Já si žádnou svoji babičku nepamatuju. Tak ani nevím, jak vlastně taková babička funguje, ale slyšela jsem, že u lidí je na vychovávání maminka s tatínkem a na rozmazlování babička.
Jednu takovou znám. Je jako z pohádky. Při metodě cukru a biče využívá výhradně cukru. Vnoučkovi všechno dovolí a nejen to – kdyby jí to škvrně lezlo po hlavě, bude se usmívat. Usmívá se i rozbitým talířům, ulomenému čudlu od rádia, rozsypanému ptačímu zobu. Sotva se dítě vbatolí do jejího domku, začne radostně vřískat BÁBÍÍÍ a na vratkých nožičkách vyvine největší možnou rychlost, aby se jí vrhlo do náruče. K téhle babičce se stahuje všechno živé, co potřebuje lásku. Když odejde na nákup, její pes probrečí za dveřmi celou hodinu, než se vrátí, když leží s hlavou na packách za dveřmi toalety rozhodně víte, kam se babi poděla. Andulka si může křídla utřískat, když ráno její babi vejde do kuchyně. Cizí děti na ulici se na ni lepí jak suchý zip na huňatý svetr. Její tvář je usměvavá a usmívá se na všechny děti na ulici. Dokonce i na uličníky, kterým lotroviny koukají z očí na první pohled. Potom se na ni desetiletý špunt taky zaculí, přehodí žvejku v puse a řekne: „Co čumíš, bábo?“ Babi, ta dobrá dušička, se podiví, ale pak se usměje a řekne: „Vždyť je to ještě malý nerozumný dítě.“
Druhá babička spíš v duchu práská bičem, zatímco cukrem šetří. A trpí, protože skákání po hlavě nemiluje a většinou po odchodu vnoučete přikládá mokrý hadr na hlavu. U ní se vyžaduje, aby bylo dítě způsobné. Na nic nesahat, po ničem netlapkat, hezky hačat a poslouchat, co si dospělí vypráví. Nakoupí vnoučeti dobroty podle své představy o zdravé výživě malých dětí a kdyby dítě spokojeně papkalo a hezky hačalo, bude jí spokojenost vyzařovat z tváře. Babička je to moderní a nějaké batolení kolem zástěry jí skoro nahání husí kůži. Ve slabé chvilce se pak ptá, proč k ní to dítě vůbec nejde? Neznamená to, že by ho neměla ráda, ale má to prostě jinak.
No, a teď mi řekněte, jak se v tom funkčním nastavení babiček mám vyznat.
Vaše Eni