Když můj kamarád Tom ovdověl, začala jsem mu pomáhat s jeho dvouletým synem. Byli jsme jak rodina. O to víc mě šokovalo, když si pak našel jinou.
Jsem rozvedená a mám dvě odrůstající děti, dceři je 18, synovi 16. Muž mě opustil, když dětem bylo 12 a 10. Dlouho jsem to nesla těžce, pak jsem měla dva vztahy, ale nikdy z toho nic nebylo, protože jsem věděla, že to není to pravé, po čem jsem toužila.
Před dvěma lety tragicky zahynula při autonehodě kamarádka Magda. Její muž Tom zůstal sám s dvouletým chlapečkem. Oba jsem je dobře znala z našeho oddílu orientačního běhu. Tom z toho byl zdrcený a hlavně bez Magdy téměř bezmocný. Matyášek byl maličký a babička sto kilometrů daleko. Všichni jsme začali Tomovi pomáhat, ale postupně jsem to byla já, kdo měl nejvíc času a hlídal malého Matyho skoro pořád. Tomova maminka sice přijížděla, aby s vnoučkem pomáhala, ale doma zase měla nemocného muže, takže všechno nezvládala.
Laura Poláková
22. dubna 2018
Ze začátku jsem to brala striktně jako pomoc kamarádovi, ta situace pro něj byla opravdové peklo. Tom je o šest let mladší, takže jsem na něj nikdy nepohlížela jako na chlapa, který by ke mně věkově pasoval, ale postupně se oba „kluci“ stali tak nějak součástí našeho rodinného života. Nikomu to nevadilo, protože se všichni známe z oddílu, máme společné zájmy.
Jezdili jsme spolu na tréninky, Matyášek se postupně vyrovnal s tou strašlivou ztrátou a začal prospívat, přestal plakat, zase začal jíst a po nějaké době mi občas dokonce řekl mami. Hned jsem ho opravila, že jsem teta Eva. Ale bylo to krásné mít v ruce po letech tak krásného a skvělého mrňouska. Letos jsme dokonce byli společně na horách.
Všichni z oddílu jsme si nepřáli nic jiného, než aby to Tom i Matyášek dobře zvládli a postavili se na vlastní nohy. A až přijde čas, aby si třeba Tom někoho našel, ale protože to nepřicházelo, zvykla jsem si já na ten pocit, že je Maty u nás, že se Tom u nás často navečeří, když si pro prcka přijde. Že si pak povídáme. Děti jsou často mimo domov i večer, takže bylo příjemné mít někoho doma. Probírali jsme vždycky spoustu věcí a já zpočátku fungovala trochu jako vrba. Poslouchala jsem všechny Tomovy bolesti.
Ale trávili jsme spolu i hezký čas. Je důležité říct, že jsme nikdy nebyli milenci. Takže když mi před dvěma týdny řekl, že se s někým vídá, moje reakce měla být něco ve smyslu: „To je skvělý, přeju ti to, konečně se cítíš, že můžeš začít nový vztah.“ Místo toho jsem tam stála jako opařená a jen jsem špitla: „Hm, to je dobře…“
Vůbec nechápu, co to do mě vjelo. Celý zbytek večera jsem o tom přemýšlela, co cítím, jak k tomu došlo. Ta zpráva o Tomově přítelkyni mě strašlivě ranila. Začala jsem se bát, že už nebudu vídat Matyho, na kterého jsem si tolik zvykla. Že přijde nějaká holka, slečně je údajně 28, a broučka mi odvede.
Čím dál tím víc je mi ale jasné taky to, že už nějaký čas vlastně toužím po skutečném vztahu s Tomem. I když vím, že jsem pro něj stará, byly to tak krásné dva roky. Nikdy jsem mu to nenaznačila, že ho chci jako chlapa. Vlastně mám pocit, že jsem tak nějak samozřejmě s Tomem vztah měla, i když bez sexu.
Jsem z toho smutná, nevím, co bude dál. Netuším ani, jestli on ve mně někdy viděl ženu, se kterou by mohl být, nebo jen starší ségru, co mu pomůže a všechno pochopí. Nechci Tomovi bránit ve štěstí. Vím, že má nárok po tom všem smutku začít zase žít, mít další děti, rodinu. Já ale momentálně cítím jediné, že chci, aby zůstal se mnou a mými dětmi i s Matyáškem.
Laura Poláková
25. ledna 2018