Zdravím, to co Vám napíši se Vám nebude ani trošku líbit. Ale je to zkušenost, kterou si právě prožívám. Mám v pěstounské péči jedenáctiletou slečnu. Vzala jsem si ji do péče, když jí byly dva měsíce po pokusu o zabití vlastní matkou. Maličká měla dle doktorů jen mizivou naději na přežití, na plnohodnotný život dle doktorů žádnou. Nikdo ji nechtěl, tak jsem si polámaný uzlíček vzala domů.
KDYŽ SI ČLOVĚK BERE DÍTĚ DO PÉČE, MĚL BY VĚDĚT DO ČEHO JDE!!! Co jste si mysleli, že pěstounské děti nemají pubertu? Víte jaké mají cítění? Víte jak se pěstounské dítě pere o své místo na světě, v rodině? Ta holčička se nikoho neprosila, aby se narodila, aby jste si ji vzali domů. Chápete, že potřebuje mnohem víc lásky než vlastní děti? A tu lásku potřebuje soustavně dokazovat? Nemohla Vás třeba někdy slyšet, jak si o ní povídáte? Vlastní děti mají rodičovskou lásku jako samozřejmost. Ale pěstounské, ty si nikdy nejsou láskou pěstounů 100% jistí. Já jsem s vnučkou sama, matce byla odebrána a otec, můj syn se psychicky zhroutil, když našel doma miminko bez známek života. Momentálně pracuje na druhé straně republiky.
Moje vnučka se nemusí dělit o lásku s dalšími dětmi, ty už jsou dospělé. A nestydím se přiznat, jak se změnila. Z hodné holčičky je paličatá, zuřivá a na vše a všechny nepříjemná dračice. JENŽE JÁ JSEM S TOUTO SITUACÍ NA ROZDÍL OD VÁS POČÍTALA. Zkuste si popovídat s jinými pěstouny. Zkuste se vžít do její situace. A víte vůbec, co si asi musí vyslechnout od dětí? A že děti dokáží být zlé. Co ta vaše slečna vůbec má za "záchytné body" v životě? Jaké má jistoty? Kdy jste si naposledy třeba všichni sedli a zahráli jste si nějakou hru nebo karty? Kdy jste byli všichni naposledy na výletě? A neříkejte, že jste chtěli, ale slečna nechtěla. Samozřejmě, slečna bude odmítat vše co navrhnete. Nic jí nebude dobré, ke všemu se bude stavět negativně. Protože to je její způsob, jak si získat vaši pozornost. Víte co prováděla ta moje vnučka? Když se jí něco nelíbilo, vyběhla na chodbu a začala ječet, abych ji nebila. Z počátku jsem měla mírný šok, ale pak jsem ji nechala. Když viděla, že tímto směrem cesta nevede, nechala toho. Stejně tak zuření. Tohle trvalo dva roky a dnes můžu s čistým svědomím říct, že jsme zvítězily, obě dvě nad silou přírody. Chce to jen trošku pochopení a zkusit se převtělit do tělíčka a dušičky vaší neteře. Víte jak případné zuření řešíme dnes? Jakmile slečna začne, něco se jí nedaří, nelíbí, místo trestů a zákazů máme jednu zaklínací větu s úsměvem:"Jdeme na zmrzlinu". Všeho nechám, ať dělám cokoliv, sbalíme se a jdeme si vyvětrat hlavu. Jak známo, čistý vzduch okysličuje mozek a zmrzlina zchladí vysoké domácí napětí. A tomuto můžete věřit. Protože tahle holčička je pátá, kterou vychovávám. Dvě již dospělé pěstounské děti byly naprosto stejné. vychovávala jsem je sama s vlastními dvěma dětmi, stejně starými. Je to jako kniha psaná přes kopírák. Mimochodem, poděkovala jste manželovi, jak Vás v této situaci dokázal podržet?:) Ano, jsem protivná ženská, ale s velkým srdíčkem, kde je místo pro spoustu opuštěných dětí. Bohužel, už prý nemám věk, aby mi svěřili do péče dalšího človíčka.