EVA, 40: Má matka žije s bezdomovcem, napůl na ulici

EVA, 40: Má matka žije s bezdomovcem, napůl na ulici

Maminka paní Evy žije takřka jako bezdomovec, navíc s velmi pochybným přítelem. Co ji k tomu vedlo?

Vyrůstala jsem ve šťastné rodině

Jsem z úplně normální rodiny, měla jsem šťastné dětství, rodiče mě i bratra měli rádi a dávali nám to najevo, hlavně tatínek. To byl úžasný muž! Nestyděl se doma vařit, žehlit, prát a uklízet a také se nám s bratrem hodně věnoval. Byl spíš takový táta v sukních. Máma byla stavařka, hodně pracovala, jezdila po stavbách a byla v mnoha ohledech opak táty. Ona byla ta, kdo vydělává a zabezpečuje rodinu.

Táta byl učitel, měl víc času a hlavně nám dětem rozuměl. Což neznamená, že bych si s mámou nerozuměla, ale nebyly jsme si prostě tolik blízké. Myslím ale, že ani mne, ani mámu to nijak netrápilo. Rodina fungovala, naši se měli moc rádi, prakticky se nehádali a byli pro hodně našich známých takovým tím ideálním párem.

Brzy po tom, co jsme se s bráchou odstěhovali, bratr založil rodinu a já si našla stálého přítele, náš táta tragicky zemřel. Byla to strašně zbytečná smrt. S tatínkem se zřítil špatně postavený žebřík, bohužel otec spadl tak nešikovně, že byl na místě mrtvý. Dodnes se s tím nemohu vyrovnat a táta mi hrozně chybí. Ale život jde dál, mám pětiletou dceru a čtyřletého syna a snažím se být dobrá máma. Jenže smrt táty naprosto zamíchala s životem mé mámy. Mé děti proto prakticky neznají babičku.

Jak se vyvíjel Evy příběh dál, se dozvíte v následujících kapitolách... Pokud jste netrpěliví a chcete znát rychle konec, můžete část příběhu přeskočit. Z boxíku zvolte rovnou poslední kapitolu a prostřední část textu se vám vůbec nezobrazí. Jestliže si chcete příběh přečíst celý, postupujte po kapitolách tak, jak za sebou následují.

Pokračování 2 / 4

Máti potkala životní lásku. Oba žijí napůl na ulici

Máma smrt táty neunesla, začala pít a vyhodili ji z práce. Na čas, zhruba na půl roku, se dala zase dohromady a s mou a bratrovou pomocí nastoupila na léčení a půl roku žila docela spořádaně. Pak vše začalo nanovo. Nyní je už celá situace tak daleko, že mámě v domku odpojili elektřinu, vodu i teplo a dům vypadá jako smetiště. Nábytek a knihy posloužily jako otop, cenné věci jsou prodané či rozdané pochybným známým, nebo si je tito lidé sami odnesli.

Mnohokrát jsme se s bratrem snažili máti pomáhat a platit dluhy, ale nakonec jsme dospěli k názoru, že pokud nebude chtít ona sama, nic nezmůžeme. Momentálně je stav takový, že máma žije napůl na ulici. Navíc nám s bratrem oznámila, že potkala lásku svého života. Bolelo mě srdce, když mi říkala, že se mu táta nevyrovná, že mu v mnoha věcech nesahá ani po paty! No a s oním mužem nyní chodí po městě a vybírají popelnice, sbírají papír a kovový šrot a vozí je do sběru. Často posedávají v parku a pijí. Nedávno jsem se pokoušela mámu kontaktovat, dělám to pravidelně, ale v jejím domku jsem našla jen úplně cizí lidi, kteří tvrdili, že jim tam mámy přítel dovolil přespávat! Prý ať se nebojím, že platí dost! Co si o tom mám myslet?

Pokračování 3 / 4

Náš bývalý domov vybydlela

Bohužel nemáme s bratrem k domu rodičů žádná práva, nemůžeme ho zachránit (o majetek nám rozhodně nejde, spíš o vzpomínky, o princip, zajištění jsme). Podle závěti, kterou měli rodiče uloženou u notáře, zdědila dům máma, mně s bratrem připadly další nemovitosti, které náš tatínek získal v restituci. Je k pláči vidět, jak se náš domov rozpadá, jak chátrá dům, ve kterém jste jako děti vyrostly.

Momentálně mám pocit, že není síla, která by tuto situaci změnila. Mámy přítel žije na ulici snad 15 let, je to u nás ve městě známá figura. Dřív dělal veterináře, pak začal pít, byl agresivní, svou ženu bil, ta od něj za dramatických okolností utekla a on nakonec skončil na ulici. Dokonce si pobyl nějakou dobu ve vězení! Dlouhá léta tento muž bydlel v rozpadajícím se skleníku ve zrušené zahrádkářské kolonii. Jenže pak kolonii srovnali se zemí, tak přespával spolu s místní partou bezdomovců, kde se dalo. A nyní tato skupina žije z části na ulici a z části v domě mých rodičů.

Pokračování 4 / 4

Zazvonil a chtěl peníze, prý čekají miminko!

Naprosto upřímně přiznám, že jsem na máti tak naštvaná, že k ní snad už ani necítím lásku či lítost. Tolikrát mně i bratrovi dala naději a tolikrát podrazila. Nezapomenu, jak jsme s dětmi, bratrem a jeho rodinou čekali na Boží hod na babičku, která nám napsala, že si dává život do pořádku, a že přijde a má dárky pro děti. Nic podobného se ještě nestalo, a tak jsme čekali. Děti se těšily, i když byly připravené na to, že babička je „trochu jiná“. Babička je pro ně totiž exotické slovo a postava z pohádky, žádnou jinou totiž nemají.

Máma pochopitelně nepřišla, druhý den u nás zvonil matky přítel, jestli bychom mámě na svátky neposlali nějaké peníze, že prý čekají miminko, že budu mít sestřičku! Pochopitelně byl namol a mámě je přes šedesát… No a takových historek máme celou řadu. Dětem už se ve školce některé děti kvůli babičce posmívají a já se hrozím, za jakých okolností ve městě matku zase potkám a v jakém bude stavu. Hrozím se i toho, co bude dál, až bude máma nemocná a nemohoucí. Zatím jsem nenašla nikoho, kdo by mi uměl poradit. Respektive uměl poradit tak, aby to k něčemu bylo.

Doporučujeme

Články odjinud