EVA (33): Když jsem manželovi přišla na milenku, odstěhoval se

19. 7. 2020
EVA (33): Když jsem manželovi přišla na milenku, odstěhoval se
Eva si myslela, že má pohodové manželství a po přestěhování se do nového bytu se těšila na novou životní kapitolu. Její manžel ale všechno viděl jinak...

Když jsme se přestěhovali do nového bytu s výhledem na Prahu, byla jsem šťastná! Po dvou letech v pronajaté miniaturní panelákové garsonce jsme konečně byli ve vlastním! Vypadalo to, že už nám nic nebude chybět.

Jenže pohoda vydržela jen pár týdnů. Jako by si manžel řekl, že má splněno (oženil se, vybudovali jsme domov, zařídili ho...) a obrátil celou pozornost někam jinam.

Nejdřív jsem čekala, jestli ho to nepřejde – doufala jsem, že je možná pohlcený svým novým projektem. Pak jsem se s ním snažila mluvit. „Máš nějaký problém? Stačí říct, já ti pomůžu,“ ptala jsem se několikrát, ale marně. Pořád jsem netušila, kde se stala chyba…

Jako každá podváděná manželka i já jsem byla tou poslední, která se dozvěděla, že její muž si pořídil zábavu jinde. Jednou mi v práci zazvonil telefon a kamarádka Petra, kterou jsem hezkých pár týdnů neslyšela, to na mne rovnou vypálila hned v třetí větě.

„Jo a už víš, že má tvůj manžel už několik měsíců milenku?“ „Cože?!“ zatmělo se mi před očima. Rok po svatbě? Proč? Myšlenky se rozeběhly jako o závod a pusa se ještě stačila otevřít k poslední otázce. „Kdo to je?“ Petra hbitě vysypala i tuhle novinku, dodala pár podrobností a zavěsila. Seděla jsem u stolu jako zmoklá slepice, svět se mi zhroutil.

Najednou mi to začalo docházet v plné parádě. Jeho pozdní příchody a časté víkendové akce, kde bylo s kolegy nutno zůstat až do rána. Telefonáty, které mi nebral, protože: Zapomněl telefon v saku, autě, na stole v kanceláři, vybil se...

Jak jsem byla celou tu dobu hloupá a slepá! Ale nějaká část ve mně tomu stále ještě odmítala uvěřit. Jsem ale žena činu, a tak jsem se rozhodla jednat okamžitě.

Zvedla jsem telefon a rozhodla se zeptat přímo u zdroje. A měla jsem to, čemu se říká z pekla štěstí. Nejdřív jsem mu zavolala na pevnou linku přímo na jeho stůl. Nic. Ok, takže to bychom měli, v kanceláři není. Na řadu přišlo další telefonní číslo.

A hádejte, kdo zvedl mobilní telefon mého manžela? Ano, přesně ta žena, jeho asistentka-milenka Magda. Fakt mě to zaskočilo. Oznámila mi, že tam (kde se nachází to zmíněné „tam“, jsem se v tom šoku nestačila zeptat) můj manžel není, já se alespoň zmohla říct jí, jestli ví, že mu nevolám do kanceláře, kde bych čekala, že telefon zvedne ona, ale že toto je jeho soukromý mobil!? Ona mi na oplátku sdělila, že pochopitelně ví, který telefon zvedla, a na shledanou, konec hovoru. Prostě – byla jsem za krávu, velkou a korunovanou.

Když jsem to celé rozdýchala, dala jsem si telefonovací kolečko do třetice. Pevnou linku tentokrát zvedl kolega a řekl, že manžel před třemi hodinami odjel do Berouna a už už by se měl vrátit. Manželův mobil už napodruhé nikdo nezvedl.

Večer jsem tedy lehkým tónem manželovi nadhodila, že jsem ho sháněla a marně, kde že to byl? Bohužel se mu nepodařilo strefit ani do času, ani do místa, kde se měl podle kolegy nacházet, a na to, že jeho soukromý mobil zvedá asistentka, jen otráveně zabručel něco ve smyslu, že to je nesmysl.

Nechala jsem výslechu, věděla jsem dost. Uvnitř jsem ronila slzy, ale navenek se tvářila, že se nic neděje. Měla jsem svou hrdost. Žádné scény, žádné slídění. Tohle prostě chtělo čas, který ukáže. A stalo se to docela rychle.

Asi dva týdny nato se ráno už manžel v předsíni oblékal do kabátu, když jsem okem mrkla v kuchyni na kalendář. „Dneska asi přijdeš hodně pozdě, viď,“ poznamenala jsem směrem k němu. „Jo, určitě,“ automaticky přikývl a pak se zarazil. „Jak to víš?“

„Dneska má přece svátek Magda,“ poznamenala jsem tak jako mimochodem mezi dvěma sousty koláče. „Tak ahoj,“ dodala jsem a šla se dál věnovat snídani. Byla jsem tak klidná, až jsem se sama divila. A ta věta ze mne vyklouzla tak samovolně...

Ten den nakonec nepřišel pozdě, ale docela brzo. Oslavu s milenkou mu evidentně pokazil fakt, že je jeho nevěra venku a bělostná neposkvrněnost a bezúhonnost, v níž si tak liboval, tím pádem taky. A chtěl si se mnou konečně promluvit. Opět ale šlo bohužel o jednostrannou diskusi. „Potřebuju být chvíli sám,“ sdělil mi. „Na nějakou dobu se odstěhuju,“ dodal. O milence ani slovo.

„Nechoď pryč, tohle vyřešíme,“ prosila jsem ho tehdy. Marně. Stál si na svém. Když jsem se odpoledne vrátila z práce, měl sbaleno a byl pryč. A co myslíte, jak to celé dopadlo… Nápověda? Happyend se nekonal…

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Je zajímavé, jak se dokážete všemu přizpůsobit, i když na to nemáte zrovna náladu. Celý měsíc budete bojovat s laxním přístupem, o čemž se přesvědčíte i dneska v práci. Jakmile dojdete k…

Nejčtenější články

Doporučujeme