EVA (38): Byla jsem povrchní a vše hodnotila jen podle značek. Zbyly mi oči pro pláč

Ale jo pobavilo.....jinak byla li by paní skutečná tak nemám pocit že se oc poučila - mně připadá že pro ni oblečení bylo známkou zámožnosti chlapa proto se soustředila na ty dobře oblečené, nyní zjistila že i někteří bohatí muži se mohou oblékat obyčejně ale připadá mi že primárně to že chce pracháče se nezměnilo.........rozhodně z ní nemám pocit že by pochopila že kvalita vztahu se neodvíjí od počtu papírků v mužově peněžence. :D

Hmmnm jasně, Eva-Martina došla k poznání, že pracháč nemusí chodit ve značkových hadrech. Ne, nedošla k žádnému prozření, jen si rve vlasy, že ho poslala pryč. Článek je opět jeden z "velmi kvalitně" napsaných.

Kdepak, z povrchní ženy se nestane žádná vnímavá, třeba ekologicky či alternativně smýšlející osoba, která hledí zejména na to, co je uvnitř a ne navenek.Ona pravda je uprostřed, všední a obyčejný zevnějšek není důkaz o filozofickém duchu a vnitřní hloubce a naopak dobře oblečený muž či žena mohou být velice obdaření duchem, zájmy, vzděláním a nakonec i majetkem. Partnera bychom si měli vybrat podle stejného pohledu na věci okolo, podle životních cílů a rozhodně není chyba brát v úvahu, jsme-li ve stejné společenské vrstvě. Musíme se k sobě hodit v mnoha ohledech. Co nesmíme podcenit nikdy, z jakého prostředí náš protějšek je. On/ona za to sice nemůže, ale prvotní výchova a prostředí znamenají mnoho.A co nesmíme nikdy zahodit, naši individualitu, něco co i v partnerství je jen naše. Já tomu říkám, nenechat se připlácnout k zemi, jedná se o slepou poslušnost.

Pomalu ztrácím chuť si tady nějaké ty články ještě přečíst...miluji filmy podle skutečné události, proto jsem se ocitla i zde...můj čas se tady krátí:)

K tomuto tématu bych řekla asi tolik....někdy se ukáže, že člověk, co zdánlivě vypadá jako nepřístupný či nesmělý, má v sobě kupu energie pro různé nápady a blbiny, k nimž se ten druhý rád přidá. Zrovna tak jako může být člověk bohatý, i když ve společnosti není středem zájmu, sedí stranou a je oblečený nenápadně. Není dobře proto soudit člověka pouze podle vzhledu a věcí. Nejdůležitější totiž není, co máme na sobě, kolik máme na kontě, ale co je v nás. Platilo to vždycky a platit to bude, ať se naše společnost posune ve vývoji, jak daleko chce. Když se chci s někým vídat, nebo s ním občas být, musí mě ten člověk oslovit a něčím zaujmout. Platí to i naopak. A není až tak nejdůležitější, mít ho doma napořád. Někdy to prostě nejde, má jinde svoje povinnosti, závazky, práci, atd. Slečna byla s původní známostí pouze proto, že ten luxus chtěla. A taky samozřejmě, že byla atraktivní. Asi partner vycítil, že jí jde o to pozlátko. Asi to tak nechtěl, nebo má už možná jinou představu o člověku, s nímž chce žít. Myslím, že pokud je příběh založen na reálném základě, měla by slečna chvíli žít sama a kopat sama za sebe. Nelze hledat štěstí života v tom, co nám poskytne ten druhý. Každý by měl umět vyjít hlavně sám se sebou. Měl by umět druhému taky něco nabídnout, krom svého vzhledu, aby jen nepřijímal, ale i dával. Navíc, jestli je jeden z partnerů výrazně movitější, ten druhý se logicky ocitne v jakési podřízené roli. O čem by mohl rozhodovat, když se jde reprezentovat na raut do společnosti, jistě nemůže navrhnout změnu programu v tom, že půjdou na zahrádku s kytarou a opečou si tam buřty? To je výhoda nás většiny obyčejných lidí. A kdo máme rozum, necpeme se nikam jinam. Jestli je člověk spokojený s tím, jak žije, má spíš šanci potkat někoho, se kterým lze na nějakém základě stavět. Pokud jde jen o to, že bohatý muž hledá reprezentativní partnerku, nemůže podle mě jít o vztah dlouhodobý pro život. To je prostě málo. Za sebe musím říct, že budu radši sama či s obyčejným člověkem a spokojená o namazaném chlebu, než abych využila dočasné přízně někoho, kdo sice má na každodenní hostiny, ale jinak mě ničím nepřitahuje. Slečna má jiné priority, její problém. Vždyť může třeba ty prachy vydělávat ona sama a být bohatá, aniž by k tomu potřebovala partnera. Na to, abychom byli úspěšní, potřebujeme nějaké to vzdělání, umět se rozvíjet, kus štěstí být ve správnou dobu na správném místě, mít fajn parťáky pro naši věc, a můžeme být i třeba spokojení zaměstnanci, nemůže každý podnikat. Pokud na to v hlavě má ty správné dispozice, samozřejmě. A jestli slečna potřebuje určitý životní standard, ať si na to vydělá sama.

Tak pokud není článek vymyšlený, je dobře, že slečna konečně dostala rozum. Lepší pozdě než nikdy. Dítě už možná nestihne, ale skutečnou lásku by mohla.

Přiblblých pipinek, zlatokopek, nákupních maniaček jsou dnes plná města.

Slečna zlatokopka dostala od života pěstí: myslím,že ani tohle jí nepomůže.Kdo je duševně ubohý a hledá štěstí jen ve značkách,bohatých pánech a snobském životě,ten nikam nepokročí ve vývoji a zůstane chudákem závislákem bez šance na nějaký duševní rozvoj!

....a ještě jedna technická: pokud máte v nadpisu jméno Eva, tak by článek, byť sebehloupější, neměl začínat jménem Martina. Od autora by to chtělo alespoň minimálně zapojit hlavu.

Milá redakce,
měli by jste tuhle práci svěřit někomu, kdo píše alespoň trochu uvěřitelné příběhy. Tahle pohádka "Jak hloupá fiflena na stará kolena k rozumu přišla" je dobrá jen pro zasmání.