EVA (38): Po smrti obou rodičů jsem se nedokázala vyrovnat se samotou

21. 2. 2021
EVA (38): Po smrti obou rodičů jsem se nedokázala vyrovnat se samotou
Eva si nezvolila jednoduchou cestu životem. V mládí ji ranil její přítel natolik, že už zůstala sama bez partnera. Ve chvíli, kdy jí zemřeli oba rodiče, si Eva uvědomila, jak je její život prázdný. Musela se vyrovnat se samotou, kterou náhle pocítila. Neměla kolem sebe nikoho blízkého a věděla, že se to jen tak nezmění.

Nikdy jsem si v životě na nic nestěžovala. Když se však nyní zpětně podívám na svůj životní osud, je mi z toho všeho nějak úzko. Nic jsem předem neplánovala a vždy jsem žila ze dne na den. Možná proto jsem dopadla tak, jak jsem dopadla. Cítím se být hodně sama, je mi smutno a nikoho kolem sebe nemám.

Vyrůstala jsem v malém moravském městě společně s mladším bratrem. Když mi bylo patnáct, začala mít maminka problém s alkoholem. Tatínek se jí snažil pomáhat, stál při ní, ale veškerá jeho snaha byla bez výsledku. Asi po pěti letech se rodiče nakonec rozvedli a my s bratrem jsme zůstali s mámou sami. Táta si našel novou přítelkyni a začal nový život. My jsme s bratrem byli ve věku, kdy jsme bydleli více na vysokoškolských kolejích než doma, takže v tom máma plavala spíše sama.

Ve svých sedmnácti letech jsem potkala Lukáše. Začali jsme spolu chodit, já byla šťastná, spokojená a zamilovaná. Myslela jsem, že je to muž, který se mnou bude celý život. Mým velkým koníčkem vždy byla hra na příčnou flétnu. Lukáš nechyběl na žádném mém koncertu. Po dvou letech vztahu se se mnou Lukáš rozešel kvůli jiné dívce. Vnímala jsem to jako velkou zradu, hodně mě to zranilo a jako ženu oslabilo.

Nechtěla jsem žádného jiného muže, a tak jsem ani nikoho nehledala. Snažila jsem se v rámci možností pomáhat mámě a veškerou další energii jsem věnovala studiím. Vystudovala jsem dvě vysoké školy a nakonec jsem začala pracovat jako zdravotní sestra v mém rodném městě. Bratr se přestěhoval za rodinou a prací do Prahy. Single život mi v tu dobu vyhovoval, pak ale přišla velká rána.

V mých třiatřiceti letech mi náhle zemřel tatínek a o rok později i maminka. Velmi nás to s bratrem zasáhlo. On měl ale u sebe manželku, dvě malé děti a byl tři sta kilometrů daleko. Já jsem na to vše byla sama. Musela jsem řešit pohřby a věci kolem pozůstalostí. Protože jsem svůj život věnovala práci, studiím a mamince, tak jsem kolem sebe neměla ani žádné blízké přátele, kteří by mě mohli pomoct a zvednout náladu.

Najednou mi došlo, že jsem opravdu na vše sama a svůj život žiju jen sama pro sebe. Že kolem sebe nemám nikoho blízkého, žádnou rodinu a ani přátele. Nemám partnera, nemám děti, nemám psa ani kočku, nemám nikoho.

Začala jsem přemýšlet, jak se mám s tou samotou, co na mě padla, vyrovnat, protože mě kompletně pohltila a užírala. Vyrovnat se s ní bylo pro mě velmi těžké. Je to jako začít nový život, kompletně změnit své návyky a zaběhnutý režim.

Na internetu a v knihách jsem začala hledat rady, jak se se samotou vyrovnat. Pročetla jsem mnoho článků, rad a zkušeností druhých. Nakonec jsem ale pochopila, že si každý musí najít sám tu svou cestu, která mu vyhovuje.

Začala jsem přemýšlet, že se přestěhuju za bratrem do Prahy. Byl to jediný blízký člověk, kterého jsem měla. Bratr mou myšlenku uvítal a pomohl mi najít byt a práci. Všichni z tohoto kroku jenom těžili. Já jsem mohla být s bratrovými dětmi a starat se o ně.

Vlastní děti nemám a ani asi mít nebudu, takže si chvíle s těmi raubíři užívám. A bratr s manželkou jsou rádi, že mají hlídání. Změna prostředí mě přivedla na nové myšlenky, začala jsem si zařizovat nový byt a dokonce si pořídila i malou zahrádku.

Pořídila jsem si také kočku, pokaždé mě doma vítá a já mám ráda, jak spokojeně vrní, když se spolu mazlíme. Našla jsem si také skupinu hudebníků a začala s nimi opět hrát na příčnou flétnu. Volné chvíle věnuji i novému koníčku. Vždy mě lákaly klasické tance, takže jsem se zapsala do kurzu. Chodím tam dvakrát týdně a někdy vyrazíme s tanečním partnerem i na ples. Díky koníčkům jsem poznala nové lidi a troufnu si tvrdit, že někteří z nich jsou opravdoví přátelé. Snažím se hodně číst a dál se vzdělávat v oboru zdravotnictví. Možná začnu ještě dále studovat.

Nyní už je mi lépe a chvil, kdy se cítím o samotě, je čím dál tím méně. Musela jsem s tím bojovat a najít si vlastní cestu k tomu, abych se s ní vyrovnala. Žádný univerzální návod není. Mně pomohla změna prostředí, blízká rodina, noví přátelé, nové koníčky a domácí mazlíček. Jsem smířená se svým životem a cestou, kterou jsem si zvolila. Zároveň nejsem naivní a vím, že jistě ještě pocit samoty ucítím. Nyní už ale vím, jak na ni.      

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Od přírody jste tak trochu přidrzlí a neradi se přizpůsobujete. Teď by se vám mohla vaše povaha vymstít, přitom máte k úspěchu jen krůček. Při komunikaci s kolegy, šéfem a důležitými lidmi…