Moje netradiční zaměstnání mě málem stálo manželství! Jenže já si nemohla pomoct. Flirtovat po telefonu mě prostě bavilo! Začala jsem s tím ještě před svatbou, ale pokračovala jsem i po ní. A manželovi jsem to zatajila. Měla jsem vědět, že lhát se nemá a že nakonec všechno praskne.
Na konci vysokoškolského studia jsem dostala nabídku od známého, abych si přivydělávala jako call-girl. Flirt po telefonu s muži, kteří toužili po sexu aspoň tímto způsobem. Nejdřív mě jeho nabídka vyděsila, protože jsem byla spíše stydlivka, ale pak jsem si řekla, proč ne? Všichni mi vždycky říkali, že mám příjemný a sametový hlas, tak ho aspoň uplatním.
Práce mě pohltila
V té době jsem už měla vážnou známost, ale sex s přítelem mě moc neuspokojoval. Proč si tedy sexuální touhy nezpestřit tímto nevinným způsobem? Pozvali si mě na pohovor a ten proběhl ve vší počestnosti. Svlékat jsem se nemusela, jen jsem si popovídala nanečisto s někým po telefonu o erotice. Trošku jsem byla zaskočená, ale po chvíli jsem se dostala do své role a bez problémů jsem svoje představy sdělovala do éteru.
Úplně mě to pohltilo, a dokonce jsem se přistihla, že tahle brigáda má něco do sebe. V agentuře se mnou byli spokojení a jako přivýdělek to bylo super. Pracovala jsem 3x týdně vždy mezi 22. a 24. hodinou, jinak jsem měla volno. Svému příteli jsem to neřekla, když jsem měla službu, vymluvila jsem se na něco, abychom nebyli spolu. Takhle to fungovalo asi rok.
Svatba nic nezměnila
V té době mě Martin požádal o ruku. Bylo mi už skoro šestadvacet, byla jsem v nejlepších letech, tak jsem jeho nabídku přijala. Navíc jsem ho měla fakt ráda, tak proč čekat? Přípravy na svatbu byly náročné, i přesto jsem si našla čas na svoje oblíbené „hobby“. Erotických telefonátů jsem se nechtěla vzdát, bylo to jako droga a musím říct, že sex po telefonu měl i pozitivní vliv na náš sexuální život.
Martin mi skládal komplimenty, jak jsem plná nápadů a fantazie. Kdyby tak věděl, kde čerpám inspiraci… Občas se mi do hlavy vloudila nepříjemná myšlenka, že jsem mu vlastně nevěrná, ale pak jsem ji pokaždé odehnala. O nevěru nejde, s nikým opravdu nespím. Pak přišla svatba a začali jsme s Martinem bydlet společně. Pronajali jsme si větší byt a začali ho zařizovat. Moc mě to bavilo, manželství jsem si užívala. Telefonování jsem musela ale omezit a změnila jsem i dobu, kdy jsem „pracovala“.
Lež má krátké nohy
Takhle to fungovalo asi půl roku. Začali jsme plánovat rodinu a byla jsem spokojená i v práci – té „normální“. Hodně peněz jsem si přivydělala i telefonováním. Když se Martin ptal, odkud jsou, vždy jsem mu řekla, že je to odměna nebo nějaký honorář. Dnes nechápu, jak tomu mohl tak dlouho věřit. A pak se to stalo. Když jsem zvedla telefon, na druhé straně se ozval příjemný hlas. Byl mi trochu povědomý, ale neřešila jsem to.
Představil se jako Honza a začal mi vyprávět, že touží po spřízněné duši, že nemá přítelkyni, protože se s ní nedávno rozešel a vyzval mě, abych se mu představila, jak vypadám. Tak jsem začala. Jako vždy jsem si vymýšlela, měla jsem v tom už praxi a téměř jako vždy to zabralo.
Zhruba po pěti minutách mého monologu mi najednou Honza vpadl do řeči: „Evo, jsi to ty?!“ Polil mě ledový pot. Žádný Honza, ale David, Martinův bratr. Ano, nedávno se skutečně rozešel s přítelkyní. Panebože, jak se to mohlo stát? Nebyla jsem schopná slova, když jsem se vzpamatovala, praštila jsem telefonem. Co teď bude?
Manželský slib
Udělalo se mi špatně, nemohla jsem dýchat. Točila se mi hlava a málem jsem omdlela. Co budu dělat? Řekne to David Martinovi, nebo mu to zatají? Měli k sobě blízko a já najednou věděla, že to musím Martinovi říct dřív než David. Ovšem jak začít? A hlavně jak mu vysvětlit, proč to dělám i po svatbě? A tak jsem čekala, až se Martin vrátí z práce domů.
Uvařila jsem jeho oblíbené jídlo, koupila láhev červeného a upekla koláč. Klepala jsem se jako osika. Bála jsem se, že o něj přijdu. Když se ozvaly klíče v zámku, zatrnulo ve mně. Martin vstoupil do kuchyně a překvapeně zíral na to gurmánské překvapení. „Stalo se něco?“ zeptal se. Znal mě jako své boty. Usmála jsem se a ukázala na židli.
„Sedni si, musím ti něco říct,“ řekla jsem se staženým hrdlem. Nalila jsem nám víno a vzala ho za ruku. A začala jsem vyprávět svůj příběh… Martin se na mě díval a poslouchal až do konce. Pak pronesl: „To je všechno?“ Dívala jsem se na něj s úžasem a nechápala. „To je snad málo?“ Martin se usmál a řekl. „Ne že by mi to bylo úplně jedno, ale věřím ti a miluji tě. Jestli ale chceš, abychom spolu dál žili, musíme si důvěřovat a nelhat si. A byl bych rád, kdybys s tím přestala. Jestli někdy budeš chtít vyzkoušet sex po telefonu, zavolám ti,“ usmál se.
Ten kámen, co mi spadl ze srdce, museli slyšet i ve vedlejší ulici. Samozřejmě, že jsem mu to slíbila, přece nebudu pokoušet osud. Jo, a ještě něco jsem si uvědomila – že mám toho nejlepšího chlapa na světě.
