Projížďka po zálivu Dubai Creek v tradiční loďce abra vás naladí na správnou notu. Ve starobylé čtvrti Deira si užijete smlouvání na trhu a během několika minut se můžete přenést do budoucnosti - na uměle budované ostrovy.
Dubaj je neuvěřitelný kus země. Ještě před nějakými padesáti lety to byla bez přehánění pouhá díra v poušti, kde nebylo k vidění nic jiného než pár beduínů a hromady velbloudího trusu. Ambice zdejší vládnoucí rodiny ji přetavily do podoby ultramoderního města.
A i když dáváte přednost Gaudího architektuře, budete muset po pár dnech pobytu uznat, že vás zdejší kýčovité stavby nakonec dostanou. První kulturní šok vámi zacloumá hned po příletu. Letištní hala, to opravdu není žádné hlavní nádraží!
Po blocích z leštěného černého mramoru stékají obří vodopády, všude jsou stříbrné sloupy evokující antický chrám a fontány. Okouzlení luxusem umocňují desítky hodin. Nejsou to žádné „digitálky“, nesou všeříkající značku – Rolex. Ze snu o pohádce Tisíce a jedné noci vás do reality rychle vrátí letištní úředníci. Jsou striktní a usměvaví asi jako prodavačka v socialistické masně. Vstupní procedura je zdlouhavá a kromě běžných formalit musíte absolvovat i fotografování oční duhovky.
Pouštní rallye
Je čtvrtek večer a v Dubaji začíná víkend. Nepracuje se tady v pátek a v sobotu, takřka všechno je zavřené, a i metro, které je jinak perfektní, startuje provoz až ve dvě odpoledne (normálně jezdí od 6 ráno do 10 večer). Ideální čas na výlet do pouště Al Aweer. Místní ji milují a tráví tady víkendy se stejnou vášní jako český národ v pátek odpoledne balí tašky a vyráží na chalupy.
V poušti pořádají divoké rallye v terénních vozech a čtyřkolkách (trik je upustit vzduch z pneumatik, líp vám to v písku pojede). Vzhledem k soutěživosti plus pojetí cti a hrdosti zdejších mužů jde o smrtelně vážně brané souboje. V poušti se pořádají večírky s tancem i noční kempování. Když mluvím o párty, je nutné si uvědomit, že je striktně nealkoholická.
Díky tomu, že se Dubaj orientuje prozápadně a pracuje tady spousta cizinců, je samozřejmě možné v hotelových barech (ale i v některých ve městě) dostat pivo či jiný alkohol. Míst, kde si můžete dát skleničku bez licence, je málo. A tu vám vydají jedině jako cizinci, který v Dubaji pracuje. Podat si žádost na kartičku, která vypadá tak trochu jako kreditní karta a díky níž smíte nakupovat a přechovávat alkohol, musíte na policejním oddělení.
K žádosti je třeba přiložit dvě fotografie, potvrzení od zaměstnavatele o příjmech, kontakt na místo vašeho bydliště a potvrzení od ambasády, že nejste muslim. Velmi dobrá karta má limit osm set dirhamů na měsíc, přičemž láhev whisky přijde na víc než 160 dirhamů. Je to opatření sloužící k tomu, aby cizinci nekupčili s alkoholem a neprodávali ho místním.
Správný muslim sice nepije, ale některé to láká. Do Dubaje se prostě nejezdí na pivní výlety, ale za mrakodrapy. Největším magnetem je logicky ten nejvyšší na světě Burdž Chalífa. Zájem o něj je pořád velký, na prohlídku je proto dobré objednat se aspoň tři dny předem. Vstupné je 100 dirhamů (1 dirham je asi 5,56 Kč), pokud se vám nechce stát otravná fronta, můžete si koupit „předbíhací“ vstupenku. Za úsporu času a nervů ovšem dáte 450 dirhamů. Jen vám pak nesmí zkazit radost výhled, který nemusí být až takový, jak jste čekali.
Město dusí smog a viditelnost je kvůli němu některé dny mizerná. S trochou znalostí místních poměrů ovšem můžete za snesitelný peníz proniknout i do nejluxusnějšího a nejdražšího hotelu na světě, sedmihvězdičkového unikátu Burdž al-Arab. Budova připomínající plachetnici stojí na ostrůvku vzdáleném stovky metrů od pobřeží a existují tři způsoby, jak se sem dostat – limuzínou Rolls-Royce, helikoptérou nebo lodí. Pokud nemáte na nocleh (noc v nejlevnějším pokoji vyjde na 25 tisíc), můžete použít vychytávku, kterou mi poradili čeští pracovníci. Když nejste host, do hotelu vás nepustí. Jedině, když se objednáte na tzv. afternoon tea, což je bohatá svačina, za kterou zaplatíte sice zhruba 1300 korun, ale po ní se můžete po hotelu projít a vychutnat si dech beroucí pohledy, na atrium vykládané zlatem a drahokamy, obří akvária, podmořskou restauraci, vodopády, fontány… prostě čirý luxus.
Chrám shopaholiků
V Dubaji jsem už pár dní a ještě jsem pořádně nebyla na nákupech. Chyba! Nejenom proto, že zdejší nákupní centra jsou ta nejrozsáhlejší a s nejlepší nabídkou na světě (Dubai Mall je se svými dvanácti sty obchody, stovkami restaurací, kaváren, kinosály a krytým kluzištěm olympijských rozměrů opravdu to NEJ na naší planetě), ale hlavně tady nakoupíte mnohem levněji než v Česku. Chce se říct bez komentáře…
Zvlášť když při tomhle přemítání stojíte před akváriem, v němž plave v deseti milionech litrů slané vody přes dvě stě tisíc mořských živočichů. Dubai Mall je bezvadné i proto, že jde prakticky o jediné místo, kde máte šanci tváří v tvář potkat pravé „emiráťany“. Ti jsou totiž většinu času „zalezlí“ ve svých luxusních sídlech a vidět je chodit jen tak po městě je takřka nemožné. Spíš než rodilého Dubajce ve městě narazíte na Evropana. Žije zde poměrně silná komunita českých a slovenských odborníků, stejně tak potkáte spoustu Angličanů a Francouzů. Je to dáno tím, že rodilí Dubajci tvoří méně než 15 % obyvatel města. Díky tomu, že jsou ve svém městě menšinou, si je vláda náležitě hýčká. Neplatí daně a spoustu věcí mají zadarmo. Třeba vzdělání, lékařskou péči a po svatbě dostávají od státu zdarma dům. Většina z nich patří do pohádkově bohatých rodů ropných magnátů, v nichž je služebnictvo stejně samozřejmou součástí vybavení domácnosti jako u nás splachovací WC.
Takže práce je něco, co Dubajci velmi rádi přenechávají Evropanům. Tedy pokud jde o tu odbornou a kvalifikovanou. Posty ve vládě a na ministerstvech si rozdělují mezi sebou, dřinu na stavbách, kde se dělá nepřetržitě 24 hodin denně za doslova středověkých otrockých podmínek za mizivou mzdu, nechávají imigrantům z Pákistánu a Indie. Dubai Mall ovšem rodilí Dubajci „berou na milost“. Takže zde můžete vidět hrdě kráčející muže, již se nosí ve svých sněhobílých hábitech s nepostradatelným bílým šátkem na hlavě, který drží černá čelenka, jako by spolkli pravítko. Pohled vám nevěnují ani oni, ani jejich ženy, které zahalené cupitají v uctivé vzdálenosti několika kroků za nimi.
Zatímco muž ve své pěstěné ruce drží maximálně diamanty vykládaný mobil či zlatou platební kartu, ženy jsou ověšené nákupními taškami. „Zde se ženy řídí heslem Lepší sedět nešťastná v mercedesu než šťastná šlapat na kole,“ komentuje to naše rodinná známá, která tady žije již téměř deset let. Ale zpět k nákupní horečce – určitě nevynechejte Zlatý súk. Je to jedna velká dlouhá zastřešená ulice, v níž je na tři sta zlatnických krámků. Výběr je fantastický a za sympatické sumy pořídíte náušnice, řetízky, šperky, prsteny, ale i celé zlaté cihly nebo pruty. Skvělou atmosféru perského trhu, tolik rozdílnou v porovnání s perfektní chladností luxusního obchodního centra, si vychutnáte v historické čtvrti Deira. Udržují tady tradici trhu s kořením a bylinkami, na kterém smlouvat je přímo vaší povinností. Velmi přátelskou cenu dokážete usmlouvat i na oblečení, látky, kabelky a kufry.
Lyžovačka v poušti
Teploměr ukazuje 45 stupňů Celsia, nejlepší čas vyrazit na lyže! Nad ekologickou stránkou věci, proč je třeba mít uprostřed pouště lyžařský areál a jak náročné je tady asi udržovat nízkou teplotu a umělý sníh, raději nepřemýšlejte. Lyžařská hala Ski Dubai nabízí sněhovou plochu o rozměrech tří fotbalových hřišť, takže se tam dá při troše dobré vůle i zajezdit. Vybírat můžete z 5 sjezdovek, přičemž tu nejobtížnější lze přirovnat k naší červené.
Celodenní skipas vás přijde na 270 dirhamů, v ceně je ovšem zapůjčení lyží nebo snowboardu a také bot, bundy a lyžařských kalhot. Jestli necítíte potřebu lyžovat, ale jen ten div vidět, můžete se do lyžařské haly „vnutit“ pod záminkou kratochvíle zvané koulování. Koulovačka stojí 70 dirhamů. Ve Ski resortu jsou trochu nesmyslně nainstalovány i tenisové kurty, takže si můžete na imitaci trávníku „pinknout“ rovnou pod sjezdovkou.
Každopádně vidět dva místní borce, jak se pouští do mače v hábitech po paty a se šátkem na hlavě, je také zážitek. A když už jsme u těch zážitků, které vám vezmou dech, určitě mezi ně patří i návštěva Hydropolisu. Je to první podmořský hotel na světě, do něhož se jezdí vlakem po mořském dně proskleným tunelem. Fantastické!
Mravnost nade vše
I když se Dubaj tváří hodně prozápadně, nesmíte zapomínat na to, že jste pořád v muslimské zemi. To, nad čím se v Praze nikdo nepozastaví a co nechá v naprostém klidu i vaši silně katolicky založenou babičku z venkova, může mít pro vás v emirátech bez přehánění fatální následky.
Cestovní kanceláře se většinou omezí na běžná varovaní, že máte mít zahalená ramena, nenosit sukně nad kolena, v žádném případě se nekoupat nahoře bez a nevolit plavky, které připomínají tři svázané nitě, jenže je pouze na místních ochráncích mravnosti, co uznají za trestuhodný přestupek.
Já jsem například byla vykázaná z pláže kvůli staropanenským dvojdílným plavkám s velmi důrazným doporučením okamžitě se převléknout do vhodného oděvu. Naštěstí byli incidentu přítomni mí přátelé znalí poměrů, kteří mi zabránili se hádat. „V těchto případech je jediné řešení mlčet, sklopit hlavu a okamžitě uposlechnout. Jen tak se vyhneš horším problémům,“ poučila mě sestřenice.
Do pořádně husté kaše vás také může dostat podezření z cizoložství. A to i v „mírné“ Dubaji. Je to tady jeden z nejvážnějších trestných činů, a když vás z něj úřady obviní, nepomůže vám ambasáda ani všichni svatí. A to dokonce nemusíte svést ani žádného místního snědého krasavce (to ať vás opravdu ani nenapadne!!!), stačí, když do země přicestujete v doprovodu muže, se kterým nejste sezdaná a máte rozdílná příjmení. I když si vezmete každý jiný pokoj, budou vás hoteloví pracovníci bedlivě sledovat. To není hloupá historka do hospody k pivu, ale realita.
„A to se v posledních dvou letech atmosféra dost uvolnila a místní jsou vstřícnější. Důvod? Krize. Dubaj šla vážně na buben a má sekyru, která se počítá v miliardách. Nebýt pomoci sousedních šejků, reálně hrozilo, že se Dubaj zhroutí,“ vypráví mi mladý Brit Mick, který pracuje v projekční kanceláři, která pomáhala vytvářet zdejší luxusní metro. To, že mi to vykládá uprostřed opulentního afternoon tea, což je „svačinka“ o sedmi chodech podávaná v sedmihvězdičkovém hotelu Burdž al-Arab, o němž platí, že „vše, co tady vypadá jako ze zlata, je ze zlata“, jen umocňuje všechny dubajské paradoxy.
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Juicy.
ČTĚTE TAKÉ:
Hubněte sexem!
STAŇTE SE FANOUŠKEM DAMA.CZ NA FACEBOOKU