Když jste jedna rodina, trávíte spolu hodně času, a přitom nejste pokrevní příbuzní, může přeskočit jiskra i tam, kde by přeskočit neměla. To se stalo Erice, která podvádí svého muže s jeho bratrem. A je z toho zoufalá.
Svého muže miluju. Jsme spolu od dvaceti, byla to studentská láska, poznali jsme se na koleji a od té doby jsme spolu zůstali. Každý jsme předtím s někým chodili, takže se nám nestalo to, co mnoha párům – když jsou pro sebe prvními partnery, mohou mít po letech pocit, že si nestihli užít, že nemají srovnání, a začnou koukat kolem sebe po jiných. Já jsem to srovnání měla a bylo mi jasné, že Honza je pro mě ten pravý. A myslím, že Honza to měl nebo má úplně stejně.
Žijeme si skvěle, děti pomalinku odrůstají, takže máme zase čas jeden na druhého i na svoje koníčky. Postavili jsme si na kraji většího města dům, oba máme práci. Prostě jsme šťastná rodinka jako z reklamy. Tedy pro Honzu asi pořád jsme, já jsem ale všechno pokazila.
Pořád doufám, že to ještě dokáži zachránit, momentálně se ale plácám v nevěře s Honzovým bratrem Radimem. Je mi jasné, proč se to stalo: pálilo mě dobré bydlo. Potřebovala jsem asi trochu života, napětí a nejistoty do naší katalogové idylky.
Honza a Radim jsou naprosté protiklady. Zatímco Honza je spolehlivý, zodpovědný, Radim u ničeho dlouho nevydrží. Ať se jedná o práci nebo o vztahy. Oba jsou velmi chytří, ale zatímco Honza dokáže svůj potenciál zúročit a pracuje už léta jako manažer ve firmě, která vyrábí komponenty do aut, Radim zhruba po roce mění práci. Když byl mladší, brali jsme to tak, že se hledá, když ale založil rodinu, čekali jsme, že se zklidní i pracovně.
Ale Radim přešel z technické firmy do neziskovky – prý potřeboval dělat něco smysluplného, co by ho naplňovalo. To by člověk chápal, ale měl doma ženu a malé dítě, které musel živit, a neziskovka v tomto směru nebyla zrovna výhra. Jeho dnes už bývalá žena je ale velmi chápavá, tak ho podpořila.
Jenže po roce Radim zase utekl, pro změnu šel dělat nějaké granty na zahraniční oddělení na vysoké škole. Tam nevydržel ani rok a byl chvíli i bez práce. Jeho ženě pomalu docházela trpělivost, přece jen neustálé změny v práci přinášely pořád něco nového. Jana se nikdy nemohla dohodnout na pravidelném hlídání, aby si i ona mohla najít práci. Do toho si Radim rád vyrazí po večerech s kamarády, což se občas protáhne dlouho do noci. Zkrátka ti dva se rozvedli a Radim se vrátil k nám do města a bydlí u rodičů.
Tím pádem jsme se začali docela často potkávat. Kolikrát jen letmo, stavil se třeba u nás pro Honzu a šli na pivo, ale někdy k nám přišel i na večeři, přece jen mu bylo samotnému smutno a nechtěl pořád sedět u televize se svojí mámou. Jednou k nám přišel, když Honza ještě nebyl doma, takže jsme večeřeli s dětmi a Radimem sami. A bylo to skvělé. Radim je vtipný, s dětmi dokázal vymyslet blbiny, najednou jsem si ten večer skvěle užila.
Honza chce, aby bylo vždy pěkně prostřeno, když děti něco rozlejou, vynadá jim. Je skvělý táta, děti miluje, ale je i na ně dost náročný. Naproti tomu, když Patrik rozlil džus, Radim se začal smát a loužičku proměnil prstem ve sluníčko. Od té doby děti Radima milují, vždycky když k nám přijde, vrhnou se mu kolem krku a musím přiznat, že to byl i jeden z faktorů, kvůli kterým jsem si vůbec s Radimem začala. Prostě je vtipný, má ztřeštěné nápady a ty já v naší idyle tak trochu postrádám.
Jednou musel Honza na služební cestu i přes víkend a Radim navrhl, že nás na revanš vytáhne na oběd a pak na procházku do lesa. Byla zima, všude půl metru sněhu, takže jsme moc daleko nedošli a místo toho se začali koulovat a stavět sněhuláka. A v tomhle nevinném dovádění s dětmi jsem se v jednu chvíli svalila do sněhu i s Radimem. Podívali jsme se jeden druhému do očí a v tu chvíli nám bylo oběma jasné, že se chceme. Rozpačitě jsme se zvedli a já řekla, že už musíme jít domů. Děti protestovaly, ale šli jsme a Radima už jsem k nám po procházce na čaj nezvala.
Nějakou dobu jsme se pak neviděli, Radim k nám už tak často nechodil, ale přesto jsme se dál potkávali u rodičů. Jeden druhému jsme se vyhýbali, ale pak jsem s ním jednou zůstala po večeři sama. Nebylo kam utéct a Radim se se mnou začal naprosto normálně bavit. A já si s hrůzou uvědomila, jak je mi to příjemné.
Po dalších dvou měsících už jsem byla Radimem úplně posedlá, pořád jsem na něj musela myslet, takže když jsme pak zůstali jednou spolu sami na zahradě a on mě lehce pohladil po ruce, bylo to, jako kdyby odjistil rozbušku. Pak to šlo ráz na ráz a začali jsme se scházet. Trvá to už čtyři měsíce a já se začínám cítit hůř a hůř.
Když si uvědomím, že podvádím Honzu s jeho vlastním bratrem, kterému Honza pomáhá, aby nebyl sám, je mi strašně. Nechci rozbíjet rodinu, navíc je mi jasné, že pro život je mnohem lepší spolehlivý Honza než bohémský Radim, ale nemohu si pomoci. Už jsme si několikrát s Radimem řekli, že s tím musíme přestat, pak ale do toho vždy znovu spadneme. Tak nevím, jak to skončí. Zda se dřív provalí naše nevěra, nebo dokážeme s Radimem přestat. Rozvádět se nechci, ale kdyby tak existovalo mnohomužství...