Radosti
Michálek běhal po domě a křičel: „Super, super, super!“ Zuzka ho samozřejmě hned napodobovala. Zeptala jsem se ho, co se děje, co je super. To je ta naše dospělá logika. Michálek se ani nezastavil a řekl, že nic, jen má radost. Radost se asi nemusí vždycky pojmenovat, občas ji prostě stačí cítit. A díky rodině ji cítím.
Starosti
Zuzance momentálně rostou další zoubky a prožívá to mnohem hůř než ty první. Budí se každou hodinu a já, místo abych po nocích spala a nabírala energii na ranní ježdění s mašinkami (vyžaduje Michálek) a zkoušení botiček (miluje Zuzka), běhám po domě z dětského pokoje do kuchyně. Chvilku už to trvá, tak jsem malinko zničená.
Navíc je mi mojí holčičky strašně líto, protože i na ní je vidět, že by se potřebovala vyspat v kuse. Snaží se to dohnat přes den, kdy já jedu do práce. Takže kamarádky říkají, jak hodnou holčičku máme, protože se svojí návštěvou většinou trefí do jejího dohánění nočního spánkového deficitu.
Hyperaktivita
Michálek i Zuzanka jsou neskuteční divoši. Zatímco děti našich známých si vezmou hračku, sedí a hrajou si, naše malá smečka neustále závodí, honí se, leze, běhá a skáče. Michálek pořád nutí Zuzku, aby ho startovala, a jakmile se ozve: „Pozol, ted!“, běží oba na druhou stranu domu. Než se tam dostanou chodbou, skrz kuchyň a velký obývák, strkají do sebe, křičí a vztekají se. Občas se jim povede spadnout, zakopnout, něco si rozbít a pak brečí. Zuzka si nedávno udělala velké bebí na čele. Dokonce jsme raději jeli k panu doktorovi, aby to prohlédl.
Manžel si myslel, že teď si bude už na sebe trochu dávat pozor. Ale to se spletl, protože okamžitě po návratu uspořádali závod ve skákání na sedačce a Zuzka se svalila na podlahu. Jediné, co je dokáže na malou chvilku zastavit, je jídlo. Ale i s tím raději spěchají, aby jim náhodou něco neuteklo. Moje mamka říká, že po mně rozhodně nejsou, protože já jsem byla spavé a hloubavé dítě.
Láska
Oni se milují. Když ráno vstanou, nejdřív se jdou pomazlit mezi sebou. Dávají si takové roztomilé pusinky. Teprve potom přijde na řadu jejich starší bráška Elias a pak já nebo manžel. Myslím, že se nám podařilo vychytat ideální věkový rozdíl, protože jsou z nich parťáci. Už po pár minutách se po sobě začnou shánět, i když se předtím pohádají o nějakou hračku.
Samozřejmě jako všechny děti bojují o teritorium, nechtějí si půjčovat hračky, ale když je v největším boji o lopatku oddělíme, za minutu už přijde Michálek s otázkou, proč si s ním Zuzu nehraje.
Jeden bez druhého nechtějí udělat ani ránu. Zrovna o víkendu Michálek spal po obědě a Zuzanka vyrazila s babičkou na procházku. Když se probudil, nechtěl vylézt z postele, dokud pro něj nepřijde Zuza, takže manžel musel sednout do auta a dojet pro ni do lesa. Doufám, že jim to vydrží, protože tohle jsme já jako jedináček nezažila.
Mluvení
Miša je úžasný kecal (stejně asi jako každé jiné dítě v jeho věku, ale neberte mi moje nadšení), pořád něco povídá. Nejraději nás poučuje. Asi je po manželovi, protože jakmile se ho na něco zeptáme, tak začne vysvětlovat a nedá se zastavit. Je skvělé sledovat, jak svojí nejvděčnější posluchačce říká, která mašinka je zlobivá a která jezdí rychle, a Zuzanka mu na všechno strašně intenzivně kýve a zkouší po něm opakovat. Oba jsou jako houby a nasávají všechno, co kolem sebe slyší.
Michálek nedávno přišel ze záchodu s větou, která nás zarazila: „Sem kakal, potřebuju utřít prdel.“ Chvilku nám trvalo, než nám došlo, že to slovo nejspíš slyšel od starších bratranců. Naštěstí ho nepoužívá moc často, protože on i Zuzanka nejčastěji křičí: „Bombonky“.
Soutěživost
Michálek i Zuzanka v sobě mají něco, co je neustále žene dopředu v dokazování, že jsou stejní jako ten druhý. Doufám, že časem se to trochu obrousí, protože až budou starší, mohlo by jim to být malinko na obtíž.
Momentálně je to úžasně roztomilé. Jeden se mazlí, tak druhý přijde a chce se mazlit taky. Zuzanku manžel lechtá a přijde Michálek a trvá na tom, že ho táta musí taky mučit. Pochválím Zuzanku, že je šikovná, když odnesla plínku do koše, a Michálek běží vyhodit nějaké papíry a křičí, že je taky šikovný.
Věta „ty máš dneska krásně vyčistěné zoubky“ znamená pro Zuzku, že za námi běhá s vyceněnými zoubky, dokud nedostane stejnou pochvalu. Došlo to už tak daleko, že nedávno Míša po konstatování, že se Zuzanka hodně počurala, trval na tom, že on se počurá víc.
A počural. Takže čurání se snažíme už tolik nechválit…
Usínání
Zatímco Zuzanka večer usíná po deseti minutách ve svojí postýlce, Míša trvá na vyprávění pohádek. I potom, co si vyslechne dvě až tři, pořád chodí z pokoje s dotazy. Nejdřív se ptá na pohádku, pak na to, co děláme, na co koukáme, proč nespíme, kde je Elda, proč spí Zuzu, co dělá pejsek, aby když vidí, že nám dochází trpělivost, nasadil silnější kalibr. Tak zase chodí s pusinkami, pomazlením, tulením, láskou a objímáním. Nakonec po dvou hodinách nezbývá než mu pohrozit, že mu ujedou jeho milované mašinky, a pak máme naději, že za další hodinu usne. Jenže to už se začíná budit Zuzanka.
Mašinky
Náš první dům stál jen malý kousek od vlakového viaduktu, a tak Michálek od malička koukal z okna na vlaky za domem. My mu je s radostí ukazovali, protože jim vždycky mával… Jenže to nás nenapadlo, že si nebude už nikdy chtít hrát s ničím jiným. A tak jeho pokoji vládnou všechny možné vláčky, všude se povalují koleje a staví se tunely a mosty. Mašinky jsou jeho velký poklad, jak nám přišel nedávno oznámit.
A tak jsme se nedivili, když vzal lopatu a po vzoru kreslených pirátů z oblíbeného seriálu šel na zahradu hledat poklad. Samozřejmě v něm byly samé mašinky – zlobivé, divoké, rychlé, hodné i odvážné, co zachraňují. Horší je, že Zuzanka díky jeho vlivu odmítá panenky, zahazuje poníky a chce jezdit po podlaze s mašinkou. Což vyvolává velké hádky, protože si prostě vybere nějakou, kterou Míša půjčovat nechce.
Zdraví
Největší bezmoc cítím, když jedno z našich dětí onemocní.
Klidně bych v tu chvíli vzala všechno jeho trápení na sebe, aby se jemu ulevilo. Michálek si nedávno prožil hotové peklo, když měl prudkou reakci na nějaké léky, udělala se mu vyrážka po celém těle, hrozně ho to svědilo, nemohl ani sedět, nakonec chodil každé ráno na injekce do zadečku. Když mě potom přemlouval celý osypaný, že už není potřeba další pích pana doktora, chtělo se mi brečet.
Nakonec ale musím být ta zlá, protože vím, že mu to pomůže. Jenže držte plačící a prosící dítě. Takže jsem strašně ráda, že ve skutečnosti jsou naše děti zdravé a tyhle nemocné epizody v jejich životě mají jen omezený čas.
Kamarádi
Michálek se dostal do věku, kdy potřebuje kamarády. Má obrovskou výhodu, že když dorazíme na chalupu na V ysočinu, sejde se u babičky celá parta bratranců. Většina jsou starší, ale Michálka už zařadili do party, a tak s nimi běhá po zahradě, střílí, leze po výškách. Ze začátku jsme se s manželem střídali v jeho hlídání, ale jednou když spadl, tak se o něj parádně kluci postarali, takže jsme klidnější. Nakonec jak bychom mu zakazovali běhat s klukama, když by všichni ostatní řádili. Někdy prostě musím zatnout zuby a doufat, že si nic neudělají.
Druhou velkou partu mají naše děti u kamarádky, která bydlí jen kousek od našeho domu, má tři dcery, které se věkově blíží našim dětem. I když to s nimi Michálka moc baví, tady je zase v sedmém nebi Zuzanka. Najednou opustí ten z velké části klučičí svět mašinek a mezi panenkami a poníky si hraje na princezny. Míša je samozřejmě její princ, jak mi sám hrdě přišel oznámit.
ČTĚTE TAKÉ: MAMINKA.CZ - Web pro těhotné a maminky!