EVA (40): Šílím z kolegyně. Její otázky, urážky a posedlost mou osobou mě přivedou do blázince!

EVA (40): Šílím z kolegyně. Její otázky, urážky a posedlost mou osobou mě přivedou do blázince!

Kolegyně Jarmila se Evy před celou kanceláří zeptala, zda není v menopauze, protože ztloustla a příšerně se potí… A takové výpady musí Eva snášet denně. Jak z toho ven?

Včera jsem otevřela dveře kanceláře – sedí nás tam deset – a ona mi řekla: „Panebože, v tom se hodláš mačkat celý den, všechno ti leze ven jako nějaké hérečce!“ Měla jsem na sobě kalhotový kostýmek s běžným výstřihem, manžel mě ráno pochválil, že mi to moc sluší, cítila jsem se ten den skvěle! Čekala mě schůzka s jedním klientem, docela známým hercem, chtěla jsem vypadat dobře.

Jarmila mě naprosto sejmula. Sice vím, že jsou u ní podobné poznámky směrem ke mně – výhradně ke mně! – na denním pořádku, ale i tak mi sebrala vítr z plachet. V průběhu dopoledne jsem na toaletě několikrát kontrolovala, zda mi nějak nevhodně nevykukuje podprsenka a nevypadám příliš vyzývavě. Byla jsem hodně nesvá.

Schůzka proběhla dobře, klient byl velmi příjemný člověk, úplně stejný, jak ho znám z televizní obrazovky, jeho chování mi pomohlo se uvolnit. Ani manžel, ani má „bláznivá“ máti, ani tchýně, ani velmi pubertální dcera – nikdo mě nedokáže rozhodit tolik jako kolegyně Jarmila!

A podobných poznámek, nevyžádaných rad a nevhodných otázek slýchám směrem k mé osobě nepočítaně. „Nějak se ti zhoršila pleť, to máš z toho sladkého, kterým se láduješ!“ nebo: „Že s tebou ten tvůj nespí, jsi stále nějaká nervózní!“ Oblíbená jsou také různá doporučení, co si mám oblékat, jak bych měla cvičit, jak mám vychovávat dceru a jak syna. Jarmila je k nezastavění, je mnou doslova posedlá.

Ostatní kolegyně do našeho „vztahu“ nijak nezasahují, evidentně jsou rády, že jsou ze všeho vynechány, a také se mě trochu straní. Myslím, že právě kvůli Jarmile, zřejmě jsem si v práci vylosovala Černého Petra.

Do zaměstnání jsem nastoupila začátkem léta, jsem tišší povahy a byla jsem ráda, že jsem se hned s někým seznámila. Jarmila na mě byla trochu „hrrr“, ale na druhou stranu mi neměla problém poradit a vysvětlit, jak to v práci chodí, kde co je a podobně. Nadšení mi netrvalo ani dva týdny. Bohužel jsem během té doby poskytla té šílené ženě pár informací z osobního života, což zpětně vidím jako velkou chybu.

Z počátku jsem se nepříjemné situace pokoušela řešit vtipem; na nevhodnou otázku jí odpovědět tak, abych si z dané záležitosti udělala legraci a Jarmile došlo, že přestřelila. Ale neuspěla jsem. Humor, nadsázku i velmi jemné „rýpnutí“ naprosto ignorovala a jela si dál svou.

Ignoranci jsem zkusila také, prostě jsem se pokoušela nereagovat, ale moc mi to nejde, je mi hrozně proti srsti neodpovědět, když na mě někdo mluví. Mnohokrát jsem se i snažila se nějak zdvořile omluvit a z hovoru vykroutit, několikrát se mi to podařilo, ale bylo to spíše výjimečné.

Další taktika, kterou jsem použila, byla přímočarost; v klidu jsem přede všemi té ženě řekla, že jsou mi takové otázky nepříjemné a že například o osobních věcech s ní opravdu mluvit nehodlám. Kolegyně se zasmála a řekla, že nadělám, že mi stejně všechno čte v očích, že jsem průhledná jako akvárium a vidí každou rybičku-myšlenku, co ve mně plave. Opět jsem neuspěla, kolegyně mlčely.

Několikrát jsem přemýšlela, že změním práci, jenže firma sídlí jen jednu zastávku autobusem od mého domu, mám o několik tisíc větší plat než v minulém zaměstnání a k tomu řadu benefitů. A hlavně nemusím pracovat o víkendech! Z určitého pohledu jsem tak dobrý „flek“ nikdy v životě neměla. Práce není nijak enormně náročná, baví mě, pracovní výsledky mám dobré, šéf je spokojený. Ráda bych v práci zůstala. Ale nevím, zda to s Jarmilou vydržím, její posedlost mnou je nesnesitelná a drzost je už daleko za čarou toho, co snesu. A to jsem člověk, na němž jde údajně dříví štípat!

Naposledy se mě před celou kanceláří zeptala, zda mi nezačíná přechod, protože jsem údajně ztloustla, viditelně se hodně potím a jsem neustále nerudná. Stála jsem vprostřed chodbičky jako opařená a opravdu jsem se zapotila! Pak ze mě vylítlo: „Jarmilo, už jdi do pr…, co si to dovoluješ!?“ kancelář ztichla, Jarmila chvíli také.

Po chvíli se hystericky zasmála a řekla, že už jí je všechno jasné a že lituje mého muže, protože musí mít doma peklo, a tím vše ukončila. Dvě hodiny na to si pak ke mně přisedla v jídelně s obědem, jako by se nechumelilo, a povídala cosi o vánočním cukroví. Čočku, kterou mám jinak moc ráda, jsem nedojedla, přešla mě chuť a odnesla jsem ji.

Už opravdu nemohu, přemýšlím, že půjdu za šéfem, ale obávám se, že ten řešit nic nebude. Chce mít klid a od nás hotovou práci, pak je spokojený a vše klape. Přece musí být nějaká cesta, jak tu ženu „odpálkovat“! Proč si to ke mně dovolí a k jiným ne? Proč si mě vybrala?

Doporučujeme

Články odjinud