Ozvěny pohanské tradice
Na zesnulé blízké vzpomínali lidé už před několika stovkami let. Tradiční Dušičky, tak jak je znáte dnes, jsou známé už od roku 998, kdy je zavedl francouzský opat jako pozůstatek pohanských obřadů, kterých se věřící nechtěli vzdát. Svátek zesnulých tedy vychází z keltských tradic, konkrétně ze svátku Samhain, který se dříve slavil na Nový rok. Vyprávělo se, že se v daný den stírají hranice mezi světem živých a mrtvých. Dříve se tomu věřilo natolik, že Keltové zapalovali pro duše mrtvých oheň, aby se zahřály a zůstaly s nimi přes noc. Odtud se dochovalo zapalování svíček na náhrobcích a přinášení věnců, květin a ozdob na hrob zesnulých.
Co byste měli vědět o Dušičkách? Podívejte se na video:
Pokračování 2 / 5
Vzpomínka na zesnulé v očistci
Křesťanské zvyky tradují, že jsou Dušičky určené především pro ty zemřelé, kteří ještě nedosáhli takzvané věčné blaženosti neboli očisty duše. Podle této pověsti jí teprve procházejí, a nacházejí se proto v očistci, což je zároveň důvod, proč na ně jejich přeživší příbuzní silně vzpomínají. Na Dušičky pak údajně odtamtud vystupují, aby si duše alespoň na pár chvil odpočaly od svého utrpení.
Marta Pušová
2. listopadu 2024
Z těchto důvodů dříve rodiny pro zesnulé blízké plnily místo oleje svítilny máslem, aby si duchové mohli na této cestě pomazat spáleniny. Pro ochlazení duší se večer o Dušičkách podávalo všem studené mléko a také se duchům přicházejícím z onoho světa házelo jídlo do ohně, které jim mělo přilepšit po dlouhé cestě.
Pokračování 3 / 5
Pozor na zapalování svíček
Zapalování svíček na hrobech patří mezi nejznámější dušičkové rituály a tradice. Přesto si při něm dávejte pozor, především na zapalování svíček mimo hřbitov. Této činnosti se vyhněte doma, pokud chcete, aby duše zesnulých měly klid. Jestliže věříte na nadpřirozené jevy, následující pověra vás rozhodně nenechá v klidu. Praví, že v den Památky zesnulých se mohou duše dostat zpátky do světa živých. Podle toho, jací byli za života, pak mají moc pomáhat živým. Stejně tak mohou i oplácet zlé skutky všem, kteří jim dříve ubližovali a škodili. A právě hořící oheň má duším usnadnit nalézt cestu zpátky mezi živé.
Pokračování 4 / 5
Do kostela raději nechoďte
Z minulosti se dochovala strašidelná pověst o chození do kostela. Lidé se tam ve Svátek zesnulých dodnes vydávají na mši, aby zavzpomínali na zemřelé. Mše se ale konají pouze za světla a má to svůj důvod. Říká se, že o dušičkové půlnoci mají duchové svou bohoslužbu. Vypráví se i historka, kdy se jedna věřící žena probudila během noci a silný svit měsíce si spletla se svítáním a vydala se do kostela na mši. Ten byl po jejím příchodu plný a u oltáře zahlédla kněze.
Alena Menclová
2. listopadu 2024
Protože přišla na mši pozdě, styděla se a rychle se posadila mezi ostatní se sklopenou hlavou. Když zvedla oči a rozhlédla se, uviděla sice samé známé, všichni ale byli po smrti. Poté na ni promluvila nedávno zemřelá sousedka, která ji varovala, že jde o mši duchů. Ti prý každého živého člověka po skončení mše roztrhají na kousky. Dala jí radu, aby tam nechala svůj kožíšek a sama rychle odešla. Žena pak ráno spolu se sousedy našla svůj kožíšek roztrhaný na kusy.
Pokračování 5 / 5
Děsivý déšť
Ačkoliv déšť je běžným meteorologickým jevem, obzvlášť v podzimním období, v souvislosti s Dušičkami se k němu váže tajemná historka. Předci věřili, že když na Svátek zesnulých hodně prší, údajně duše zemřelých lidí pláčou nad svými hříchy a nemohou najít odpočinek. Vychází mezi živé a známé hříšníky mohou duchové přijít postrašit.
Kateřina Hradová
31. října 2024