Euthanasie ano nebo ne?

21. 2. 2001
Euthanasie ano nebo ne?
O euthanasii se toho namluvilo už spoustu, ale nikdy zatím nedošel k tomu, jestli je opravdu humánní, či je to nepřekonatelný prohřešek proti (lékařské) etice. V tomto článečku vám nedám definitivní odpověď jestli ANO, nebo NE. Ale chci vás stručně seznámit s problematikou, kde bohužel nic není bílé ani černé. Proto je jen na vás, ke kterým teoriím se připojíte.

Pojem euthanasie

O euthanasii se toho namluvilo už spoustu, ale nikdy zatím nedošel k tomu, jestli je opravdu humánní, či je to nepřekonatelný prohřešek proti (lékařské) etice. V tomto článečku vám nedám definitivní odpověď jestli ANO, nebo NE. Ale chci vás stručně seznámit s problematikou, kde bohužel nic není bílé ani černé. Proto je jen na vás, ke kterým teoriím se připojíte.
Samotný překlad slova euthanasie by v češtině zněl dobrá smrt (eu-thanatos). Co si pod tímto pojmem představíme? Nejspíš dojdeme k názoru, že bychom rádi umírali v blízkosti svých milujících, příbuzných a přátel, v lásce a ve smíření i s jinými, v klidu a jistě také bez větších bolestí.

Historie euthanasie

Pojem euthanasie se však přesunul úplně jinam. V nacistickém Německu se pod programem takto nazvaným skrývalo vybíjení postižených dětí a dospělých a stal se odrazovým můstkem k holocaustu. Vše začalo zcela nenápadně - v roce 1920 vyšla v Německu kniha Souhlas k ukončení života, který není hoden žití, právníka Karla Brindinga a psychiatra Alfreda Hocheho. Knihy se "chytil" lékař Gerhard Wagner, který se obrátil na Adolfa Hitlera s požadavkem, aby duševně nemocní a defektní pacienti psychiatrických ústavů (včetně dětí) byli usmrcováni. Vůdce souhlasil a idea dostala vznešený název: program euthanasie. V letech 1940 - 1941 se v říši praktikoval oficiálně, a přestože byl pozastaven, fakticky pokračoval až do konce války. Němečtí lékaři zprvu likvidovali "jen" nevyléčitelně nemocné, časem přišli na řadu i duševně narušení a přestárlí lidé.
Mezi první smrtící injekcí podanou těžce postiženému dítěti, desítkami tisíců obětí akce Euthanasie a miliony nevinných, vyvražděných v plynových komorách, je přímá a jasná souvislost.

Riziko kluzkého svahu

Tento program je příkladem, jak lze euthanasii lehce zneužít. Je možné, že v případě jejího uzákonění by lidstvo překročilo jisté meze a dostalo by se na kluzký svah z něhož může snadno sklouznout "do pekel".
V Holandsku počet takto usmrcovaných pacientů stále stoupá a zároveň i přibývá podezření, že jsou zabíjeni i nemocní, kteří o euthanasii nežádali. Ještě před uzákoněním euthanasie v Nizozemí byla vytyčena jasná kritéria, která bylo třeba dodržovat (kompetentnost pacienta, jeho opakovaná, zcela dobrovolná a uvážená žádost o ukončení života, nesnesitelné utrpení, prováděné pouze lékařem po konzultaci s jiným nezávislým lékařem). Mezi několika tisíci, aktivní euthanásií ukončených životů je uváděno i 1000 případů aktivního úmyslného zabití nemocných nekompetentních. Toto je důkazem, že nebyla dodržována vytyčená kritéria, a přesto patřiční lékaři zůstávají nepotrestáni. Nizozemská lékařská asociace také schvaluje, aby děti v terminálním stavu neléčitelné nemoci "zemřely" i tehdy, jsou-li jejich rodiče proti euthanasii.

Euthanasie ano, či ne

Uvedené aspekty jsou pouze jedny z mnoha, které by bylo možno uvádět na podporu jasného NE aktivní euthanasii. Riziko kluzkého svahu je zde obrovské. Je zde nebezpečí jak jejího zneužití, tak psychologických škod napáchaných na spoustě pacientů, kteří se budou bát, jestli ten člověk v bílém plášti ho zítra neusmrtí.
Na druhou stranu, úkolem medicíny je člověka léčit a zbavovat utrpení, a ne nevyhnutelné utrpení prodlužovat. Moderní medicína má možnosti jak udržovat lidský život i v podmínkách konečných fází smrtelných nemocí, kde by člověk byl už mrtev. A zde se tedy objevuje myšlenka euthanasie, tedy nějakého zákroku, či postupu, který ukončí lidský život, nebo umožní alespoň přirozenou smrt bez jeho umělého prodlužování. Vždy v případě, kdy už nejsou žádné vyhlídky na pozitivní změnu zdravotního stavu, utrpení je nesnesitelné a nedůstojné, neumožňuje smysluplný pocit ze života a pacient sám (nebo v některých případech jeho nejbližší příbuzní) o euthanasii požádá.
Jsou známy případy, kdy lékaři, a někdy také sestry, už nevydrželi přihlížet utrpení těch, kteří žádali pomoc, a pomohli byň protizákonně. V tomto případě euthanasie není zabití, ale pomoc. Neustálé odvolávání se na Hippokratovu přísahu také neobstojí. Medicína i způsob života se od Hippokrata hodně změnila, například v otázce interrupcí se také už nechová podle Hippokratovy přísahy. Domnívám se, že je spousta lékařů, kteří sdílejí tento názor, jenom se neodvažují ho vzhledem ke komplikovanosti otázky otevřeně prezentovat.
Mnoho lékařů je toho názoru, že by možnost aktivní a pasivní euthanasie měla legálně existovat, samozřejmě za přísně kontrolovaných podmínek. Jako forma poslední možnosti pomoci, jako forma lidskosti, úcty k lidské individualitě a k právu člověka rozhodovat sám o sobě.

Aktivní a pasivní euthanasie

Euthanasie je definována jako úmyslná činnost, kterou se život zkrátí nebo u nevyléčitelných pacientů úmyslně neprodlužuje, a to k jejich prospěchu. Pacient (dospělý, a nikoliv duševně chorý) k tomu musí dát dobrovolně souhlas.
Jde- li o pasivní euthanasii, nečiní se nic, co by život pacienta prodlužovalo (zemře na vlastní nemoc).
Jde-li o aktivní euthanasii, vyvine lékař činnost, kterou život pacienta ukončí.

Řešení

Nejde dát žádný jednotný předpis, nelze říci euthanasie zásadně ano, či zásadně ne. Je nutno řešit případ od případu, s ohledem na okolnosti (zdravotní stav, prognóza, možnost pomoci), a především s ohledem na zájem a postoj samotného pacienta. V případě mentální neschopnosti pacienta pak přenechat rozhodnutí blízkým příbuzným, kteří by měli rozhodnout nikoliv ze svého hlediska, nýbrž z hlediska dobré, důvěrné znalosti pacienta, jeho názorů, zájmů, osobnostního zaměření (třeba o tom někdy mluvil, vyjádřil se, jak on by se rozhodl, je nutno respektovat jeho životní přesvědčení, jeho postoje k životu a ke smrti).
Co je dobrem a co je zlem? Odpověď tu nemůže být jednoznačná. Někdo bude spatřovat svou seberealizaci a projev svobody v tom, že na sebe vezme svůj úděl, že bude svůj život chápat jako oběň, kterou přináší za své viny nebo pro druhé, že svůj život svým utrpením posvětí a dá mu pravý smysl.
Někdo jiný se bude realizovat ve svobodném rozhodnutí dobrovolného a vyrovnaného odchodu ze života, protože takový život nechce snášet, protože v něm spatřuje pro sebe neúnosný úděl, protože v něm spatřuje zlo.
Ve svém rozhodování, ve své svobodné volbě je nakonec člověk ovlivňován tím, že volí to, v čem vidí své dobro. Může se mýlit? Jistě, může volit nesprávně, takové omyly mohou mít dokonce velmi nepříjemný dopad a následky. Ale to už je přece riziko svobodné volby.

Názory se různí

"�člověk si život nedal a nemá právo si ho brát�"

MUDr. prof. Oskar Andrysek

"�Listina základních práv a svobod, článek 6, odstavec 2 říká, že nikdo nesmí být zbaven života�"

Alena Vrbková

"�Bůh dal podle křesňanského učení člověku svobodnou vůli, na základě které se rozhoduje. A když se rozhoduje svobodně v jiných věcech, má právo se rozhodnout o tom, jestli chce dále nést své utrpení, nebo raději důstojně z tohoto světa odejít�"

PhDr. Juraj Barbarin
klinický psycholog

"�pokud by ji právní řád v určitých situacích povolil, nikdy bych nechtěl být tím, kdo za ni ponese odpovědnost�"

MUDr. Zdeněk Bystřický

"�radostnou zprávou je v této souvislosti skutečnost, že se v Rajhradě u Brna začíná s budováním Ťstavu léčby bolesti a hospicem ( zařízení, které bude pomáhat nevyléčitelně nemocným a jejich rodinám prožít nejtěžší chvíle). Věřím, že ústav bude živým svědectvím toho, že lze umřít dobře a že není třeba uvažovat o euthanasii�"

Doc. MUDr. Marta Munzarová CSc
oddělení lékařské etiky

"�umíme prodloužit život umírajícího velmi dlouho. Považuji to však za stejně neetické jako předčasné ukončení života. Lékař má povinnost léčit, ale nemá právo prodlužovat utrpení�"

Petr Příhoda
psychiatr a pedagog

"�já jsem život nikomu nedal, takže ani nemám právo mu ho vzít�"

Pavel Kelner

Použitý materiál: články z časopisů

Magazín DNES Eva Babůrková
Martina Dvořáková
Petr Příhoda
Denní telegraf MUDr. prof. Oskar Andrysek
MUDr. Vladimír Němec
Nikola Nikolová
Zdravotnické noviny PhDr. Stanislav Jareš
PhDr. Juraj Barbarin
Doc. MUDr. Marta Munzarová CSc
JUDr. Antonín Draštík
Doc. MUDr. Vít Unzeitig CSc
Alena Vrbková

knihy

Brian Pollard Euthanasie - ano, či ne?

autor: Lenka Varmužová

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Bohužel se budete muset na pracovišti věnovat kolegovi, který pomaleji chápe nebo je prostě nešikovný. To ovšem neznamená, že byste na sebe měli trvale převzít část jeho povinností. Tomu…

Nejčtenější články