EMA (43): Mám za sebou porno minulost, bojím se, že na to přijdou děti | Foto: iStock

Foto: iStock

EMA (43): Mám za sebou porno minulost, bojím se, že na to přijdou děti

Když v mládí „šlápneme vedle“, není to většinou taková tragédie, která by se s námi táhla daleko do budoucnosti. Ema bohužel prošla obdobím, za které se stydí, a děsí se toho, že by se o její minulosti mohly dozvědět její dospívající děti.

Byla jsem vždycky trochu lehkomyslná, nedělala jsem si starosti a brala život tak, jak šel. A ráda jsem si brala z toho, co nabízel, aniž jsem uvažovala o důsledcích. Neměla jsem problém s navazováním vztahů s muži, těm jsem se líbila.

Přesto jsem měla dost i kamarádek (a často jsem navazovala kamarádství nová), takže jsem bývala stále ve společnosti, a musím přiznat, že i středem pozornosti, což lichotilo mé ješitnosti (tehdy jsem ale tak neuvažovala).

Po střední škole jsem pokračovala na vysoké škole a zhruba ve třetím semestru jsem si našla podle mého názoru úžasnou kamarádku. Spolu jsme vyrážely na diskotéky, byly jsme zvány na večírky, jenže postupně se společnost, se kterou jsme se stýkaly, vzdalovala našim vrstevníkům. Kamarádka mě začala brát na večírky dobře situovaných pánů a já si namlouvala, že jsem vlastně jen taková společnice.

Nějaký čas to vypadalo, že zůstanou moje vztahy v této mírně erotické rovině. Ovšem „společenských“ příležitostí přibývalo a potřebovala jsem si pořizovat lepší šatník, a protože studenti mají do kapsy poměrně hluboko, začal být problém s financemi.

Moje kamarádka zřejmě tyhle starosti neměla, a protože už jsme se nějaký čas znaly, svěřila se mi, že za úplatu pózuje jednomu fotografovi zhotovujícímu erotické i pornografické fotografie. Trochu mě to zaskočilo, ale myslela jsem, že pár slušně placených aktů bych zvládla taky, takže jsem ani neváhala dlouho.

První fotosezení mě nijak nepobouřilo, věděla jsem, že jsem pěkná, a nikdy jsem neměla snahu to skrývat. Pan fotograf byl spokojený a já s výsledkem focení také, snímky byly opravdu profesionální. Honorář byl příjemný, a tak jsem kývla na další spolupráci…

Další sezení se mnou vždy absolvovala i moje kamarádka, ovšem situace byla zcela jiná. Špatně se mi dnes o tom mluví, proč jsem tehdy přistoupila na takový obchod. V ateliéru byli i pánové, sedělo se, popíjelo, zábrany padaly, možná že pití bylo něčím „ochucené“. Prostě došlo k tomu, že se dělaly fotky známé z porno časopisů. Ani tehdy jsem nezabrzdila, jak říkám, slušný honorář udělal své a časem došlo i na krátké pornofilmy.

Pochopitelně že s takovým životním stylem se neslučovalo studium, začínala jsem mít dost velké problémy i s rodiči. Dřív jsem jezdívala alespoň dvakrát do měsíce na víkendy domů, teď jsem měla výmluvy na náročné učení. Mamince začalo být divné, z čeho si pořizuji nákladné oblečení, když příspěvek na studium z domova stačil sotva na základní živobytí. Mlžila jsem o úžasné brigádě s kamarádkou, vymýšlela si a normální svět se mi vzdaloval.

Nevím, jestli bych se nakonec nepropadla do horší společnosti, kde se podávaly drogy a točily tvrdé pornofilmy, které už ani nepředstíraly nějaký příběh. Naštěstí moje rodina tehdy zavětřila něco nekalého a můj strýc, maminčin bratr, se dal do pátrání.

Zjistil, že zanedbávám studium, že už ani nebydlím na koleji, a postupně se mu povedlo s pomocí svých známých dopátrat celé pravdy. Musel to být pro všechny hrozný šok a to, že jsem se vzpouzela svůj finanční nadstandard opustit, ranilo nejvíc moje rodiče.

Nakonec se celou záležitostí zabývala i policie, která zajistila spoustu důkazního materiálu obchodování s erotikou a pornografií. Já jsem přerušila studia a přestoupila na jinou školu v místě blízkosti rodiny, a ta mě tedy sledovala ostřížím zrakem.

Od té doby už uplynulo hodně let, myslím, že bylo odpuštěno, ale nevím, jestli zapomenuto. Po skončení studií jsem se provdala, dnes máme s manželem dvě dospívající děti. Manžel o mém přešlapu v mládí ví, ale já se děsím, že se nějak o mé minulosti dozvědí naše děti.

V dnešním světě sociálních sítí a možností najít si o minulosti druhého podrobnosti to není zase až tak nemožné. Trápí mě to čím dál víc, už jsem vyhledala i odbornou pomoc, ale žádné podobné kroky pro mě neřeší tu hrůzu, kdyby se děti zeptaly. 

Doporučujeme

Články odjinud