Celkem mi není jasné,proč se z té sousedky stala "nejlepší" kamarádka,asi že byla nejblíž po ruce? A že zrovna se jen tak z ničeho nic zaměstnala u pana manžela ve firmě??? Nějak moc náhod. No a ta dramatická zápletka s potratem - nejedno oko nezůstalo suché! Nějak mi také není jasné: paní se rozvedla s nevěrníkem? Poslední připomínka : kvůli jednomu, se kterým byla několik let,a možná byl první muž v jejím životě,už nechce muže ani vidět?? Příběh končí tak nějak rozblizle,asi došla fantazie.Možná to chtělo dodělat nějaký hezký dojímavý konec,jako že s jiným sousedem z baráku si udělala nové dítko,když ji v jejím žalu utěšoval....Nebo raději mohla potkat bývalého spolužáka,nebo třeba bohatého a krásného miliardáře,převlečeného za metaře....atdatp.
K článku - kdo dneska proboha řekne "hřeješ si na prsou hada" ? :-D To jsem ještě neslyšela nikoho naživo z úst vypustit. Druhá věc - ona sice drbům nevěří, ale hned doma "udeří na manžela". Za tepla. Třetí věc - se žhavou novinkou běžela do kanceláře, a vůbec nikdo se nepozastavil, kde se tam vzala, kam jde a za kým? Co to je za firmu, že tam může cizí člověk vlítnout do baráku a dostat se až do něčí kanceláře? Tam nemají recepci žádnou, nebo aspoň dveře do domu zamčené, a každý se tam může dle libosti promenádovat? Divné. Čtvrtá věc - jestli se pán dopustil pouze toho, že hladil poprsí, tak to je úsměvné. Sice by to neměl dělat v pracovní době, ale nevěra to fakt není. ]:-D
@Elynor: Už jsem to ani dál psát nechtěla, větu "ona sice drbům nevěří, ale hned doma udeří na manžela", jsem napsala a posléze smázla. Mimochodem, i kdyby byl stres na opravdu prvním místě, jako příčina potratu, pak matka, toužící po dítěti se stresu vyhne a nebude dělat himbuk okolo nějakého drbu. Mateřství dává budoucí matce dostatek síly zachovat si vnitřní pokoj za jakékoliv situace. Dokonce bylo dokázáno, že ani ve válečných zónách, tam, kde se denně bombarduje a lidé denně umírají, těhotné ženy si udržely vnitřní pokoj, nepotrácely a nepodléhaly stresu.Ale nějak se mi nechce rozebírat Evino rozhodnutí a reakci na nevěru. Asi fakt existují tři skupiny lidí, které se v tomto nikdy neshodnou a které mají svou pravdu. Jedni berou nevěru jako neodpustitelné provinění, jedni chápou, že lidi prostě nejsou svatí a všichni dělají chyby a ti třetí berou sex jako zábavu a s láskou a manželstvím ho vůbec nespojují. Do toho se ještě různí ženská a mužská sexualita, ať si jakkoliv hrajeme na emancipaci. Já bych z toho povyk nedělala, chlapovi, jeli chlap, se to zkrátka přihodí, zvlášť, když to ta sousedka umí. Určitě bych na něj neuhodila a kdybych vlítla do jeho "kanclu" a viděla to, co Eva viděla, tiše bych vycouvala a nenápadně odešla. Možná by mě to i pobavilo. Nebo bych důrazně zaklepala, dala těm dvěma čas a pak vešla, jako že jsem teprve přišla.Ale když to napíšu, tak kdekdo bude mít jiný názor, nikdy nepochopí mé jednání a já zase nepochopím jeho stejně, jako nechápu Evu. Mám dokonce pocit, že i mému muži by to možná vadilo a měl by pocit, že je mi šumafuk. Není, miluju ho jako za mlada, ale nikdy jsem tohle neřešila, je to jen jeho vůle, jeho rozhodnutí, jeho pocit. Je přeci na něm, jestli potřebuje rozmanitější sexuální život, nebo by mu nevěra udělala na čele vrásky - do toho mně nic není. Na mně je můj vztah, moje láska k němu, nic víc, moje rozhodnutí, zda mu zahnu, nebo ne. Mně je věrnost příjemná, jsem stydlivá a nevěra (moje) by mi ublížila. Ale proto nemůžu chtít věrnost i po něm, to je zase jeho problém.Jsem to zmotala, vím, těžko se to píše.
Děvčata, mě je 70 let a můžu Vám říct, že nevěra se neodpouští, váš partner to udělá znovu a znovu. S tímto mužem, se rozlučte poněvadž jeho EGO bude celý život stejné, pořád si musí dokazovat, že je o něj zájem. Celá život jsem to snášela, stará škola. Tento muž si VÁS jednoduše nezaslouží. Můj muž dodnes mě podvádí z našeho vchodu se ženou, která je katolička, večer si hřích odmodlí. Její muž je na chatě a vůbec nemá tušení co se doma děje. Odejděte od tohoto muže - nezmění se. :!: Eva
Eva byla ve třetím měsíci těhotenství. Kdysi se říkalo, že do té doby se má těhotenství tajit. To proto, že v tomto měsíci, zvláště na jeho konci, potratí mnoho žen. I já jsem kdysi přišla o dítě (i když až v 7. měsíci) a ležela tam se mnou spousta žen, které potratili v tom třetím měsíci. Lékaři nám tehdy říkali, že v prvním trimestru se to stává velice často, jelikož plod není životaschopný, že se sice vyvíjel, ale vpodstatě živý nebyl. Příčiny bývají: 1) z 50% chyby v plodovém vejci (chromozomální odchylky v oplodněném vajíčku), 2) chyby při zahnízdění vajíčka během cesty vajíčka z vejcovodu do dělohy nebo při zahnízdění blastocysty 3) zevní příčiny - rentgenové záření, toxické látky, léky, Současné statistiky říkají: 1) první těhotenství v současnosti končí potratem asi ve 20 %, což je každé páté těhotenství, příčinou bývá 2) až 74% dotázaných žen tvrdí, že za potrat může stres matky, nevo nějaká nějaká jejich činnost (práce, cvičení, sexuální život). Vědecké studie různých zemí však opakovaně potvrzují, že příčinou potratu nejsou: a) běžné cvičení a sex, b) běžná práce a jednorázové zvedání těžkých předmětů, c) stres, náhlé leknutí, d) pád nebo jiný úraz, pokud při něm nedojde k ohrožení života ženy.Za ztrátu dítěte paní Evy v žádném případě nemohl stres, tedy ani její manžel, ani ta sousedka.
@helza: Souhlasím, ono se lze i dočíst, že dost žen ani neví, že vůbec došlo k oplodnění vajíčka, protože se to u nich projeví jen o něco silnější menstruací, třeba o pár dní posunutou, a žena netuší, že to vlastně byl potrat. Evidentně má příroda docela dobré funkční mechanismy k tomu, aby se pořádně uchytilo a přežilo především perspektivní embryo, a organismus ženy se zbytečně nevyčerpával při živení plodu, který je nějakým způsobem defektní. Jenže z hlediska psychologického je zřejmě potřebné najít viníka... nevím, mně to přijde jako paradox, ale je klidně možné, že některé ženě to může pomoci, když se to zdůvodní tím, že manžel je lump, než že by připustila, že její embryo nebylo životaschopné. :hm
Smutný příběh. Byla jsem na tom stejně. Také jsem přišla o dítě. Věřte všechny, že to tak mělo být a že to bolelo na duši dlouho. A za 5 let se narodilo to, co tady v tu chvíli být mělo. A je báječný! Zdravý! Chytrý! A má toho nejlepšího tátu na světě. A můj první manžel? Má asi 23 partnerku a nikdy šťastný nebude.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.