Eva se cítí být na roztrhání a je zoufalá. Stará se o svoji nemocnou maminku, tři děti a dva byty. Pro sebe a manžela už jí nezbývá žádný volný čas. Pomaličku jí dochází dech a dlouhodobě je pro ni tato situace neúnosná. Problém je v tom, že neví, jak vše vyřešit.
Už od mládí jsem měla v hlavě naplánovaný celý život. Celý tedy ne, ale jeho klíčovou část ano. Věděla jsem, že chci hodného manžela, dům s velkou zahradou, psa a tři děti. Ne vše se vydařilo tak, jak jsem si vysnila, ale jsem spokojená.
Mám hodného manžela a tři holky. Psa jsme nepořizovali kvůli alergii nejstarší dcery a žijeme si celkem obstojně v bytě 3+1. S nejmladší dcerou Amálkou mi zbývá ještě pár měsíců rodičovské dovolené. Vše se zdálo být ideální, ale nic netrvá věčně. Poslední dobou se mi můj klidný život trochu zkomplikoval.
Laura Poláková
10. října 2021
Moje maminka je již několik let sama. Táta zemřel před deseti lety na rakovinu prostaty. Tátova smrt nás všechny velmi zasáhla. Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy velmi blízký vztah. I proto jsem po tátově smrti byla jediná, kdo tady pro mámu zůstal. Často jsme se vídaly a mamka mi pomáhala s nejstarší dcerou. Byla za to moc ráda, protože tak alespoň přišla na jiné myšlenky. Jak čas utíkal, tak jsme se všichni oklepali a začali jsme zase normálně žít.
Mamka byla vždycky hodně aktivní. Ráda běhala po zahrádce a něco pěstovala. Jako správná babička pořád pekla, vařila a pravidelně nás zásobovala. Posledních pár let jsem ale na mamce pozorovala, že už jí ubývají síly. Svého tempa se však nechtěla vzdát.
Jiřina Sivcová
14. listopadu 2021
Pečuju o maminku
Nakonec skončila v nemocnici, kde strávila asi měsíc, a když se vrátila, nebyla to už ona. Hodně zeslábla a ztratila tu svoji životní jiskru. Bylo pro mě samozřejmostí být jí nyní oporou a věnovat jí veškerou mojí péči a volný čas.
Pravidelně mamce vařím obědy, chodím na nákupy, uklízím a dělám jí denně společnost. Myslela jsem, že to bude jenom dočasné, než se mamka zotaví, vše už ale trvá tři čtvrtě roku a mně pomaličku dochází dech. Neustále běhám mezi dvěma byty, nosím v hlavě potřeby mámy, dětí a manžela, vodím děti do školy a kroužků, učím se s nimi.
Martina Šebestová
5. října 2021
Do toho všeho nechci odbývat péči o nejmladší dceru. S mamkou chodím k doktorům a na rehabilitace. Peru, žehlím, vařím a dělám prostě všechno pro všechny. Na sebe a manžela mi už žádný čas nezbývá, už si ani nepamatuji, kdy naposledy jsme spolu byli někde sami anebo se milovali. Večer padnu do postele a jsem ráda, že mám alespoň šest hodin spánku.
Chtěla jsem mamce udělat radost, tak jsem jí na jaře zasadila na zahrádce pár kousků zeleniny. Myslela jsem si, že do léta bude zase fit a ráda bude pozvolna dělat to, co miluje. Místo toho je pořád na bytě a nikam se jí nechce. A protože já na to nemám čas, tak si myslím, že v tom množství plevele už tu zeleninu na zahradě ani nenajdeme.
Martina Šebestová
28. září 2021
Jednoduše už nevím, co mám dělat. Je toho na mě moc a já už jsem totálně vyčerpaná. Chtěla bych někde ubrat a zvolnit, ale ať se snažím sebevíc, tak nevím, co bych mohla ošidit nebo nedělat.
Maminka mi říká, že půjde do pečovatelského domu, ale tohle řešení je pro mě absolutně nepřípustné. A k nám do bytu se nevejde. Manželovi sebere hodně času práce, takže mi moc pomáhat nemůže. Změna jeho zaměstnání nepřichází v úvahu, protože bychom přišli o skoro jediný obstojný zdroj peněz.
A já? Mně se chce brečet při představě, že mám jít za půl roku z rodičovské dovolené do práce. Tím se vše ještě víc zkomplikuje a já budu mít času ještě míň. Jsem už z toho všeho hodně vyčerpaná a mám pocit, že nic nedělám dost dobře. Někde jsem četla, že se ti, kdo pečují o děti i staré rodiče, nazývají sendvičová generace. Tak to bude můj případ.