Ema je úspěšná manažerka jedné nadnárodní společnosti. Chytrá, sebevědomá a snad už od základky věděla, co od života chce. Na jedné ze svých zahraničních služebních cest se seznámila s Patrikem. V podstatě na první pohled se do něj zamilovala. Imponoval jí tím, že byl vždy pozitivní, vtipný a byl to velký gentleman. Od první chvíle, kdy ho potkala, si v hlavě nastavila, že je to muž, se kterým chce žít a který bude otcem jejích dětí.
Myslela jsem, že je ten pravý
Vše bylo zalité sluncem, po pár měsících intenzivních schůzek, romantických víkendů, večeří při svíčkách, nádherných květin posílaných do kanceláře se zamilovanými vzkazy jsme se rozhodli, že spolu začneme i bydlet.
První rok byl jako z hollywoodského filmu, byla jsem šťastná a velmi zamilovaná. Myslela jsem si, že stejně tak to cítí i Patrik a každým dnem čekala, že mě požádá o ruku.
Ale opak byl pravdou. Téměř ze dne na den se situace v našem vztahu změnila. Začaly mi být divné pozdní Patrikovy návraty z práce, služební cesty často i o víkendech, změna chování, odmítal sex, a dokonce se začal chovat arogantně, což nikdy před tím nedělal.
Víte, jak se co nejlépe rozejít? Podívejte se na video:
Kdy je rozchod definitivní?
Začala jsem tušit, že v tom bude jiná žena. Když už jsem to psychicky nevydržela a udeřila na něj, potvrdil svůj poměr a ani se nesnažil to skrývat. Zamiloval se prý do své kolegyně, která je s ním těhotná, bude si ji brát a o víkendu se k ní stěhuje.
Zatmělo se mi před očima a cítila jsem, že na mě jdou mdloby. Je konec. Během pár vteřin se můj sen sesypal jako domeček z karet a já se probudila do tvrdé reality. Rozchod byl nevyhnutelný. Co teď, když ho pořád miluju?
Jiřina Sivcová
17. června 2021
Jak ustát rozchod?
První týdny po rozchodu byly kruté, chodila jsem jako tělo bez duše, plakala, neměla chuť ani na jídlo, ani na sport, v práci dělala chyby, nesoustředila se a po příchodu domů jen spala. Trauma z rozchodu s vysněným a milovaným mužem se hodinu od hodiny zvyšovalo, byla jsem bezradná, dokonce napsala zoufalou a prosebnou smsku, ať se ke mně vrátí, že bez něj nemůžu žít. Nějaký vnitřní hlas mě ale včas zarazil, sundal palec z displeje mobilu a varovně tak naznačil, že takhle tedy holka ne.
Od této chvíle jsem začala svému vnitřnímu hlasu naslouchat. Zaplatila jsem si permanentku do fitka, kam jsem chodila po práci každý den, a víkendy trávila u sestry na venkově s jejími dětmi anebo jsme si s kamarádkami vyjely na výlet, zašly na vínko...
Martina Šebestová
13. června 2021
Začala jsem více vnímat, že při určitých činnostech se mé myšlenky na Patrika nevracejí, a dokonce za nějaký čas na něj přestala myslet úplně. S odstupem času jsem si uvědomila, že člověk musí přijímat životní situace s určitým racionálním přístupem, neodmítat realitu, odpoutat se a hlavně zapomenout. Neutopit se ve vlastní sebelítosti a pustit se s chutí do dalších dnů, které mohou přinést mnohdy daleko lepší a kvalitnější život.
A co pro mě bylo nejdůležitější, poučit se z chyb, které jsem během vztahu s Patrikem dělala, protože vždy je na nás samotných, jak láska a vztah probíhají a dopadnou. Pokud je vzor našeho protějšku tak, jako byl ten můj, vytvořen s růžovými brýlemi na očích, musíme téměř stoprocentně čekat destruktivní konec.
Jiřina Sivcová
10. června 2021
Vnější svět je téměř vždy zrcadlem toho, co se odehrává v nás samotných. Důležité je, abychom udělali za tím, co bylo, tlustou čáru a vydali se s novými zkušenostmi na další cestu.
Dnes žiju se svým manželem a dětmi ve spokojeném manželství a Patrika vnímám jako krátkou nepovedou epizodku svého života a jedno velké poučení.