Evě bylo letos čtyřicet let. Má stálého partnera, který by se rád stal otcem. Eva a její partner jsou zdraví, rodiči by tedy ještě stále mohli být. Jenže Eva má nepřekonatelnou fobii z porodu.
Psycholožka, psychiatr, kinezioložka ani regresní terapeut mi nedokázali pomoci s tím, abych se zbavila šíleného strachu z porodu. Strach jsem mívala i z některých lékařů a lékařských zařízení obecně, tedy stále jej v nějaké formě mám, ale už s ním dokážu pracovat a také již není tak silný.
Ale strach z porodu, a je úplně jedno, zda přirozeného, anebo operativního, je pro mě prostě obrovské sousto. Sousto, které nedokážu spolknout ani navzdory tomu, že bych dítě chtěla a že reálně hrozí, že ode mě můj současný přítel odejde. Nebyl by jediným mužem, který to kvůli mé fobii z porodu „zabalil“. První byl můj manžel Tomáš.
Dita Mrázková
14. března 2021
S Tomášem jsme se brali po dvouleté známosti a byli jsme manželé osm let. Děti jsme stále odkládali, tedy já je odkládala. Tomáš děti chtěl. Nejprve mě chápal, pak podporoval v mé snaze vše řešit s odborníky, avšak když pochopil, že má fobie je stále ochromující do té míry, že děti mít nechci, rozhodl se pro rozvod.
Tomáš má nyní dvě děti a třetí na cestě. Já mám čtyřicítku na krku a dítě nemám žádné. S přítelem žiji šest let. Už dvakrát jsem vysazovala antikoncepci, ale velmi rychle jsem si vše zase rozmyslela. Popravdě řečeno; nedokážu mít ani dobrý sex, když reálně hrozí, že bych mohla otěhotnět.
Martina Šebestová
11. března 2021
Někdo je zkrátka paralyzovaný, když vidí velkého psa bez vodítka nebo třeba pavouka, někdo není schopen jet výtahem či letět v letadle a já mám panický strach z toho, že bych otěhotněla a rodila. Můj strach má dokonce název – tokofobie. Bohužel mě má „nemoc“ možná bude stát další vztah.
Honza děti chce, je sice o čtyři roky mladší než já, ale hodiny tikají mně. Z celé situace je nešťastný a bezradný, má mě rád, chce se mnou žít, ale také se mnou chce děti. „Evi, já jsem totálně bezradný. Mám tě moc rád, ale nedovedu si představit rodinu bez dětí. Zvlášť když jsme oba úplně zdraví a děti mít můžeme. Já nevím, zda se s tím vyrovnám. Netuším, co to se mnou bude dělat dál. Vždyť víš, že jsem ze čtyř dětí. Já prostě nevím…“ řekl mi nedávno Honza, který je jinak docela uzavřený.
Martina Šebestová
9. března 2021
Po tomto hovoru jsem opět začala hledat nového psychologa, ten se mnou pracuje už půl roku, ale bohužel nevidím žádný posun. Můj strach se nijak nemění, nemenší, nemizí a já myslím, že je prostě mou součástí, jakoby povahovým rysem nebo jak to popsat. Všechno se ve mně pere.
Honzu ztratit nechci, vlastní miminko bych uvítala, jenže si dokážu představit pouze situaci, že mi jej někdo přiveze v kočárku. Některé ženy v podobné situaci, jako jsem já, našly řešení v lékařem indikovaném císařském řezu, který je údajně možné na základě posudku od psychiatra provést. Jenže já mám fobii i z císaře a vlastně i ze samotného těhotenství.
Jiřina Sivcová
4. března 2021
Jediné, co přichází v úvahu, je náhradní mateřství. Tedy to, že by mi moje dítě odnosila náhradní matka, jenže to mi stále přijde opravdu tak nějak „za čárou“. Doba, která je teď sama o sobě neskutečně těžká ve mně vše ještě umocnila.
Obávám se, že zkrátka jednoho dne zůstanu úplně sama. Možná jsem si měla najít nějakého vdovce s dětmi anebo rozvedeného. Je šílené takto přemýšlet, když Honzu stále miluji, mám pocit, že jsem v situaci, která nemá žádné řešení. Prostě jsem v pasti!
VIDEO: Kompromis ve vztahu? Určitě ano, ale do jaké míry. Podívejte se na video.