V roce 1989 napadlo majitele tehdy ještě nepříliš známé pařížské restaurace přidávat do mléčných koktejlů a zmrzlinových pohárů žvýkačku. Ťspěch přišel okamžitě a právě "žvýkačkové speciality" patří v jeho podniku k nejžádanějším.
Francouzi: žvýkačka jako žádaná ingredience
V roce 1989 napadlo majitele tehdy ještě nepříliš známé pařížské restaurace
přidávat do mléčných koktejlů a zmrzlinových pohárů žvýkačku. Ťspěch přišel
okamžitě a právě �žvýkačkové speciality� patří v jeho podniku k nejžádanějším.
Francouzi jsou ve spotřebě žvýkaček na jednu osobu na druhém místě hned
za Američany. �Je to perspektivní trh!� mne si ruce Philippe Cubells, ředitel
Wirgley, jedné z největších a nejstarších firem vyrábějících žvýkačky.
�Máme ještě velké rezervy. Mnoho zejména starších lidí stále považuje
žvýkání za cosi, když ne zrovna neslušného, tak určitě nespolečenského. To
se ale brzy změní.�
Fenomén žvýkání je o to podivnější, že �lasting� čili doba, po kterou
si žvýkačka uchová alespoň něco ze své chuti, netrvá déle než pět minut.
Po zbytek času, podle statistik něco mezi třiceti až čtyřiceti minutami,
převalujeme v ústech pouze �základní hmotu.�
Když si v polovině devatenáctého století nechal William Sample, dentista
z Ohia, žvýkačku patentovat, vyráběla se z přírodních pryskyřic některých
stromů. Dnes je to záležitost čistě syntetická a recept na žvýkačku rozhodně
nerozněžní gurmánovu duši.Tvoří jej směs elastomerů, vosků a pryskyřic. Najdeme
v něm ale také butylkaučuk, používaný ve vzduchotechnice.
Na běžném trhu vedou žvýkačky více či méně mentolované, ale chemici
dovedou i zázraky. Prodejní výstava �Monomaniaci� otevřená 29. srpna v pařížském
obchodním domě La Samaritaine představuje až sedmdesát různých příchutí
a vůní včetně takových lahůdek jako kávová, medová či květinová. Nesbíhají
se vám sliny? (plus)