Kolikáté to jsou Vánoce, kdy budu sama? Čtvrté. Jaké byly krásné Vánoce,
když ještě žila maminka.
Prstýnek
"A zase je tu Štědrý den," pomyslím si. Za okny padá sníh,
ale mě se nechce vstávat z postele.
...Kolikáté to jsou Vánoce, kdy budu sama? Čtvrté. Jaké byly krásné Vánoce,
když ještě žila maminka. To jsem se vracela domů do Javorníka. U stolu nás
bylo... mamka, tatínek, sestra Ivana, malá Anička, švagr a já. Ale už nevím,
proč trávím Vánoce raději sama... asi ten prstýnek? Proč dal tatínek ten
zlatý prstýnek po mamince, s krásně vytvarovaným květem, právě Ivaně?
Ano, starala se o maminku. Ale já žila ve městě, jinak bych se také
starala. Od té doby jsem jezdila domů až na Nový rok...
Probrala jsem se ze vzpomínek. Musím ozdobit připravený stromek. Nechce se
mi. Pod umělým stromkem leží pár dárků. Vezmu jeden do ruky. Od koho je?
Rozbalím ho, je v něm i dopis: "Milá Moniko, škoda, že Ti to ani letos
nevyjde a nebudeš s námi. Anička i my jsme se na Tebe moc těšili. Vím, že
jsi často na služebních cestách a mimo domov. Proto Ti dávám dárek, který
nám moc připomíná naši maminku..."
Rychle otevírám krabičku... prstýnek po mamince! Ach, ta moje pýcha, na
dopis dopadají slzy... Kouknu na hodiny. Ještě stihnu autobus. Sice nejede až
do Javorníka a budu muset jít ještě tři kilometry pěšky, ale další Štědrý
večer už nechci být sama...
Autor: Majka
include("./povidky/hlas.htm");=""?>