Eva dlouho čekala na toho pravého partnera, zatímco její kamarádky se postupně vdávaly. Když už si konečně myslela, že ho má, ukázalo se, že všechno je jinak, a Eva se rozhodla ze svatby vycouvat. Jak to celé dopadlo?
Erika jsem poznala jednoho jarního dne na pražské náplavce. Zevloval s kamarády u břehu Vltavy a pokuřoval vodní dýmku. Byla jsem tam tehdy se svými kamarádkami, upozorňuji, že vdanými ženami, které si mě už nějaký čas dobíraly, kdy konečně „zapadnu“ mezi ně. Mě ale nikdo až do setkání s Erikem pořádně nezaujal, přestože jsem měla za sebou už několik vztahů.
Erik se jevil skutečně jako ten pravý. Dali jsme se do řeči, následovala první schůzka, druhá, třetí… no, a po roce a půl, kdy jsem byla opravdu bláznivě zamilovaná, přišla ona vysněná žádost o ruku. Neváhala jsem ani vteřinu a řekla štěstím ubrečené ANO.
Laura Poláková
2. ledna 2020
Jako první jsem tu radostnou novinu volala pochopitelně kamarádkám, kterým jsem pyšně a s nadsázkou hlásila, ať se připraví na velkolepou svatbu, která se těm jejich nebude rovnat.
Následovala téměř roční příprava na náš společný velký den. Erik ale dokončoval školu, tak jsme si řekli, že nijak pospíchat nebudeme (naštěstí nás k tomu nenutilo neplánované těhotenství), ale že ten náš den D aspoň naplánujeme do nejmenších detailů.
Laura Poláková
29. ledna 2024
Dokonce jsem si objednala i slečnu z agentury na konzultaci, jak by měla taková „supertruper svatba“ vypadat. Hledala jsem lokalitu, kde se s Erikem vezmeme – do obřadní síně se nám nechtělo a věřící jsme nebyli ani jeden. Nakonec jsem vybrala jedno úžasně romantické místo na statku kdesi v jižních Čechách a téměř každou noc si představovala ten svůj romantický velký den…
Asi po půlroce mi volala jedna z kamarádek a svolala naši partu do naší oblíbené vinárny – má prý velký splín a vypadá to na rozvod. Nepřikládala jsem tomu moc význam, Jana vždycky trochu přeháněla a v každém vztahu občas bývá dusno. Na ten večer ale nezapomenu.
Laura Poláková
15. prosince 2019
Nikdy jsem nebyla nějak lehce ovlivnitelná, ale tehdy se muselo něco stát… Jana, celá ubrečená a vyklepaná, nás všechny šokovala zprávou, že už je dva dny odstěhovaná od svého muže a podává žádost o rozvod.
Důvod? Jeho nevěra. Musely jsme ji hodně uklidňovat, ale Jana byla rozhodnutá. Dali si slib před Bohem a on ho několikrát porušil. Jedna lahev vína střídala druhou a nakonec „káply božskou“ i další kamarádky. Začaly líčit soužití se svými muži jako něco, co si skutečně takhle nepředstavovaly. Na povrch vylézaly věci, o kterých jsem neměla ani páru…
Laura Poláková
12. prosince 2019
Ve tři ráno jsem s pořádnou opičkou jela domů a nedokázala nemyslet na jejich slova a doporučení: „Evo, ještě máš čas všechno zrušit. Nevdávej se. Užívejte si s Erikem jako svobodní, neztratíte volnost a nebudete v pasti.“
V pasti? Copak svatba je past? Kde jsou ty šťastně uslzené ženy, kterým jsem byla na svatbě?! Bohužel mě ale nahlodaly… Moje velká love story skončila přesně tři měsíce před svatbou. Ke všem těm pochybám a náhlému (a tak trochu nefér) hledání chyb na Erikovi jsem navíc dostala práci snů a veškerou svou energii věnovala jí.
Laura Poláková
8. prosince 2019
Ano, bolelo to, říct mu, že se na svatbu ještě necítím, ale že přece spolu můžeme žít i bez papíru, jenže Erik o tom nechtěl ani slyšet. Rozešli jsme se přesně dvaadvacet dnů před naší plánovanou svatbou.
A kamarádky? Ty měly ze svých konspiračních teorií vůči mně takové výčitky, že se bály ještě dlouho se mi ozvat. Ale já nelituju. Netrvalo totiž dlouho a potkala jsem toho skutečně pravého, kterého by mi nerozmluvil ani tucet kamarádek. S Pavlem a našimi dětmi jsme teď opravdu šťastní!