Pokud není současný vztah vaším vzájemně prvním, pak oba máte ve své milostné historii alespoň jedno jméno „ex.“ Na tom není nic špatného, pokud jejich stín nedopadá do vašeho současného vztahu, jako se to stalo třicetileté Gitě.
Veliká láska
S Ivanem jsme se poznali před třemi lety na dovolené. A i když nám všichni říkali, že letní lásky nevydrží návrat do Prahy, ta naše vydržela. Až se chce říct všem navzdory,“ směje se Gita. „Mělo mě varovat, že už na dovolené často mluvil o své bývalce Pavlínce, ale rozum měl asi dovolenou. To víte, sluníčko, moře, romantika, to udělá svoje. Po návratu jsme spolu začali normálně randit. Docela bych i řekla, že jméno Pavlínka nebývalo moc na přetřesu – vážně se krotil. Asi tušil, že bych se rychle cukla,“ uvažuje dnes Gita. Jen občas se zmínil, že Pavlínka tohle či tamto, ale ani v náznaku nebudil podezření, že by se dodnes vídali,“ ubezpečuje Gita spíš sebe než kohokoliv jiného.
První trhlina
„Po zhruba půl roce našeho vztahu jsem padla do postele s ošklivou angínou. Opravdu by se mi hodilo, aby se o mě Ivan aspoň maličko postaral – přinesl mi malý nákup, uvařil čaj, cokoliv. On přišel, ale jen mezi dveře, držel si uctivý odstup, to aby něco nechytil. Když jsem se ho ptala proč, tak z něj velmi neochotně vypadlo, že musí za Pavlínkou, protože potřebuje….
Už ani nevím co, v tu chvíli mi vztek zatemnil hlavu a začala jsem na něj syčet – řvát jsem kvůli bolavému krku nemohla – že jestli si to neuvědomuje, tak Pavlínka už jeho přítelkyně není, ale já ano, tedy zatím…. Usadil mě pohledem a sdělil mi, že se mnou je proto, že já jsem ta silná, soběstačná, ale Pavlínka je křehká a bez jeho pomoci by to nezvládla, proto jí neustále pomáhá, neboť takové křehké bytosti se přece MUSÍ pomáhat. Na to jsem už protiargument neměla,“ usmívá se smutně Gita.
Klid před bouří
Ivan patrně pochopil, že to „trochu“ přehnal a jméno Pavlínka se přestalo vyskytovat. Jak říká sama Gita: „Na chvíli jsem měla zase pocit, že je Ivan můj. Ne, že bych byla nějaká majetnická žárlivka, ale znáte to, každé ženě dělá dobře pocit, že partner je jejím pevným bodem v životě. Bohužel, netrval dlouho a bouře, která přišla, byla tou poslední.
Po nějaké době Ivan Gitě nabídl sestěhování. S radostí nabídku přijala, a v duchu už plánovala, jak se jim spolu bude žít. „To víte, že jsem měla radost, každou ženskou potěší, když jí muž řekne, že s ní chce žít. A i když nahlas budeme tvrdit cokoliv, někde vzadu začneme všechny slyšet svatební zvony. Ani já jsem nebyla výjimkou,“ přiznává smutně Gita.
Vše nějaký čas fungovalo ideálně – aspoň na první pohled. „Neměla jsem důvod si myslet, že je něco v nepořádku. Podnikali jsme spoustu věcí, jezdili na výlety, chodili za kulturou, s přáteli… Ano, byla jsem opravdu šťastná a myslela si, že stín jménem Pavlínka je už dávno pasé. Jak hluboce jsem se pletla, jsem pochopila asi po půl roce. Jednou v pátek se mi podařilo jít z práce už ve dvě, místo až v pět – měla jsem nadělané přesčasy.
Radovala jsem se, jak Ivana překvapím, a užijeme si super víkend. Netušila jsem, že to největší překvapení čeká na mě. Nejdřív jsem šla na nákup, a plánovala si, jak uvařím jho nejoblíbenější jídlo, zapijeme to dobrým vínem a nakonec noc, plná milování… Všechno bylo nakonec jinak. Když jsem vyšla z obchodu, měla jsem těžkou tašku, a tak jsem šla zkratkou. A při té příležitosti jsem viděla Petra, jak vláčí těžkou tašku s nákupem a vedle něj cupitá… PAVLÍNKA.
Její tvář jsem poznala bezpečně, protože trvalo na můj vkus nezdravě dlouho, než uklidil všechny její fotografie z mého zorného pole. V tu chvíli mi v hlavě zablikala červená kontrolka. Nákup pod vlivem emocí a vzteku letěl do koše, a já nahoru, kde jsem pobrala své nejzásadnější věci, zavolala tátovi, aby pro mě přijel a vypadla jsem jak cukrář. Když jsem stála dole, vracel se Ivan. Tvářil se jako by nic, ale já to nevydržela. Vykřičela jsem mu do obličeje, že jsem ho viděla, že jsem jen netušila, že ona bydlí takhle blízko…
Místo, aby se omluvil, začal vysvětlovat, tak ještě obvinil mne z hysterie. Pavlínka je přece sama, a tak je jeho povinností jí pomáhat. Já mám přece jeho, a navíc jsem silná, samostatná, a soběstačná… Naštěstí už dorazil táta, a tak jsem nasedla do auta a Ivana nechala jeho osudu a Pavlínce.“
Ivanovy pokusy
Ivan svůj boj nechtěl vzdát tak snadno, a ještě měsíc se snažil Gitě volat a přesvědčovat ji. Ona se ale nedala přemluvit. „Nechtěla jsem být věčně druhá. Ještě bych to chápala, kdyby to byla ex manželka a matka jeho dítěte, ale tohle, to bylo na mě moc. Nejdřív prosil, vysvětloval, ale pak i křičel. Všechno bylo marné. Já se už rozhodla. Nechci a nemusím žít v něčím stínu. Raději budu sama, než být v pořadí,“ uzavírá Gita.
Naděje do budoucna
Přes tuto trpkou zkušenost, která jí stála přes rok života, Gita nezahořkla. „Teď opravdu partnera nehledám, ale věřím, že časem najdu někoho, kdo nebude mít potřebu stále zachraňovat svou bývalku,“ konstatuje na závěr svého vyprávění Gita. Nezbývá, než jí dát za pravdu a přát jí hodně štěstí.
