H O V N O H O Ř Í ?!?

7. 8. 2000
Teď, když jste si přečetli název této knížky, tak se asi chytáte za hlavu a říkáte si: " Proboha, co to je?" Proto vás musím rychle uklidnit, protože nejde o nic hrozného, ale naopak geniálně zábavného.

H O V N O   H O Ř Í ?!?

Teď, když jste si přečetli název této knížky, tak se asi chytáte za hlavu a říkáte si: " Proboha, co to je?" Proto vás musím rychle uklidnit, protože nejde o nic hrozného, ale naopak geniálně zábavného. Asi mi s chutí odpovíte, že tento název nemůže mít žádné logické opodstatnění (natož pak zábavné), ale opak je pravdou, čtěte a přesvědčíte se sami na této malé (a trošku zkrácené) ukázce z úvodu této knihy �

"�Opouštěli jsme Paříž. Nepohodlný autobus byl plný povykujících dětí�
�Děvčata seděla vpravo, hoši vlevo. Sami si tak sedli, já jsem jim nic nenařizoval. Z dívčí sekce se ozývalo žvatlání. Půjčovaly si navzájem jakési plyšové zvířátko a pořád opakovaly: "Jééé, půjč mi ho ještě! Ten je sladkej! Mně ho taky podej! Panebože, ten je sladkej!" Plyšová potvora s připitomělým úsměvem putovala z náruče do náruče a vždy vyvolávala novou bouři nadšení. Takhle jim to vydrželo asi půl hodiny.
Na sedadlech za mnou seděli dva obrýlení chlapci s vysokými čely. Jejich rozmluva trvala celou trasu Paříž-Praha. Zcela vážně a ze všech stran rozebírali problém, jestli hovno hoří.
Dva světy rozdělené jen úzkou uličkou�"

Asi jen díky této ukázce budete schopni pochopit v jakém duchu je napsána celá tato kniha. Nečekejte souvislý příběh od začátku do konce, je celá z kraňoučkých povídek a životních postřehů, které jsou prokládány komentáři, které k této knize měla autorova manželka Anna, když si poprvé tyto řádky četla (krásně jde vidět, jak rozdílně oba pohlíží na jeden a tentýž zážitek). Je to spíš takový řez celým životem Petra Šabacha od dětství až po současnost seskládaný z humorných vzpomínek a veselých zážitků jeho příbuzných, přátel a spolužáků. Myslím, že mu šlo hlavně o rozlišení těch dvou zcela odlišných světů holčiček a chlapečků a později mužů a žen. Je skvělé si přečíst jak nepochopitelné je pro muže naše "ženská" logika a naopak pro nás to jejich nemožné počínání� Musím se přiznat, že už jsem se dlouho u žádné knížky tak skvěle nenasmála.
Myslela jsem si, že jedna ukázka bude stačit, ale neodolala jsem a uvádím ještě jednu krátkou část z této knížky. Jestli vás nerozesměje, pak tuto knížku nečtěte, protože by vás nerozesmálo nejspíš nic.

"�V neděli mě otec poslal pro pivo a jeden úděsný idiot od vedle mi hodil z okna na hlavu žárovku. Měl jsem co dělat, abych se smíchy nepochcal. Přišel jsem domů ubrečený a hned jsem bratrovi žaloval. Nějaký čas nato jsme spolu jeli na kolech a poměrně daleko od naší čtvrti. A koho tam nepotkáme jako toho ferinu s žárovkovým humorem! Brácha po něm skočil a řekl mu:"Vyber si. Buď ti utrhnu prdel, nebo dokaž, že nejsi srab a projeď tamhletím živým plotem."
Kluk si řekl, co by ne. Je lepší se trochu poškrábat o proutí než jistá rána pěstí. Rozšlapal to jako ďábel.
"Teď se dívej," řekl mi bratr,"protože tohle není žádnej živej plot, to je zídka porostlá břečňanem�" Než domluvil, ten kluk to do té zdi napral.
"Vybral si sám," komentoval to bratr, když jsme sedali na kola. Kluk se válel na zemi a musel bít v hrozném šoku, protože volal pořád dokola:"Pumpu! Kde mám pumpu!", jako by na tom záleželo, když z jeho kola zbyla jen divná změň trubek. Líbilo se mi to, ale zároveň jsem si nebyl jist, jestli je to správné, protože v té době jsem byl pod zhoubným vlivem Foglara.
Jednak se mi ty knížky fakticky líbily, a pak: nečíst Foglara - o čem bych si povídal s kamarády? I když, popravdě řečeno, mě některé věty přiváděly do rozpaků. O jednom chlapci jsem se dozvěděl, že měl hezky zasazené nohy.
"Kam?" zeptal jsem se na to bratra. Ten jen pokrčil rameny a řekl: "Nejspíš do prdele."�"

V této knize stejně jako v knížce Babičky, se Petr Šabach srovnává s dobou nedávno minulou, která v nás ještě možná někde hluboko dřímá, aniž bychom si to nějak uvědomovali. Přesto doba v níž se oba děje odvíjí není vůbec důležitá, ale tvoří spíš nezbytnou kulisu pro mozaiku složenou z humorných epizod a historek. Historické pozadí totality zůstává jen samozřejmým doplňkem autorových postaviček. Babičky na rozdíl od této knihy mají jeden určitý děj, který se motá kolem osudu hlavního hrdiny Matěje, zato tato knížečka je složena ze zdánlivě nesouvisejících příběhů. Matěj stejně jako sám Petr Šabach se prostě narodí a vyrůstá v čase, jenž si sám vybrat nemohl a jde jaksi mimo něj. Mezi díla, které Petr Šabach zatím publikoval patří: Jak potopit Austrálii, Šakalí léta, Hovno hoří, Zvláštní problém Františka S., Putování mořského koně a Babičky. Tyto knihy mají zvláštní vlastnost, že nemají románovou strukturu, ale jsou jen sledem autentických historek. Jsou to jednoduše naprosto pohodové knížky u kterých se skvěle pobavíte a uvolníte. Autor vás nebude zatěžovat žádnými těžko stravitelnými poučkami nebo psychologickými analýzami, které by beztak těmto spontánním příběhům jen uškodily.
Tato kniha posloužila i jako předloha pro tragikomedii režiséra Jana Hřebejka

  1. PELÍŠKY. Po Šakalích létech jsou Pelíšky druhým filmem na motivy knih

Petra Šabacha. Podle scénáře svého spolupracovníka Petra Jarchovského J. Hřebejk natočil hořkosladkou komedii o dvou rodinkách, děsných rodičích, praštěných a pubertálních dětech, nešňastných láskách, krásných sousedkách a hlavně nelehké době. Přes tak obtížné a ne moc veselé období konce 60. let, byl tento film (Pelíšky) natočen, stejně jako kniha (Hovno hoří) napsána - s lehkostí a humorem vlastním jen málokomu. V tomto filmu najdete spoustu malinko obměněných částí z této knihy, jako kdy major Šebek zapálí Stoličnou "přímo z Moskvy" a kterou před celou rodinou hrdě spolkne. Také zázrak s nerozbitnou skleničkou případ rozteklé umělohmotné lžičky (jak se to jen mohlo stát, že se roztekla, vždyň je to výrobek Polské lidové republiky!) nebo tak důležitý dotaz: "Jestli hovno hoří?" a mnoho dalších. Podstatný rozdíl mezi knihou a filmem je ten, že v knize těžké období doprovázející děj nebudete skoro vůbec vnímat a budete se jen smát, za to na konci filmového zpracování vám z této smutné komedie lehko nebude, přestože jste se celý film skvěle bavili.


HOVNO HOŘÍ:
AUTOR: PETR ŠABACH,
NAKLADATELSTVÍ: PASEKA, PRAHA 1999,
POČET STRAN: 130
ILUSTRACE, VAZBA A GRAF. ŤPRAVA: PAVEL ŠTEFAN

Autor: -lev-

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Měli byste se zamyslet nad tím, zda to, po čem toužíte, je smysluplné. Jestliže ano, tak vás váš vnitřní motor rychle zavede, kam potřebujete. Berani patří mezi znamení, jež k jakémukoliv…

Nejčtenější články