EVA (42): Moje třináctiletá dcera chodí s dvacetiletým, nevím, jak situaci řešit

15. 11. 2020
EVA (42): Moje třináctiletá dcera chodí s dvacetiletým, nevím, jak situaci řešit
Eva je na dceru sama už od jejího jednoho roku. Ačkoliv spolu doteď vycházely skvěle, dcera si teď našla o hodně staršího přítele a Eva neví, jak se k tomu postavit.

Nikdy bych nevěřila, že budu s nostalgií vzpomínat na kojenecké koliky a nepříjemnosti spojené s růstem prvních zoubků… Protože to, co mi dcera předvádí teď, začíná být nad moje síly.

Jsem zoufalá, a to nesrovnatelně víc, než když jsem se s dcerou vrátila z porodnice a ona ze záhadného důvodu bojkotovala kojení, načež proplakala dny a nakonec musela přejít na umělé mléko. Jsem dokonce mnohem a mnohem zoufalejší něž v dobách bezesných nocí. Vlastně si v dnešní době často s nostalgií na tyto „těžké“ chvíle vzpomenu.

Nyní je dcera v osmé třídě, za pár týdnů jí bude čtrnáct let a příští rok jde do devítky. Nic z toho mě ale pochopitelně netrápí! O spánek mě okrádá úplně jiná věc; moje holčička se před pár měsíci šíleně zamilovala.

Jenže ne do spolužáka ze základní školy, ale do kluka, který bydlí na druhé straně našeho města. Onen „klouček“ minulý rok maturoval a nyní pracuje jako číšník. Ano, moje dcera má opětovaný vztah s dospělým chlapem!

Vše prasklo teprve nedávno, zhruba před třemi týdny, kdy mi vše přišla pěkně za tepla povědět kolegyně z práce: „Evi, víš, že tvoje holka chodí s dospělým klukem? Včera jsem ji viděla ve městě, jak se vede s takovým hubeným dlouhánem za ruku! Víš, že ten čahoun pracuje jako pingl? Hele, kolik je vlastně mladý? Vypadá hodně vyspěle.“

Nejenže vypadá, ona i vyspělá je. Cyklus má pravidelný víc než dva roky a v hlavě to má zatím docela srovnané. Od druhé třídy chce být učitelka ve školce, což stále platí. Kupodivu jsem u své holčičky ani nezaznamenala nějaký bouřlivý začátek puberty.

Není tedy divu, že mě ona novinka neuvěřitelně zaskočila! Naštěstí jsem se vše dověděla ráno, a tak jsem měla dost času vše rozdýchat a rozmyslet si, co podniknu. Nebylo to lehké, jsem s dcerou sama, její otec nás opustil rok po narození malé a od té doby žijeme jen spolu. Nějak nemám štěstí na muže, možná i proto si dcera našla o tolik staršího přítele. Kdo ví?

Naštěstí se mi po návratu z práce podařilo udržet nervy na uzdě a s dcerou jsem si relativně v klidu popovídala. A tak jsem se dověděla: „Mami, proboha, ty jsi ve čtrnácti s nikým nechodila? A že je přítel starší? No, mohla bys být spíš ráda, že není takový ucho jako puboši ze školy. A neboj, on počká do patnácti, to jsme domluvený, nechce mít průšvih,“ sdělila mi moje holčička, která si ještě před dvěma lety hrála s poníky a lakovala nehty panenkám.

Samozřejmě jsem počítala s tím, že „to“ jednoho dne propukne, ale rozdíl skoro sedmi let mi přijde ve věku mé dcery prostě obrovský! Jenže, co dělat? Sama dobře vím, jak v tomto směru fungují a působí zákazy rodičů i jak jdou obejít.

Navíc příležitost ke scházení se najde vždy, a tak jsem se alespoň pokusila začít s „osvětou“. Tedy spíš s ní pokračovat, s dcerou už jsme pochopitelně o sexu několikrát docela otevřeně mluvily. Jenže jsem se dověděla: „Mami, neboj se, nejsem hloupá. Není potřeba o tom zase mluvit.“ A tím rozhovor skončil, nemělo cenu, abych vedla jakýsi trapný monolog.

Jenže, co dál? Dcera nosí dobré známky, netoulá se po nocích, doma si povinnosti plní – to ale nemění nic na tom, že o ni mám strach. Strach, že se vším začne moc brzy, že bude už od patnácti zobat chemii a připraví se o krásnou část dospívání, o sladkobolný mezičas mezi dětstvím a dospělostí.

Samozřejmě mi hlavou běží také otázky typu: Proč si dvacetiletý kluk najde tak mladou holčinu, co na to jeho rodiče a okolí? Vážně přemýšlím o tom, že se s klukem sejdu a popovídáme si. Pochopitelně bych nic takového nedělala, kdyby mu bylo stejně jako dceři nebo o rok víc.

Ale myslím, že dvacetiletý kluk, který chodí s ani ne čtrnáctiletou holčinou, by měl dostat jasný signál, že o věci vím a že očekávám, že se podle toho bude k mé dceři chovat. Tolikrát jsem si vzpomněla na maminku, jak mi, když byla dcera malá, říkávala: „Malé děti – malé starosti! Velké děti – velké starosti! Tak si to, Evičko, s malou užívej a nefňukej, než se naděješ, budeš plakat!“

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Pokud jste se minulý týden rozešli s partnerem, moc dlouho truchlit nebudete. Dávejte si však pozor na typy nápadníků. Máte tendence vybírat si nesprávné protějšky, a navíc máte kvůli…

Nejčtenější články

Doporučujeme