Fenomén: „převozník, převoznice“. Netýká se to v lásce náhodou i vás?

Fenomén: „převozník, převoznice“. Netýká se to v lásce náhodou i vás?

Být převozníkem je nelehké a málokdo jím bývá dobrovolně. Převozník převáží zraněné duše od jednoho vážného vztahu k druhému, a také dodává sebevědomí a sebejistotu, které ubral bolestný rozchod.

Převozník či převoznice je zažitým termínem pro pána či dámu, který vás podobně jako mytický Charón převeze přes řeku Styx z jednoho světa do druhého. „Světem“ je v tomto případě vážný vztah a převozníkem není vetchý stařec, ale sympatický muž, se kterým ráda trávíte čas, avšak ke skutečné lásce má převoznický vztah na míle daleko.

„Zatímco někteří muži zvládají převoznictví vcelku bezbolestně, zvláště je-li vztah založen především na sexu, pro dámy je nechtěná role převoznice značně potupná. Muži si totiž umí sex užít i bez vážného vztahu, u žen je sex bez hlubších citů v konečném důsledku spíše zraňující a cítí se využité,“ tvrdí párová terapeutka Jana Slámová. Nechat se „převést“ může být tedy za určitých podmínek vcelku příjemné, být převoznicí však většinou nebývá příjemná role. Zvláště v případě, když se muž, který k vám na loď nastoupil, tváří, že právě vy jste jeho osud a láska na celý život.

Já byla zamilovaná, on se jen vezl.

„Trvalo to vlastně jen necelých 5 měsíců – byl to kolega z práce, kterému odešla přítelkyně měsíc před svatbou za jiným. Nejdřív jsme chodili jen na kafe, protože si potřeboval povídat, vybrečet se, poradit a já měla čas i chuť naslouchat a poradit. Jenže já hloupá se do té zraněné duše strašně zamilovala, začali jsme spolu spát a po 2 měsících se ke mně nastěhoval. Pro samou lásku a soucit jsem bohužel neviděla, neslyšela a hlavně necítila jistý odstup, který měl. Nepředstavil mě známým, rodině, mezi lidi jsme spolu moc nechodili. Jednoho dne mi řekl, že se stěhuje, prý mě nemiluje, jen si něco nalhával a mně by tak ubližoval! Pozdě – už se stalo… Nyní je zpět u své přítelkyně, chystají svatbu, čekají miminko a mně proklouzlo půl roku života mezi prsty.“

(Miluška, 27 let)

Začala jsem si s ním, ale věděla jsem, že je to jen na chvíli.

„Potkala jsem ho asi měsíc po rozvodu na jedné sportovní akci. Jelikož pracuji jako osobní trenérka, tak ke mně začal docházet jako klient. Z klienta se stal kamarád a po pár týdnech i milenec. Od začátku jsem věděla, že s ním nechci vážný vztah, jednoduše mi s ním bylo fajn, potřebovala jsem si popovídat, pomilovat se, prostě cítit mužský zájem. Jednoho krásného dne mě seznámil se svým kamarádem a byl konec! Ten kamarád je totiž dnes můj manžel! Nicméně vím, že jsem bývalému příteli neublížila, stýkáme se i nadále a o všem jsme několikrát mluvili. On je lovec, má rád ženy a sex a zatím nechce závazky. Jen mě napadá, že jsme asi oba dva byli na správném místě ve správný čas. On si zpříjemnil život dalším nezávazným vtahem, který zase mně po těžkém rozvodu velmi pomohl. Úplně košer to nebylo ani z jedné strany, měli jsme štěstí.“

(Renata, 44 let)

Narodila jsem se jako převoznice a kamarádka. Sakra!

„Je mi 32, jsem pohledná, mám svůj byt, dobrou práci, ale nemám chlapa. Mé vztahy jsou v poslední době jeden velký průšvih; vždycky mě okouzlí nějaký ztroskotanec – tu se rozvádí, tu se rozvádět chystá, je strašně nešťastný – já se zamiluji, zahrnuji ho něhou, pochopením, on je vděčný, potřebuje mě a já se můžu přetrhnout. Jenže po čase se dozvím, že jsem skvělá ženská, úžasná kamarádka, nejhodnější člověk v jeho životě, ale že mě nemiluje! Proč? Protože stále miluje svou nemožnou hysterickou bývalku, nebo propadl kouzlu své kolegyně, které nemohl kvůli její povrchnosti přijít na jméno. Někde dělám chybu, klidně bych mohla být profesionální převoznicí!“

(Mirka, 32 let)

Je tedy patrné, že „převozník, či převoznice“ může v určitých situacích pomoci zapomenout, pomoci překlenout nejtěžší období po bolestném rozchodu či rozvodu a navrátit pošramocenou sebedůvěru a sebevědomí. Jenže co na to onen převozník? A co na to svědomí, pokud jsme převozníka do jeho role pasovali s vědomím, že je to jen na chvíli a on nic netuší?

Doporučujeme

Články odjinud