Královna Alžběta II. plnila svědomitě celých sedmdesát let svou úlohu panovnice a hlavy anglikánské církve. Co jí pomáhalo zvládnout tento těžký úkol? Jak se odreagovávala, v čem hledala útěchu i zábavu a co ji dokázalo zaručeně pobavit?
Miluji koně
Když letos oslavila královna Alžběta II. své 96., poslední narozeniny, na oficiálním twitterovém účtu Buckinghamského paláce se objevila její fotografie, kdy stojí mezi dvěma svými oblíbenci – fellskými pony. A ačkoliv ji v poslední době omezovala zhoršující se hybnost, vyjížděk se, dokud to bylo jen trochu možné, nevzdala.
Koně a s nimi spojené dostihy totiž milovala. Byla vynikající jezdkyní – v sedle seděla poprvé už ve dvou letech a později, během vojenských přehlídek, v něm zvládala strávit dlouhé hodiny. Často vzpomínaná bývá historka, jak zničila Ronalda Reagana, tehdy nového amerického prezidenta, i s celou jeho ochrankou při vyjížďce roku 1982, kdy jí bylo šestapadesát let!
Důležití pracovníci jejího hřebčína ostatně měli výjimečné právo telefonovat královně v kteroukoliv dobu. V rozhovoru se sirem Peterem O’ Sullevanem královna Alžběta II. uvedla: „Moje dostihová filozofie je jednoduchá. Baví mě odchovat koně, který je rychlejší než koně jiných lidí. Baví mě chodit na dostihy, ale především miluji koně…“
Abych přečkala těžké období
Stejně tak, jako byla celý život obklopena koňmi, ji provázeli i psi, především pak zástupci plemene corgi (Welsh Corgi Pembroke). Prvním z nich byla fenka Susan, kterou dostala od rodičů k osmnáctým narozeninám, a během jejího života jí dělalo společnost více jak třicet psů tohoto plemene. Jedná se o nejmenšího pasteveckého psa původem z Walesu. Její psi s ní cestovali autem i soukromým letadlem a vzpomínaná Susan Alžbětu neopustila ani na líbánkách.
Kromě plemene corgi chovala Alžběta i plemeno dorgi, které vzniklo spářením jedné z královniných fenek corgi s dlouhosrstým jezevčíkem Pipkinem, jehož majitelkou byla královnina sestra, princezna Margaret.
Ačkoliv se ve svých jednadevadesáti letech, po smrti posledního corgiho ze smečky, která čítávala i šest pejsků, Alžběta rozhodla, že dalšího už si vzhledem ke svému věku pořizovat nebude, v době pandemie toto předsevzetí přehodnotila, aby dle svých slov přečkala těžké období. Princ Philip tou dobou pobýval v nemocnici a královna se s rodinou nemohla osobně vidět.
Nějakou chvíli už jsem to nezkoušela
Druhá světová válka začala, když jí bylo třináct let. Její rodina se rozhodla neopustit Londýn a sama královna se ve svých devatenácti letech přidala k ženskému pomocnému sboru jako nižší důstojnice. Cvičila se jako automechanička v řízení a údržbě vojenských nákladních vozidel, řídila i sanitu. Láska k autům jí zůstala stejně jako láska ke koním a psům po celý život a byla schopná vyměnit i převodovku, ačkoliv to dle svých slov „už nějakou chvíli nezkoušela“, jak se nechala v minulosti slyšet. Trénink v řízení dávala jak svým dětem, tak vnoučatům. Oblíbila si Jaguar, Bentley a Rolls-Royce, i v pokročilém věku sedala za volant Range Roveru nebo Land Roveru Defender.
Stejně jako vlastnila výborné dostihové koně, byla majitelkou luxusních vozidel. Vtipné je, že neměla řidičský průkaz, nepotřebovala ho. Její oficiální limuzína byla značky Bentley (Bentley State Limousine), pancéřovaná, odolná výbuchu a s neprůstřelnými okny. Bez registrační značky. O tom, že auta měla ráda, svědčí i skutečnost, že právě vůz, konkrétně modrý Aston Martin Volante DB6, darovala princi Charlesovi k jeho jednadvacátým narozeninám.