Doufáme v něj, věříme a často se opravdu stane. Vůbec nejkrásnější je zázrak, který se odehraje ve sváteční čas. To má pak teprve pořádné grády! Přesně takového se dočkala před lety i Gabriela díky své laskavé kolegyni. Ze vzpomínek na radost, kterou v daný okamžik cítila, žije ještě dnes.
Rozvedla jsem se, když mi bylo čerstvých jednatřicet. Dceři Karolínce bylo tehdy pět. Muž se cítil být příliš svázaný a omezovaný ve svém rozletu. Oblékal se značkově, chtěl trávit čas výhradně po sportovních aktivitách, lezl po horách po celé Evropě, což všechno spolklo hodně financí.
Ale on se nehodlal omezit, ani když jsem byla na mateřské dovolené. Prý mi chodí od státu dost peněz a musím s tím vyžít. Na to, aby s námi trávil čas a viděl dceru vyrůstat, neměl vůbec prostor, prý malá stejně víc potřebuje mě. Že jsem ho potřebovala i já, úplně přešel. Prý to není on, kdo mě má udělat šťastnou. Musím to zvládnout sama…
Martina Šebestová
15. prosince 2022
Dva roky jsem s odchodem váhala, přece jen jsem se vracela pomalu do práce, peněz nazbyt jsem neměla, sotva jsem vyšla s výplatou a alimenty. Na kauci na první porozvodový byt jsem si musela půjčit od kamarádek, máma byla už tehdy upoutaná trvale na lůžko v léčebně dlouhodobě nemocných a byla jsem to já, kdo jí musel alespoň drobně přilepšovat, aby úplně nestrádala.
Když se blížily naše první Vánoce jen ve dvou s dcerou, byl právě začátek prosince, muž se ozval s tím, že přišel o práci a nějaký čas mi nemůže posílat na malou ani korunu. Prý si jako vždy jistě dokážu poradit…
Co mi asi tak zbývalo. Přibrala jsem si ještě podvečerní úklid a dceru dávala na hlídání k sousedce. I když Karolínčin otec na ni naprosto kašlal a nevzal si ji už půl roku ani na hodinu ven, chtěla jsem dceři přichystat nezapomenutelného ježíška.
Na stromek a kapra bylo, ale s dárky to bylo složitější. Vím, jak toužila po závratně drahé panence a přála si k ní kočárek, který zahlédla v katalogu s hračkami. Dokonce si obrázky vystřihla a dala je za okno, aby Ježíšek přesně věděl, co a v jaké podobě má přinést.
Martina Šebestová
6. prosince 2022
Rvalo mi to srdce, věděla jsem, že na něco tak drahého mít nebudu. Že mi na to prostě nezbude, i když se uskromníme sebevíc. Věděla jsem, že by mi na to kamarádka půjčila, ale já si nemohla dovolit se zadlužovat. Kájin otec mi na tak drahé věci přispět nechtěl vůbec, prý to malá přežije…
Když zbývalo do Štědrého dne asi deset dní, probíraly jsme v práci se starší kolegyní děti a jejich přání. Ona sama měla dcery už dospělé, samostatné a říkala, jak je jí líto, že už nemůže kupovat ty roztomilosti pro nejmenší.
Laura Poláková
4. prosince 2022
Samozřejmě věděla, jak to mám já, že na vysněné dárky pro dceru mi nezbývá. Pak mě zničehonic chytla za ruku a vedla do společné kuchyňky, kde stál kočárek a v něm panenka. „Musíš udělat Káje radost, prostě musíš,“ řekla mi s pohledem upřeným do očí.
Když jsem se rozbrečela s tím, že to přece nejde, rezolutně řekla, že jí samotné to zkrátka udělá radost a že zpátky to vracet rozhodně nebude. Nakonec jsme byly dojaté obě. Na tyhle Vánoce nikdy nezapomenu, i když je to už řada let.