Eva se s manželem a malými dětmi přestěhovala na vytoužený venkov do domu po jeho prarodičích. Těšila se na to, jak si bude užívat blízkosti lesa, pohybu v přírodě, zahrady a dostatku prostoru v domě. Místo toho přišlo rozčarování, že na své další zájmy nemá téměř čas.
S manželem a dvěma malými dětmi jsme žili ve městě, v bytě. Prostor nám už byl malý a začali jsme se poohlížet po něčem větším. Manžel chtěl, abychom si pořídili opět byt, já si snila už roky o bydlení na venkově.
Mým přáním bylo, aby naše děti zažily dětství, jaké jsem měla i já. Volný pohyb po zahradě, zvířata kolem, hřiště, les, potok. V období našeho rozhodování zemřel manželovi dědeček a nastala otázka, co s domem, kde žil. Rozhodli jsme se do něj odstěhovat.
Jiřina Sivcová
17. června 2021
Po nutných úpravách, které jsme zadali firmě a které se zvládly bez problémů a až neuvěřitelně hladce, jsem se sama s nadšením pustila do rekonstrukce zahrady. Je velká a téměř všude jen trávník obehnaný tújemi.
Manželovi by to tak i vyhovovalo, ale já toužila po zahradě, kde to žije. Různá zákoutí, pískoviště pro děti, zahradní domek, keře, ovocné stromy, zeleninové záhony, ideálně jezírko, zvířata. Domluvili jsme se, že zahradu si vezmu na starost já sama. A tak jsem začala.
Martina Šebestová
13. června 2021
Ač jsem na venkově vyrostla, přišel docela brzy šok. Mívali jsme zahradu malou a starali se o ni všichni dohromady. Teď jsem byla na všechno sama a děti stále za zády. Nadšeně jsem začala s terénními úpravami a postupně přebudovávám zahradu dál.
Děti mají o pár let víc, ale stále se beze mě neobejdou. V uplynulém roce s pandemií obzvlášť! Snažím se udržovat domácnost, jak to jde, ale zahrada není stále hotová. Na jezírko už si ani nevzpomenu a popravdě jsem ráda, že manžel se postará o posečení trávy a o slepice. Zahrada sice vypadá čím dál lépe a je v ní krásně, ale potřebuje ještě celou řadu úprav včetně například vytvoření pořádného chodníku.
Jiřina Sivcová
10. června 2021
A ze mě postupně vyprchává veškerá radost i nadšení. Mám pocit, že nestíhám nejen dotáhnout zahradu, ale vlastně vůbec nic. Nemám doma takový pořádek, jaký bych si přála, nemám čas na pravidelné procházky, nemám ani kdy pokochat se změnami v zahradě.
Můj život se postupně scvrknul na péči o děti, domácnost a zahradu. Snažím se každý rok vypěstovat co nejvíc zeleniny, aby děti měly zdravé jídlo. Večer jsem tak unavená, že už ani nemám sílu věnovat se sobě – něco si přečíst, zacvičit si. Nedokážu si udělat více času ani na pravidelné setkání s kamarádkami.
Jiřina Sivcová
8. června 2021
Poté, co jsem na zahradě vybudovala odpočinkové místo, kde by se dalo krásně sedět u kafe, nevyužívám je. Není kdy! A nejhorší na tom je, že když se podívám kolem sebe, všude vidím množství práce, které na mě stále čeká. Navíc každou chvíli něco doma nefunguje, něco je potřeba opravit.
Když se bavím s jinými lidmi z vesnice, říkají mi, že tak to prostě na venkově chodí. Práce na domě a na zahradě je prý nikdy nekončící příběh. A že mám zvolnit, protože práce mi neuteče.
Anastázie Skalická
6. června 2021
Ale takto to trvá už pěkných pár let, což mě deprimuje. Možná i o to víc, že přece jen vídám domy s úhlednými zahradami, s pořádkem všude kolem a s majitelkami v pěkném oblečení, jež jsou upravené a čas na kafe si udělat dokáží.
A nejenom na kávu! Jdou na koncert, do divadla, do kina. O tom si už roky nechávám tak akorát snít. Chtěla bych přijít na kloub tomu, jak vše zvládají, a zařídit se podle toho. Protože jinak se obávám, že z mého snu se pomalu, ale jistě začíná stávat noční můra.