Nemůžete se shodnout v tom, jak s nimi nakládat? Máte pocit, že váš partner příliš utrácí, že je příliš lakomý?
Hádáte se o peníze?
Nemůžete se shodnout v tom, jak s nimi nakládat? Máte pocit, že váš
partner příliš utrácí, že je příliš lakomý?
Moje žena Kateřina trpí snad nějakou zvláštní chorobou. Bez ohledu na
to, kolik má v peněžence, vždy dokáže utratit vše do haléře. S poslední
dvackou sprintuje od obchodu k obchodu a nedá pokoj, dokud ji nesmění za nějaké
zboží. Zpravidla za něco, co vůbec nepotřebuje. Veškerá snaha o domluvu
je marná. Zkoušel jsem už snad všechno. Jediná možnost je, aby nedostala
peníze vůbec do ruky. Podotýkám, že žijeme jen z jednoho platu, sice malého,
ale mého.
Vojta, Cheb
Vojta má nepochybně fůru dobrých vlastností a k tomu jednu děsivou. Možná
není lakomý, jen strašně nerad pouští peníze z ruky. Prý musíme šetřit,
ten slušivý huberňák po babičce by šel ještě přešít. On má také jen
jeden oblek; když byl dobrý k maturitě, bude dobrý i do rakve. Těch pár
let mezitím v něm nějak překlepe. Dostat z něj korunu vyžaduje přímo
vysokou školu diplomacie. Těžko se může divit, že ji pak taky utratím. Někdy
asi za zbytečnosti, ale zítra bych ji už také nemusela mít...
Kateřina, Cheb
Pro nakládání s financemi není k dispozici žádný univerzálně platný
recept. Tím více nás ovlivňují zkušenosti z původních rodin, o to více
prostoru máme pro případné neshody. Přičteme-li k tomu ještě fakt, že i
ten nejlépe zavedený systém hospodaření je nutno v průběhu manželství
opakovaně modifikovat na základě změn potřeb rodiny, její celkové finanční
situace i nákladů, pak se ani nelze divit, že zde dochází k poměrně častým
rozporům.
Každý model by měl respektovat několik základních zásad. Mnohé rodiny se
snaží získat přehled o nákladech běžného provozu vedením "rodinného
účetnictví". Nic proti tomu. Ovšem pouze za předpokladu, že slouží
ono nám a ne my jemu. Pokud se nespokojíme s položkou "svačina
11,40" a budeme žádat podrobný rozpis, pokud budeme na konci měsíce trávit
hodiny a hodiny dohledáváním chybějících dvaceti haléřů, pak se stáváme
otroky i toho sebedokonalejšího systému. Vedení rodinného účetnictví může
být užitečné hlavně na začátku soužití a v případě výraznějších
změn cen či naší situace. Pak nastavuje jakési měřítko, dává základní
informaci o běžných nákladech.
S tzv. provozním kapitálem by měl hospodařit spíše ten, kdo převážně
zajišňuje běžný rodinný provoz (nákupy potravin, drogerie...), častěji
tedy přece jen žena. Pokud však jeden z partnerů trpí onyomanií (chorobnou
potřebou utrácet) nebo je až nápadně podobný Harpagonovi, pak by rozhodující
slovo v nakládání s finančními prostředky měl mít spíše ten druhý. Každý
systém má pamatovat také na přiměřené kapesné. Zároveň je užitečné,
pokud je stanovena alespoň rámcově částka, nad niž již není možné bez
souhlasu partnera ze společných prostředků čerpat. Finanční nerovnováha
je někdy vnímána i jako mocenský prostředek. V krajním případě může i
během manželství rozhodnout i o nakládání s penězi soud. Na tuto cestu je
však vhodné vstupovat opravdu až po zralém uvážení; zpravidla vede už
jen k dalšímu zhoršení vzájemných vztahů.
Zapamatujte
si:
§ Neexistuje univerzálně platný model zacházení s penězi.
§ S provozním kapitálem by měl hospodařit ten, kdo převážně zajišňuje
běžný provoz rodiny.
§ Každý má však právo na přiměřené kapesné.
(ukázka je z knihy Když vás trápí někdo blízký, brož., 176 s., 159 Kč,
vydalo nakladatelství Portál)
zdroj: Portál
include("../info/nazor.php");=""?>