Sice nemám zdravotní důvody proč děti nemám ale nemám je, nemám k dětem ani nijak příliš vřelý vztah. Přesto mám už mnoho let nejlepší kamarádku kterou jsem poznala jako svobodnou a nyní je vdaná se 2 dětmi. A světe div se nic se mezi námi nezměnilo. Je natolik rozumná že se nidky necítila potřebu nutit mi malé abych si je pochovala, ví že to je něco, po čem netoužím a nikdy to nevnímala jako že je to něco špatně že ji to zraňuje. Já zase chápala že když byly děcka malý bylo snažsí se sejít u ní s dětma okolo nás, protože bylo složitý sehnat hlídání a nenapadlo mne řešit to, že se jim samozřejmě musela taky věnovat i když jsem si přišla popovídat. Ustály jsme i to že její manžel a já jsme se nedokázali nijak zblížit a na společných akcích si nemáme moc co říct. Prostě to bereme jak onormální fakt že já a její manžel jsme rozdílní a neděláme z toho nějakou vědu nebo nějaké závěry...........Světe div se je 6 let na mateřské a já mezitím dá se říct buduju kariéru a pořád přitom máme o čem mluvit, rozumíme si a dokážeme jedna druhé poradit......což je díky tomu že nejsme takové ty kafíčkové kamarádky ale fakt ty opravdové.....................Tak že pokud lidi chtějí a mají fakt dobrý vztah ustojí i to, že mají dost jiný životní směr úplně v pohodě a ani jim nepřijde že by to měl být problém. To, co je v článku je jen ublížené knourání, obě jsou ve skutečnosti dost netolerantní a mají představu jak přesně se má kamarádka chovat a pokud se tak nechová cítí se dotčené a navíc si o tom nedokážou promluvit a ty nedorozumění vyčistit...ano taky jsem to tak mívala.v pubertě, ale dospělej čověk by měl budovat vztahy na něčem poněkud jiném.
Každá má už jiný život a hodně odlišný. Ta bezdětná je spíše nejistá a taky neví co obnáší péče o děti. Moje bezdětná sestra měla své synovce ráda, ale nikdy nevěděla, co takové dítě chce, potřebuje a má rádo(pokud jde o zábavu a hraní si). Jejich obyčejné a normální řádění ji šlo na nervy. Tady to bude chtít čas, ten prověří vztahy zcela jednoznačně a spolehlivě.
Poněkud nepochopení, ale oboustranné. Taky bych řekla, že nejde o závist, a že je to tak půl na půl. Eva je sobecká úplně stejně jako její kamarádka. Napřed se urazila, že jí kamarádka neřekla o své nemoci hned, ale až časem. No bodejť, viděla rozjásanou čerstvě těhotnou, se kterou mlátí hormony, tak jí bude vykládat o nádoru? S tou návštěvou v nemocnici to taky nebyl úplně dobrý nápad, ale asi by se Evě nic nestalo, kdyby tam zašla na 15 minut, bez dítěte, to by zatím venku vozil tatínek v kočárku. To by na podporu kamarádky stačilo. Že se rozchází v tématech, o čem se bavit, to je celkem logické a očekávatelné. Nebo spíš bylo, v době, kdy měla Eva malé děti a fůru práce kolem. Ale teď je jí 43, první dítě měla ve 29, takže má doma puberťáky. Ti už nepotřebují maminku za zádí, a kdyby Eva chtěla, dávno si mohla s kamarádkou domluvit stejně jako před lety to kino, drink, výlet atd. Eva nechce hodiny poslouchat o rande a sukních, ta druhá zase třeba nechce hodiny poslouchat, co Pepíček ve škole a Mařenka na baletu. Ale kromě toho přece existuje milion dalších témat, o čem by se spolu mohly bavit.
@Elynor: Musím souhlasit, vystihla jsi to, co jsem chtěla napsat. Jsou obě jedna jak druhá...Tahat maličké mimino pod nos kámošce, která je právě po fatální gynekologické operaci - to je taky "plné citu". A ještě se cítí dotčená. Také jsem uvažovala o jakých malých dětech hovoří, že nemůže jít na kafčo nebo vínko s kámoškou. Jestli má na mysli ty puberťáky, co doma má, tak bych s ní nikam ani jít nechtěla. Těm za zadkem být nemusí a jestli je, tak s ní stejně žádná zábava není.Já na tom nevidím nic proti ničemu, život jejich cesty rozděluje a každá jde trochu jiným směrem, i kamarádství se vyvíjí. Nemůže být stejné jako v dětství, v osmnácti...Takže bych z toho nedělala tragédii.
Jestlipak si Eva sehnala hlídání dvoutýdenního novorozence a sama jsouc v šestinedělí na návštěvu do nemocnice šla? Osobně bych se na to vyprdla a do nemocnice bych nešla ani s tak malým miminem, z hygienických důvodů. Ostatně dva týdny po porodu jsem sotva lezla...O manželovi a dětech žádná negativní zmínka, tedy doma asi vše v pořádku. S bývalou kamarádkou už se míjí, ale to považuji za pseudoproblém.
Kamarádku plně chápu, vím jaké to je nemoct mít děti a udržovat přátelství s těmi, co děti mají. Naštěstí mám kamarádky, které chápou, že to musí být pro mne těžké. Je to o vcítění se do toho druhého, pak to jde :-) já je také chápu a ráda je navštívím a probírám jejich problémy s dětmi :-)
Nemoznost mit deti je jedna z nejhorsich veci, co se muze zene stat. A kdyby mi nejaka kamaradka ve chvili fatalniho gynekologickeho zakroku misto soustrasti nadsene cpala sve cerstve mimino a urazela se, ze s ni nesdilim jeji hormonalni euforii, byla bych hodne zla.
@Anonymizovaný: Pokud jsem dobře četla, Eva byla do nemocnice pozvána, sama se tam necpala.
Nějak víc cítím s kamarádkou. A nemyslím si, že problémem je závist. S autorkou příběhu bych se přátelit nechtěla. Připadá mi dost egoistická.
@Anonymizovaný: Egoistická? Protože už ji nebaví skákat, jak kamarádka píská?
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.