Hana si nikdy nedovedla představit, že by se na vlastní kůži setkala s tím, čemu se říká sexuální obtěžování. Bohužel k tomu došlo na pracovišti a situace dohnala Hanu až k terapeutovi. Sama se už obtěžování nedokázala bránit a vyrovnat se s tím bylo nad její síly.
Nikdy by mě nenapadlo, že se budu se svým problémem muset svěřit odborníkům, vlastně jsem si ani nepomyslela, že něco takového budu někdy prožívat. Věřte mi, že svěřovat se s choulostivými a k tomu nepříjemnými situacemi není vůbec snadné.
Když mi trochu odrostly děti a nastoupily do základní školy, chtěla jsem si najít lepší práci, odpovídající mému vzdělání a zkušenostem ekonomky. Do té doby jsem právě kvůli dětem pracovala na částečný úvazek.
Nějaký čas trvalo, než se mi podařilo dostat pozvání na pohovor u jedné firmy – oni hledali zaměstnankyni přibližně mého věku a vzdělání, já zase zaměstnavatele, který by ocenil moje schopnosti a zkušenosti i finančně.
Laura Poláková
15. ledna 2023
Z pohovoru jsem měla trochu strach, představa mladších a průbojnějších uchazeček mi na sebevědomí moc nepřidávala. Naštěstí nebyl pohovor hromadný. To odpoledne jsem přišla k jednání do firmy sama, což mě uklidnilo. Možná i proto jsem pohovor zvládla dobře, a po dvou týdnech mě mile překvapil e-mail z personálního oddělení, kde jsem si měla dohodnout podrobnější podmínky nástupu.
Měla jsem radost, konečně plnohodnotná práce a slušný plat. Manžel sice moje velké nadšení mírnil, ale na nové zaměstnání jsem se těšila opravdu hodně.
Martina Šebestová
18. září 2022
Po nástupu probíhalo všechno standardně. Kancelář jsem sdílela s paní, která odcházela do důchodu, a ta mě seznamovala s chodem oddělení, abych byla po jejím odchodu dostatečně samostatná.
Několikrát jsem některé záležitosti konzultovala přímo s šéfem, sympatickým a pohledným mužem před prahem padesátky. Byl vždy zdvořilý a v pracovních debatách věděl, o čem mluví.
Laura Poláková
8. ledna 2023
Po dvou měsících moje předchůdkyně odešla do důchodu a já se s chutí každé ráno chystala na nový pracovní den. Práce mě opravdu těšila a ani mi nepřišly divné šéfovy návštěvy v mé kanceláři. Obvykle přišel s dotazem, jak se mi na oddělení líbí či zda něco nepotřebuji.
Považovala jsem to za zdvořilé gesto, jen mi trochu vadilo, že se „návštěvy“ nějak prodlužují a hovor sklouzává mimo pracovní záležitosti. I tak jsem to pořád brala jako přátelské hovory, i když jsem si se šéfem netykala.
Laura Poláková
25. dubna 2024
Jednoho dne jsem se v práci dost pozdržela, jak to bývá před uzávěrkou, a těsně před mým odchodem domů se nečekaně objevil v kanceláři můj šéf. Prý mi přišel poděkovat, jak všechno zvládám, a že bychom si spolu mohli dát skleničku, abychom stvrdili naši dobrou spolupráci.
Přiznám se, že i když nejsem žádný zajíček, striktně odmítnout šéfa jsem se neodvážila, a tak místo cesty rovnou domů jsem se nechala pozvat na sklenku vína. Že se z toho krátkého posezení vyklube dlouhotrvající noční můra, to mě nenapadlo ani ve snu.
Martina Šebestová
3. ledna 2023
Šéf si mě od té doby dost často zval do své kanceláře, a jeho narážky a nabídky začaly být více než dvojsmyslné. Nevynechal možnost, jak se ke mně přitočit a osahávat mě, telefonoval mi do kanceláře a později i domů… hovor vždy na stejné téma – kam spolu vyrazíme, a hlavně se snažil mi barvitě líčit, co spolu budeme dělat. Nabízel mi víkendové pobyty v hotelích, na chatě, nebylo před ním úniku.
Zpočátku bral má odmítnutí jako folklor k sexuálnímu sblížení, pro mě ovšem bylo stále těžší se soustředit na práci a vyhýbat se jeho návrhům a nenechavým rukám. I doma si manžel všiml, že něco není v pořádku, vymlouvala jsem se na pracovní vytížení, protože jsem se styděla přiznat, že mě obtěžuje šéf.
Martina Šebestová
20. prosince 2022
Situace se nelepšila, a když jsem se nepodvolila šéfovým návrhům, začaly z jeho strany padat stále častější výtky k mojí práci, až mi nakonec dal jasně najevo, že když mu vyhovím, bude všechno v pořádku a budu zase ta spolehlivá pracovní síla. Pokud ne, dokáže mi znepříjemnit život ještě víc.
Jak to nakonec dopadlo? Kapitulovala jsem a dala výpověď, byla jsem na tom nervově tak špatně, že jsem musela vyhledat pomoc psychoterapeuta. Chodím tam už více než rok, a čím dál víc mě mrzí, že jsem se nedokázala ozvat.
Když ne já, dokázala to jedna z dnes už bývalých kolegyň, za což ji obdivuji. Abych jí alespoň trochu pomohla, snažím se jí ve snaze o potrestání šéfa podpořit svým svědectvím. Vím, jaký to je osamocený boj s takovým sexuálním predátorem a věřím, že je to jen ojedinělý případ.