Když jsem se dozvěděla, že mě manžel podvádí, byl to šok. Ovšem ještě větším šokem bylo, že to není žádná jednorázová nevěra, ale že s tou ženou má dítě a bydlí u ní. Vůbec jsem nechápala, jak jsem mohla být tak slepá!
S Honzou jsme se seznámili v pětadvaceti. Byla to velká láska a já se cítila nepopsatelně šťastná. On pracoval jako ekonom, já jsem se živila překlady z angličtiny. Vydělávali jsme celkem dost, takže jsme si nejdřív užívali života. Svatba se konala zhruba po roční známosti, děti přišly na svět až o pět let později, kdy jsme si řekli, že už je nejvyšší čas.
Naše manželství fungovalo jako hodinky. Samozřejmě, že jsme se čas od času pohádali, ale na tom není nic divného. Milovali jsme se a já si říkala, ano, tohle je muž, se kterým zestárnu. Tomáškovi bylo pět let a Adamovi tři roky, když se jednou Honza vrátil pozdě domů a byl z něj cítit alkohol a kouř. Bylo to neobvyklé, manžel téměř nepil a chodil ven jen se svými kamarády. Když jsem se ho zeptala, kde byl, zvláštně se na mě podíval a řekl, že strávil noc s nějakou ženou. Nic prý to ale neznamenalo.
Byl to šok a já si říkala, to snad není možné? Honza a nevěrník? Rozhodla jsem se zjistit pravdu, tak jsem udělala tu nejpitomější věc na světě. Prohledala jsem mu jeho diář a v něm našla spoustu zapsaných schůzek s nějakou Janou. Diář byl plný těch schůzek a já jsem nechápala, proč si je vlastně zapisoval? Ranilo mě to, zvláště když jsem si spočítala, že ten vztah, který „nic neznamenal“, trval nejméně rok!
Moje důvěra dostala za své. Sice jsem mu odpustila a snažila se věřit, že avantýra skončila, ovšem po třech měsících se přihodilo něco, co navždy změnilo můj život. Vypravovala jsem syny do školky, když u dveří zazvonila kamarádka. Její výraz byl výmluvný a soucitný. Slova, která vyřkla, mi obrátila život naruby. „Nevím, jak ti to mám říct, ale Honza má poměr,“ vyhrkla.
„Já vím, také jsem to zjistila,“ řekla jsem a zaplavila mě opět bolest. „Ano? A řekl ti, že spolu mají dítě, a dokonce společný byt?“ Kolena se mi podlomila, bylo to horší, než jsem mohla unést. I přes všechny naše problémy byl tím nejlepším přítelem a otcem našich dětí. Jak by mohl mít další rodinu? Když jsem se vzpamatovala, zavolala jsem Honzovi, který byl údajně na služební cestě.
Vychrlila jsem na něj obvinění, které mi svěřila kamarádka Radka, a čekala s nadějí, že vše odmítne a popře. Jenže on řekl: „Je to pravda.“ Bylo to peklo. Když se manžel po třech dnech vrátil, místo aby si sedl a začal vysvětlovat, vyhýbal se mi, mlčel anebo někam odcházel. Společně s kamarádkou a známými jsem skládala dohromady manželův utajený druhý život. Jeho druhá žena se jmenovala Jana a bydlela asi pět kilometrů od našeho domu. Ano, byla to zřejmě tatáž Jana, kterou jsem objevila v diáři.
Snažila jsem se manželství zachránit, vždyť jsme spolu byli skoro deset let! Jenže pak mi přišel mail od Jany. Psala v něm, že ji to mrzí, ale že s Honzou se znají už devět let a než se dozvěděla, že je ženatý, byla zamilovaná. Jejich vztah vyvrcholil těhotenstvím a Honza se rozhodl, že bude dělit svůj čas mezi dvě rodiny. Jana s tím zřejmě souhlasila a nevadilo jí to, jinak si to neumím představit.
V mailu mi navrhovala, abych to akceptovala a aby Honza i nadále mohl trávit čas nejen s námi a našimi dětmi, ale i s ní a jejím synem. Slzy se mi koulely po tvářích a začal se ve mně hromadit vztek. Ona je ochotná se o Honzu dělit! Mluvila o tom, jako by to byla ta nejsnadnější věc na světě. Chtělo se mi z toho zvracet a měla jsem sto chutí jít a vyříkat si to s ní z očí do očí. V ten moment jsem si uvědomila, že ona ale nikdy nezmizí, ani její dítě.
Udělala jsem to nejmoudřejší, co jsem mohla. Zabalila jsem Honzovi kufry a vyhodila ho k ní. Já se nechci o chlapa dělit, to tedy ne. Honza se nastěhoval k Janě a po pěti letech jsou pořád spolu. I když zrovna nedávno mi Jana volala, že prý ho viděla s nějakou další ženou. Chtělo se mi říct, to máš za to, ale v ten moment mi jí bylo spíš líto. Kdo ví, třeba má Honza ještě další rodinu, o které moje dávná sokyně neví.
Právě probíhá autosalon v Ženevě. Pro milovnice aut - čtěte víc.