EVA (43): Mateřství mě připravilo o kamarádku, závist byla silnější než ona

4. 4. 2019
EVA (43): Mateřství mě připravilo o kamarádku, závist byla silnější než ona
Eva pracuje jako účetní a žije se svým manželem a dvěma syny. Její přítelkyně Ljuba, se kterou se poznaly už na základní škole, dospívaly spolu, chodily do tanečních i jezdily na dovolené, je bezdětná a učí na víceletém gymnáziu. Jejich přátelství momentálně visí na vlásku.

S Ljubou jsme se poznaly, když jsme obě zasedly do společné lavice v první třídě na základní škole v Pardubicích. Od té doby jsme byly jako srostlá siamská dvojčata. Když nám bylo osmnáct, vyrazily jsme spolu na první samostatnou dovolenou bez rodičů do Bulharska.

Pamatuji se, jak jsme ležely na vyhřátém písku na pláži a povídaly si o tom, že bychom tu takhle chtěly ležet i za deset nebo dvacet let. „No jasně, ale to už každá budeme mít tak pět dětí,“ prohlásila tenkrát se smíchem Ljuba. Slíbily jsme si, že i s našimi budoucími ratolestmi budeme každý rok vyrážet někam za teplem a mořem, a těšily jsme se na to jako malé holky na Vánoce…

Následujících deset let jsme spolu trávily každou volnou chvilku, chodily jsme po práci do kina, na drink, zatancovat si, podnikaly jsme nejrůznější víkendové výlety, užívaly si dovolenou u nás na chalupě v horách. I když jsem pak v téměř devětadvaceti letech potkala svého budoucího manžela Štefana, zůstaly jsme si s Ljubou hodně blízké. A právě ona byla prvním člověkem, kterému jsem prozradila tu šťastnou novinu, že čekám své první miminko.

Radovala se se mnou, ale v jejím hlase jsem cítila určitou zdrženlivost. Teď už vím, že právě v té době se dozvěděla od svého lékaře, že s jejím tělem není po gynekologické stránce všechno v pořádku. Vystrašil ji, že u ní možná objevil nádor. Svěřila se mi s tím tenkrát až po několika týdnech a vysvětlovala, že mě tím nechtěla zatěžovat. Já to ale cítila tak, že podcenila naše přátelství, a dotklo se mě, že ke mně neměla tolik důvěry. Bylo to hrozně načasované.

Mně rostlo bříško a moje nejlepší přítelkyně se dozvěděla strašnou diagnózu, že jí v děloze roste zhoubný nádor. Těhotenství mě pohlcovalo čím dál víc, ale snažila jsem se během té doby Ljubu podporovat, jak nejvíc jsem dokázala. Přesto naše přátelství začalo mít vážně problémy.

Dva týdny poté, co se mi narodil Péťa, mi Ljuba do telefonu s pláčem oznámila, že musí jít na operaci, při které pravděpodobně přijde o všechny ženské orgány, protože jinak má jen minimální šanci přežít. To ovšem znamenalo, že nikdy nebude mít vlastní děti! Pamatuji si náš hovor, jako by to bylo včera. V slzách mě prosila, abych za ní přišla do nemocnice.

Jako novopečená matka jsem se jí zeptala, jestli můžu vzít s sebou i své miminko, a ani na vteřinu jsem nezapochybovala, že bude souhlasit. Ale Ljuba mě překvapila: „V žádném případě ne. Pohled, jak vcházíš do mého nemocničního pokoje s dítětem v náručí, bych nezvládla,“ skoro na mě křičela. Bolestivé nedorozumění jen prohloubilo propast, která se mezi námi začala otevírat. Uvědomuji si, že část viny za to, co se stalo, nesu já.

Jiřík, můj mladší syn, se narodil jen rok a půl po Péťovi, a když mu bylo půl roku, vrátila jsem se do práce. Zorganizovat si život a skloubit mateřské povinnosti s pracovními nebylo vůbec jednoduché. Byla jsem v jednom kole a nezastavila se ani o víkendech…

Když mi jednoho dne Ljuba zavolala, jestli bych s ní v pátek večer nevyrazila na skleničku jako v dobách starých časů, udělala mi obrovskou radost. Sehnala jsem si hlídání pro děti a všechno nachystala už den dopředu, abych mohla s klidným svědomím v pátek vyrazit ven.

Není divu, že se mě o to víc dotklo, když moje kamarádka na poslední chvíli změnila plány a náš společný večer zrušila. Až později mi prozradila skutečný důvod – dala přednost schůzce s mužem, který se jí už dlouho líbil.

Jindy zase, když k nám přišla na návštěvu, se cítila dotčená, že nevěnuji dostatečnou pozornost tomu, co mi vykládá, protože jsem se zároveň musela věnovat i svým malým dětem. Ljuba mě přivedla k přesvědčení, že některé ženy, které nemají děti, dokážou být opravdu velice sobecké.

Moje kamarádka nedokáže pochopit, že si nemůže přivlastnit celou moji pozornost a veškerý čas sama pro sebe na celé hodiny. Nechce rozumět tomu, že nemůžu hodiny a hodiny poslouchat její řeči o posledním rande a nových sukních, které si výhodně pořídila ve výprodeji, když mám zároveň na starosti dvě děti.

Ještě pořád si i po letech pamatuji, jak skvělé to mezi námi bývalo, a ráda vzpomínám na všechno příjemné, co jsme společně prožily, a jak moc jsme si byly blízké. Stále ještě věřím, že jednoho dne si k sobě zase najdeme cestu a náš vztah se zase zlepší…

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Kvůli nepříjemnostem v práci, které se odehrály v minulém týdnu, se na pondělí vůbec netěšíte. Sledujete jen, co se zase stane. Místo toho byste se měli soustředit na své výkony, protože…

Nejčtenější články

Doporučujeme