Většinou si myslíme, že trauma vzniká jen po nějaké naprosto výjimečné situaci, jako je tornádo, válka, přepadení. Jenže trauma může vzniknout i jen při konfliktu v rodině, rozvodu rodičů nebo šikaně od šéfa. Myslíme si, že s tím bychom nikoho neměli otravovat. A proto nehledáme odbornou pomoc, a pak lehce můžeme sklouznout do závislosti.
Co je emocionální trauma – a jak funguje?
Každý může prožít trauma a vůbec nemusí projít válkou či zažít katastrofickou událost. „Emocionální trauma může vzniknout z jakéhokoliv zážitku, který generuje takové množství stresu, jaké není dotyčný schopen zvládnout. K tomu se přidává neschopnost vyrovnat se s emocemi, které stav provází. Ta poslední část je klíčová: Při vzniku emočního traumatu je totiž zásadní schopnost nervového systému regulovat stres a integrovat emoce. To je důležitější než to, co se stalo,“ vysvětluje psychoterapeutka specializující se na traumata Lise LeBlancová.
Ačkoli je možné, že k traumatu dojde následkem traumatické události, jako je nehoda, útok nebo smrt, může trauma vzniknout i v případě, že se nestalo žádné fyzické zranění. Zkrátka může být důsledkem psychických prožitků – obtěžování, zanedbávání, verbálního zneužívání, manipulace nebo například odloučení od rodičů.
Jak zpracovat následky traumatu? Podívejte se na rady psychologa Štěpána Vymětala na videu:
Trauma jen tak nepřejde
Emocionální traumata jsou navíc často složitější než jiné typy stresorů a často mohou přetrvávat i dlouho po spouštěcí události. „Někdy jde o reakci na situace, nad kterými dotyčný nemá kontrolu nebo jsou nebezpečné, jako jsou interakce s nepředvídatelnými lidmi nebo rychle proměnlivé situace. Tyto situace mohou zahrnovat intenzivní vztahy s ostatními, které zahrnují nějaký prvek psychického týrání, například s ovládající významnou osobou nebo šéfem, který neustále bagatelizuje a ponižuje.“
Jde o zvládání stresu
Podle LeBlancové je důležité pochopit, že člověk může zažít vysoce stresující nebo traumatickou událost, nebo dokonce opakované traumatické zážitky, a nemusí se u něj vyvinout traumatická porucha. Je také možné, že se u stejné osoby vyvine traumatická poruchu po jiném zážitku, který se může zdát méně traumatický než to, co prožila dříve.
„Je to spíše o schopnosti zvládání stresu v průběhu času. Existuje mnoho faktorů a proměnných, které ovlivňují schopnost člověka zpracovat stres a trauma. Svou roli hraje i skutečnost, zda událost byla způsobena úmyslně, či neúmyslně, zda byla očekávaná, či neočekávaná a zda byla nevyhnutelná,“ tvrdí psychoterapeutka.
Vyhledání pomoci je nejlepší způsob, jak se s traumatem vypořádat
Problém je, že obecně panuje představa, že trauma vzniká jen po nějaké naprosto mimořádné události. Proto lidé nevyhledávají pomoc, protože je nenapadne, že například dva roky života se šéfem, který je denně ponižuje, mohou způsobit emocionální trauma. Dokonce i v situacích, kdy člověk chápe, že zažil určitou formu traumatu, může být vyhledání terapie nebo poradenství obtížné. Také ve společnosti stále panuje jisté stigma, pokud jde o návštěvy terapeutů, psychologů a psychiatrů. Jiní zase terapii odmítají, protože věří, že mluvením o traumatu ho jen zhorší. „Někteří se obávají jít na terapii, protože se budou muset soustředit na to, co jim způsobilo bolest a na co se snaží zapomenout. Jiní mají pocit, že pouhé povídání nezmění to, co se stalo,“ popisuje klinický psycholog Fried.
Problém je, že obecně panuje představa, že trauma vzniká jen po nějaké naprosto mimořádné události.
Laura Poláková
13. března 2021
Pozor na vznik závislostí
Pokud ale lidé nedostanou potřebnou pomoc, mohou propadnout alkoholu a drogám, případně hledají únik v jiných strategiích, například v neustálém hraní si s telefonem. Tyto nezdravé mechanismy mohou trauma ještě zhoršit. „Podle mě je snaha vyhnout se traumatu největší chybou, kterou někdo může udělat,“ poznamenává LeBlancová. Obranné mechanismy, které člověka chrání před plným rozsahem emocí spojených s traumatem, zároveň brání zpracování tohoto zážitku a tím vyrovnání se s ním.
Ačkoliv může být obtížné takové lidi přesvědčit, aby na terapii vůbec šli, ještě těžší pro ně může být v léčbě setrvat. „Otevřít se neznámému člověku může být obtížné a nepříjemné, ale postupně to jde lépe a lépe. Terapeut nedokáže vrátit čas a události zpět, ale pomůže lidem se s nimi vyrovnat a napravit vztahy s ostatními i se sebou samým,“ tvrdí Fried.
Laura Poláková
19. ledna 2024
Posttraumatická stresová porucha je jen jednou z reakcí na trauma
Jak jsme již zmínili, většinou si myslíme, že trauma vzniká ve válce nebo při katastrofě. Tehdy ale může lidi postihnout tzv. posttraumatická stresová porucha (PTSD), tedy porucha, kterou zažívají vojáci a váleční veteráni, kteří viděli boje a smrt. Nebo lidé, kteří zažili násilný zločin, přírodní katastrofu či další velmi dramatické události.
Podle odborníků se důkazy o posttraumatické stresové poruše objevují v literatuře už před více než 3000 lety – tedy dlouho před nástupem moderní psychiatrie. Odborníci ji však popsali až po válce ve Vietnamu. „Tehdy obrovské množství vojáků vykazovalo jasný a nepopiratelný vzorec symptomů včetně opětovného prožívání traumatu, hypervzrušení, vyhýbavého chování a opakujících se nočních můr,“ popisuje psychoterapeutka specializující se na traumata Lise LeBlancová.
Kvůli svému počátečnímu spojení s válkou byla PTSD označována řadou dalších termínů, například válečná neuróza, bojová únava a další.
Brzy se ukázalo, že člověk nemusí být ve válce
Výzkum i odborná literatura byly kvůli velkému množství případů primárně orientované na posttraumatickou stresovou poruchu, takže stav byl popsán jako diagnóza v Diagnostickém a statistickém manuálu duševních poruch. Tato kniha nikdy nerozlišovala typ traumatu, který má poruchu za následek, kromě toho, že musí jít o život ohrožující událost, jako je násilný zločin, autonehoda, přírodní katastrofa nebo zneužívání.
Brzy se však zjistilo, že lidé, kteří nikdy nebyli ve válce, vykazovali stejný vzorec symptomů. „Nakonec se ukázalo, že u každého, kdo byl přímo nebo nepřímo vystaven traumatu, se může vyvinout posttraumatická stresová porucha. Ale je také důležité si uvědomit, že lidé prožívají traumata mnoha různými způsoby. To, že někdo nevykazuje klasické příznaky PTSD, jako jsou intenzivní strach nebo noční můry, neznamená, že dotyčný nezažil trauma a nemá potíže se zpracováním toho, co se stalo,“ uvedl Fried.
„Zmatky ohledně rozdílů mezi traumatem a posttraumatickou stresovou poruchou vyplývají z toho, že lidé vnímají trauma rozdílně a existují i různé definice. Pro některé lidi tak může být těžké uvažovat o svých prožitcích v takových termínech. Někdy lidé zažívají hrozné věci, které by většina ostatních označila za trauma, ale dotyčný může mít pocit, že výraz trauma nevystihuje jeho zkušenost,“ vysvětluje klinický psycholog Adam L. Fried
