GITA (57): Otec mě bral jako náhradní partnerku. Poznamenalo to moje vztahy

GITA (57): Otec mě bral jako náhradní partnerku. Poznamenalo to moje vztahy

Svého otce má Gita velice ráda. Nikdy na něj proto nepohlížela kriticky. Po čase jí ale došlo, že ji nebere ani tak jako dceru, jako spíš svou náhradní partnerku. A to se značně odrazilo na jejím životě a vztazích.

Táta se projevoval jako muž pevné vůle, zásad a disciplíny. Ačkoli zřejmě trpěl dyslexií, naučil se deset jazyků. Nevystudoval sice vytouženou medicínu, ale po válce se vrhl na práva, která dokončil.

Nikdy si nestěžoval na své nemoci, nikdy nenaříkal. Byl spíš introvert, ale nebál se otevřeně a velmi kriticky formulovat i nepohodlné pravdy. Otec byl příkrý, arogantní a kritický, ale velmi schopný.

Žili jsme v malém domku na okraji Prahy. Jako malá jsem kvůli tomu byla osamělá, a až do doby, než jsem začala chodit do školy, jsem se nevídala s žádnými svými vrstevníky. Tak moc se o mě maminka bála. Nesměla jsem běhat, křičet, mluvit nahlas ani výskat, protože bych tím rušila otce.

Ten v té době pracoval jako právník pro různé podniky a po nocích překládal. Vyžadoval režim, řád a pořádek. Jídlo ve stanovenou hodinu, každý člen rodiny měl u stolu své pevné místo, a pokud někdo z nás uchopil příbor špatně nebo nedej bože převrhl třeba sklenici s mlékem, přiletěla facka.

Svého otce jsem nepřestávala ctít, i když mi o hlavu rozbil učebnici, když mi zrovna ve škole nešla německá slovíčka. Nevadilo mi ani to, že každý den do dvou do noci bušil do psacího stroje těsně u mé hlavy.

Moje maminka se o tátu starala na plný úvazek. Jeho blaho bylo pro ni nejvyšší metou. Pak zemřel děda, který trpěl stařeckou demencí, a maminka byla dost možná také v přechodu. Každopádně, když mi bylo dvanáct, začala bláznit. Celou rodinu tyranizovala nesmyslnými požadavky a příkazy. Otec si neuměl s touhle nově vzniklou situací poradit. Bylo to hrozné.

Až po letech mi došlo, že si ze mě udělal náhradní partnerku. Nikoli v sexuálním smyslu slova, ale psychicky. Myslím, že to byla zrada. Křivda na malé, sotva dospívající holce. Vím, muselo to být pro něj nesmírně těžké.

Ale pro mě taky. Byla jsem ještě dítě. Najednou jsem tam já byla pro něj, nikoli naopak. Myslím, že jsem podobný vzorec jako on zopakovala v životě ještě mnohokrát. Když se zamyslím, asi v každém svém vztahu.

Doporučujeme

Články odjinud