fragmenty z výzdoby Prašné brány

EXPONÁTY První skupinu exponátů tvoří fragmenty několika figurálních torz, části chrličů, kytek, krabů, akantových listů, žebroví, fiál nebo nápisových pásek. Všechny je lze s jistotou časově zařadit do poslední čtvrtiny 15. století, ale nelze stoprocentně určit, ze kterého konkrétního místa Prašné brány pocházejí. Druhou skupinu exponátů tvoří sádrové modely soch Panny Marie, světců, světic a křesťanských ctností. Podle těchto předloh, které vytvořil sochař Ludvík Šimek (1837 – 1886) v poslední čtvrtině 19. století, byly zhotoveny kamenné sochy, dnes osazené v prvním a druhém patře západního a východního průčelí a na nárožích věže.

RESTAUROVÁNÍ A KONZERVACE

Před uložením do nového lapidária a depozitáře zadalo muzeum restauraci a konzervaci kamenných fragmentů i sádrových modelů restaurátorskému ateliéru ARCHKASO spol. s r.o. Kamenné části byly poprvé od svého sejmutí očištěny od povrchových nečistot, byly dohledány a sceleny na sebe navazující fragmenty, drobná poškození se zatmelila kamenickým tmelem na minerální bázi. Narušený povrch byl zpevněn a zakonzervován a následně byla na potřebných místech provedena patinace povrchu. Obdobně se postupovalo také při restauraci a konzervaci sádrových modelů.

Z HISTORIE PRAŠNÉ BRÁNY ● Nová věž, známá později jako Prašná brána, byla postavena přibližně v místě, kde dříve stávala Horská brána, jedna ze sedmi bran staroměstského opevnění. ● Na konci 14. století, po přestěhování Václava IV. do Královského dvora, nabyla svého nového významu i pojmenování „turris regis“, tedy věž královská. ● V roce 1431 se o bráně pro zchátralost hovoří jako o bráně odrané – „valva lacerata“. ● Po nástupu krále Vladislava II. Jagellonského (1471 – 1516) se staroměstská obec usnesla, že na své náklady nechá postavit novou věž, lépe odrážející její úctu a respekt vůči novému panovníkovi. K budování brány bylo přistoupeno 20. března roku 1475. ● Projektantem i stavitelem byl zednický mistr Václav ze Žlutic, o němž máme jen kusé informace. Následujícího roku přizvali staroměstští konšelé k výzdobě Nové věže Matěje Rejska z Prostějova, který se ujal vedení stavby po propuštění mistra Václava v roce 1478. Datum dokončení brány není známo. Je možné se domnívat, že dostavba byla ovlivněna událostmi roku 1483 – morovou epidemií a povstáním pražských měst. Zásadní dopad jistě měl i panovníkův odchod z Králova dvora na Pražský hrad, kde si budoval nové sídlo. ● K dalším úpravám došlo ve 2. polovině 16. století, kdy byla věž ukončena atikou a nárožními baštami. ● Podle archivní zprávy z roku 1711 byl stav brány natolik špatný, že hrozila sesutím. Byly zřejmě provedeny nejnutnější opravy, aby mohla být využívána jako skladiště střelného prachu – od roku 1715 se již zmiňuje jako brána Prašná. ● Při obléhání Prahy pruskými vojsky 1757 byla poškozena dělostřelbou. ● Roku 1817 některé výzdobné prvky opadaly a městská rada navrhovala jako jedno z řešení bránu zbořit. ● V roce 1856 vypracoval návrh na rekonstrukci této památky architekt Josef Mocker, který byl pověřen i vedením rekonstrukce a jemuž vděčíme za dnešní podobu stavby. Stavební práce trvaly od roku 1879 do roku 1886. Nově nasazena byla dlátová střecha, na fasádě byly doplněny oblouky, došlo i k úpravě oken. Ikonografický program navrhl historik V. V. Tomek, který vycházel z Parléřova členění fasády Staroměstské mostecké věže na sféru pozemskou, sféru panovnické moci a sféru moci nebeské.

FRAGMENTY VÝZDOBY PRAŠNÉ BRÁNY 29. 7. – 25. 9. 2005 Hlavní budova muzea na Florenci, Na Poříčí 52, Praha 8 Otevřeno denně kromě pondělí 9.00 – 18.00 hodin

zdroj: tisková mluvčí MMP