Francouzi: žvýkačka jako žádaná ingredience

V roce 1989 napadlo majitele tehdy ještě nepříliš známé pařížské restaurace přidávat do mléčných koktejlů a zmrzlinových pohárů žvýkačku. Ťspěch přišel okamžitě a právě �žvýkačkové speciality� patří v jeho podniku k nejžádanějším.

Francouzi jsou ve spotřebě žvýkaček na jednu osobu na druhém místě hned za Američany. �Je to perspektivní trh!� mne si ruce Philippe Cubells, ředitel Wirgley, jedné z největších a nejstarších firem vyrábějících žvýkačky.

�Máme ještě velké rezervy. Mnoho zejména starších lidí stále považuje žvýkání za cosi, když ne zrovna neslušného, tak určitě nespolečenského. To se ale brzy změní.�
Fenomén žvýkání je o to podivnější, že �lasting� čili doba, po kterou si žvýkačka uchová alespoň něco ze své chuti, netrvá déle než pět minut. Po zbytek času, podle statistik něco mezi třiceti až čtyřiceti minutami, převalujeme v ústech pouze �základní hmotu.�
Když si v polovině devatenáctého století nechal William Sample, dentista z Ohia, žvýkačku patentovat, vyráběla se z přírodních pryskyřic některých stromů. Dnes je to záležitost čistě syntetická a recept na žvýkačku rozhodně nerozněžní gurmánovu duši.Tvoří jej směs elastomerů, vosků a pryskyřic. Najdeme v něm ale také butylkaučuk, používaný ve vzduchotechnice.

Na běžném trhu vedou žvýkačky více či méně mentolované, ale chemici dovedou i zázraky. Prodejní výstava �Monomaniaci� otevřená 29. srpna v pařížském obchodním domě La Samaritaine představuje až sedmdesát různých příchutí a vůní včetně takových lahůdek jako kávová, medová či květinová. Nesbíhají se vám sliny? (plus)