Opravdovou třešínkou na dortu, který je již přichystán na tuto středu pro oslavence Felixe Slováčka, nemůže být nikdo jiný než kamarád a kolega Karel Gott.
Vzpomínat na společné zážitky, koncerty s Felixem by bylo asi na knihu. Přesto se zpěvák příjemně rozpovídal o společných zážitcích a prožitcích, chvílích radostí i smutku, které během své dlouholeté spolupráce společně zažili.
Asi málokdo si může dovolit popsat společně strávené chvíle v zahraničí, na pódiu, v hotelech, v autě či ve "staré dobré Lucerně", tak přesně a zajímavě jako Karel Gott. Co na Felixovi obdivuje, proč si ho váží, kdo vlastně nasměroval kariéru tohoto uznávaného muzikanta, či proč přijde Mistr jubilantovi popřát právě do Lucerny, se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Pamatujete si, pane Gotte, přesně na první setkání s vaším budoucím, dlouholetým kolegou Felixem Slováčkem?
Poprvé jsme se potkali v roce 1967 ve Viole, kde Felix hrál, jak taky jinak než jazz. A tak jsme si povídali tenkrát o muzice. Kde by mne tenkrát napadlo, že spolu pak prožijeme bezmála dvacet let plných cestování po světě. Zažili jsme spolu snad všechno možné i nemožné. Chvíle radosti i smutku, pochopení i nepochopení.
Kde vznikl podle vás impuls pro to, aby se Felix začal věnovat právě saxofonu?
Musím na tomto místě zvlášť zdůraznit naše první společné turné po Německé spolkové republice na jaře roku 1969, kdy jsem Felixe seznámil s nahrávkami sopránsaxofonisty Kinga Curtise a tím ho pravděpodobně nasměroval na cestu, kterou se v budoucnu začal ubírat a ubírá dodnes.
Dokážete dnes spočítat, kolik jste spolu odehráli koncertů během vaší téměř dvacetileté kariéry?
Myslím, že už se nikdy nikomu nepodaří spočítat, kolik jsme spolu odehráli koncertů, kolik hodin jsme strávili povídáním i hádáním se o muzice a o uměleckém výsledku, dopadu na naši práci. Moc rád vzpomínám na rok 2008, kdy Felix vystoupil jako host na třech mých koncertech v Kanadě a i na mém prvním koncertu v izraelském Tel Avivu, kdy jsme společně vystoupili na oslavách osmdesáti let existence legendárních Alexandrovců v prestižním Čajkovského sále v Moskvě a Felix byl hostem i na mém devítikoncertním turné Zpátky si dám tenhle film po Čechách, Moravě a Slovensku.
Felix Slováček se stal pravidelným sólovým hostem ve vašich koncertech. Jak si získal váš obdiv?
Na Felixovi obdivuji především to, že je od 60. let minulého století osobitým instrumentálním sólistou, jehož význam právem překročil domácí pole působnosti. Hned jeho první LP deska Golden Sounds Of Prague, kterou nahrál v roce 1971 pro německou Ariolu, se s úspěchem prosadila na západoevropském gramofonovém trhu a odstartovala vydávání dalších Slováčkových alb s filmovými a muzikálovými melodiemi, světovými popovými a jazzovými evergreeny, skladbami klasiků, písněmi Beatles a českými a moravskými lidovkami. Sólovou produkci Felixe Slováčka na koncertech a na albech provází od samých začátků až po dnes zcela mimořádná posluchačská odezva, která zejména v 70. letech vyvolala doslova tzv. felixománii.
Felix Slováček svými instrumentálkami připravil i vhodnou půdu pro ostatní muzikanty, za všechny jmenujme klavíristy Jiřího Maláska a Rudolfa Rokla, kytaristu Luboše Brabce nebo houslisty Josefa Suka, Pavla Šporcla. Spolu s odbornou kritikou a milióny jeho posluchačů si na Felixi Slováčkovi cením zcela mimořádných nátiskových vlastností, pozoruhodné tónové vyváženosti, technicky dokonale disponovaného, mimořádného nasazení a širokého dynamického rejstříku. Jeho tvoření tónu je jedinečné a nezaměnitelné a stejně tak jeho cit pro žánr, melodii a osobní výpověď.
Vy se spolu opět setkáte na jevišti v Lucerně při oslavě Felixových 70. narozenin. S jakým přáním budete přicházet do "vaší staré dobré " Lucerny, kde jste spolu odehráli bezpočet koncertů?
Každé setkání s Felixem Slováčkem je pro mne svátkem a těším se, že toho společně v budoucnu ještě mnoho uděláme.
Zdroj: viposobnosti.eu