jednání hodné obdivu. „Kdo lže opakovaně, ať už kvůli nevěře, nebo jiným záležitostem, tomu bych další šance nedávala. Jestliže takto lže nějaký čas, není žádný důvod se domnívat, že to jednoho dne dělat přestane,“ říká Martina Trojanová. Důvod – proč neodpustit a nedávat šanci napravit se – je zřejmý: když nevíte, kdy váš partner mluví pravdu a kdy lže, nemůžete mu důvěřovat.
A důvěra je základem každého vztahu, ať se bavíme o byznysu, nebo o partnerství. Když neodpustíte, neznamená to, že jste sobci, ale že chráníte sami sebe. Nebo si umíte představit život, ve kterém si dnes a denně říkáte, jestli „je Pavel opravdu tam a tam a dělá to a to nebo je někde jinde a kde“. Jak se budete cítit a jak si budete připadat? Nesnižuje to náhodou vaši sebeúctu? Nemluvě o tom, kolik energie vám tyto a podobné myšlenky odčerpávají. Máte to zapotřebí? Jak říká Zuzana Lišková: „Odpuštění nám mimo jiné uvolňuje prostor pro důvěru, naději, lásku. Zároveň však nemáme povinnost přátelit se s lidmi, kteří nám křivdí, ubližují nám a zklamávají nás. Svou šanci prostě prošvihli.“
Jak správně odpustit?
Pokud se rozhodnete odpustit a dát druhému další šanci, potřebujete se – především jedná-li se o nevěru – vyzbrojit silnou vůlí, a to hlavně v tom,
jak budete s partnerem o průšvihu komunikovat. V takové situaci totiž pochopitelně člověku snadno ujedou nervy a najednou sami sebe slyšíte, jak z vás padají obvinění, výčitky, jekot. V první řadě se musíte smířit s tím,
co se stalo, a pak se k tomu nevracet. Ze zkušenosti psychologů vyplývá, že
zejména ženy očekávají od mužů modré z nebe jako satisfakci: aby odprosil,
aby dokázal, jak je hodný a podobně. To se ale málokdy stane, zvlášť pokud
je pořád zamilovaný jinde, což ze dne na den – jakkoli je rozhodnutý svůj milenecký vztah ukončit – prostě neutne. Nejhorší je dokola se na ten
vztah vyptávat a chtít vědět, vědět, vědět. Neříká se jen tak, že čím méně
informací, tím jednodušeji lze časem třeba alespoň částečně zapomenout. Druhá důležitá zásada v odpouštění zní: nechtějte po partnerovi žádné zapřísahání se, že už nikdy nic podobného neudělá. „Ničeho tím nedosáhnete
a sami sebe odsuzujete k věčným pochybnostem. Slovní ujišťování důvěru do vztahu vrátit nepomůže. Naopak spíš založí na podezírání a případnou žárlivost, od kterých je zase jen krok k dalším výčitkám, a tedy stálému jitření celé záležitosti,“ domnívá se Martina Trojanová.
Zkrátka a dobře, když se rozhodnete odpustit a dát další šanci, odpusťte, dejte jasně najevo, že před hříšníkem stojí nová příležitost, ale pak už se k celé záležitosti nevracejte. Pokud někdy v myšlenkách přece jen zakolísáte, připomeňte si, jaké významné hodnoty pro vás vztah má – a na nich by odpuštění mělo stát. Musíte prostě znovu uvěřit. I když jste zjistili, že partner umí podvádět a lhát, nebo já nevím co ještě. Když se
to nenaučíte, přijde podezírání a žárlivost. A ty jsou jako kyselina. Neustálá kontrola, představy, domněnky, užírání se – to není život. Ať se mezi vámi stalo cokoli, jednou jste se rozhodli odpustit, tak udělejte tlustou čáru a zkuste to znovu. Možná to nepůjde. Ale i s tím je třeba počítat. Protože taková je realita.
ČTĚTE TAKÉ:
Zpěvačka Beyoncé porodila holčičku!
ČTĚTE TAKÉ:
Video: Těhotná Natalia Oreiro se svlékla pro Greenpeace!