Hana a její manžel spolu museli překonat fakt, že nikdy nebudou mít společně dítě. V manželství to sice způsobilo krizi, příběh má ale šťastný konec.
Svého manžela jsem poznala na vysoké škole a byla to láska na první pohled. Seznámili jsme se na jednom večírku a od té doby jsme bez sebe nedali ani ránu. Měli jsme stejný smysl pro humor, podobné koníčky a v mnoha věcech jsme si skvěle rozuměli. Jedním slovem pohádka.
Po dokončení vysoké školy si Martin našel práci a začali jsme spolu bydlet. Klapalo nám to. Samozřejmě že jsme se občas pohádali, ale to patří ke každému vztahu.
Laura Poláková
14. dubna 2019
Když jsem dokončila školu i já, zasnoubili jsme se a o rok později vzali. Oba jsme cítili, že je to jakýsi přirozený průběh, který nemá jiné řešení. Já ani on jsme si nedokázali představit život bez toho druhého.
Asi tři roky po svatbě jsme začali uvažovat o miminku. Slušně jsme vydělávali a byli velmi dobře finančně zajištění. Našemu štěstí nestálo nic v cestě. Vysadila jsem antikoncepci a nechala věcem volný průběh. Po roce snažení ale stále nic.
Laura Poláková
11. dubna 2019
Zašla jsem na testy ke svému gynekologovi a ten mi řekl, že jsem v naprostém pořádku. Na vyšetření šel i Martin a lékař mu oznámil, že nemůže mít děti. Byla to pro nás strašná rána. Ani ve snu by mě nenapadlo, že by se nám mohlo stát něco takového! Zrovna nám!
Byla jsem zoufalá a Martin také, vůbec se s tím nemohl smířit. Cítila jsem, že je mu strašně. Přestali jsme spolu spát a odcizili se. Byl zamlklý a skoro se mnou nekomunikoval. Nedávala jsem mu to za vinu, nemohl za nic, on si ale myslel pravý opak.
Laura Poláková
9. dubna 2019
Začala jsem zjišťovat různé alternativy. Kromě adopce přicházelo v úvahu ještě umělé oplodnění. To by ale znamenalo, že biologickým otcem dítěte by nebyl můj manžel. O obou variantách jsem mu řekla. Ani na jednu se příliš netvářil, ale řekl mi, že si to nechá projít hlavou.
V té době k nám do práce přijela návštěva z Německa, z hlavního sídla společnosti. Mezi Němci byl i jeden mladý finanční ředitel. Na první pohled nebyl hezký, ale něco mě stále nutilo dívat se na něj. Brzy jsem zjistila, že je svým způsobem neuvěřitelně přitažlivý, a navíc z něj doslova sršelo charisma.
Laura Poláková
7. dubna 2019
Celý týden, kdy byla skupina v Čechách, jsem jim dělala překladatelku a zařizovala vše potřebné. S finančním ředitelem jsem se sblížila natolik, že jsem při rozlučkovém večírku skončila u něj v hotelovém pokoji.
Když odjížděl, vůbec mi to nebylo líto. Věděla jsem, že už ho nikdy neuvidím. Špatné svědomí jsem měla jen kvůli manželovi. Byla jsem si jistá, že kdyby u nás nevládla taková atmosféra, nikdy by se to nestalo. Rozhodla jsem se, že můj úlet zůstane tajemstvím, ale bohužel se tak nestalo.
Laura Poláková
4. dubna 2019
Za pár týdnů jsem zjistila, že jsem těhotná. Řekla jsem Martinovi pravdu. Nedokázala jsem vyjádřit, jak moc je mi to líto vůči němu a nejvíc mě mrzelo, že dítě, které čekám, není jeho. Pohádali jsme se, ale na potrat jsem odmítla jít.
Našla jsem si malý podnájem a odstěhovala se. Těhotenství probíhalo bez komplikací a já si užívala každou minutu, jen se mi moc stýskalo po manželovi. Stále jsem ho milovala, ale věděla jsem, že jsem mu velmi ublížila.
Laura Poláková
2. dubna 2019
Po dvou měsících mi zničehonic zavolal a chtěl mě vidět. Šli jsme se projít do parku. Bylo to jako dřív, jako by se nic nestalo. V tu chvíli jsem byla neskutečně šťastná a na Martinovi bylo vidět, že cítí to samé.
Při loučení mě políbil a zeptal se mě, jestli se nechci vrátit domů, že je mu tam beze mě smutno a že mě stále velmi miluje. Řekl mi, že jsem vlastně celou situaci vyřešila sama za nás za oba a svým způsobem je i rád. Nebudeme se k tomu prý vracet.
Laura Poláková
31. března 2019
Zbytek těhotenství proběhl naprosto v pořádku, a když se narodila Amálka, už jsme snad ani nemysleli na to, že Martin není jejím biologickým otcem. Bylo nám to jedno. Naše holčička nyní už chodí do školy a chystá se na střední a je to náš největší poklad. O tom, co se stalo před jejím narozením, vůbec nemluvíme. Děláme, že se nic nestalo.