Já žádný zdravotní problém nemám, nebo aspoň o něm nevím, manžel nepije ani nehraje. Když jsme se poznali, řekla jsem mu, že děti nechci, vím to odjakživa, nemám je ráda, už jako dítě jsem neměla děti ráda. Řekl mi, že po nich taky netouží. V průběhu chození na to párkrát došla řeč, vždy jsem řekla, že děti nechci a za něj problém nebyl. Když mě žádal o roku, ptala jsem se, jestli si to nechce rozmyslet, že opravdu děti nechci, on že ne. Půl rok po svatbě mi řekl, že se rozmyslel a že je chce... Když v televizi vidí děti, začne vzdychat a v horším případě se mnou po zbytek večera nemluví. Jeho rodina mě tom psychicky taky dost depta.... Je to láska mého života, miluju ho z celého srdce a vím, že on mě taky, ale už teď vím, že to neskončí dobře... Neexistuje způsob, jak z toho ven. Buď rozchod a budeme nešťastní, nebo to překonat a být nešťastná já i nechtěné dítě....
Jak bylo napsáno - kdyby měl děti, našel by si jiný důvod, proč gemblit. A co se týče obhajování, proč nechce děti, zcela ji chápu. Naprosté většině vašeho okolí nestačí odpověď "prostě nechci", většinou vám nezbyde nic jiného, než se hájit a předkládat alespoň nějaké smysluplné důvody. Pak už to děláte automaticky. Protože když máte nejlépe dostatečně závažnou zdravotní příčinu, možná vás politují, ale zas tolik se v tom nenimrají, ale jinak si poslechnete, jak jste sobecká, kdo se o vás postará na stará kolena, že neplníte svoji základní povinnost a podobné kecy. Začne na vás útočit kde kdo a já měla opravdu velký problém tohle ustát. Zvlášť od rodiny, kde se vás ptají snad na každé návštěvě a je to akorát vyčerpávající. Takže tak od dvaceti ten zástupný důvod mám. Zveličila jsem prostě svoje zdravotní problémy. Až v posledních pár let zjišťuju, že nakonec budou možná i paradoxně pravdivé...
@Anonymizovaný: Možná je to nejhorší právě u rodičů, kteří baží po vnoučatech, nevím. Nejstarší syn děti nemá a jednou mi snacha říkala, že maminka je nešťastná, že ani ona, ani její sestra děti nemají. Ale myslím, že snacha si z toho nic nedělala.Já za sebe mohu jenom říct, že mít v rodině někoho bezdětného je krásné. Jednak já bych mezi víc, jako 5 vnoučat, které mám, určitě nezvládla dělit svůj čas. A hlavně, kdykoliv se sejdeme, pak jsou tím nejbáječnějším strýčkem a tou nejskvělejší tetou, jaké děti mají. Nejsou unaveni rodičovstvím, takže si s nimi s radostí hrají celé odpoledne, zatímco jejich rodiče si oddechnou a pokecají a mají vždy dost energie, času i peněz na vymýšlení nejúžasnějších superdárků. A nemají nemocné děti a jiné povinnosti okolo nich, takže kdykoliv čas. Všechna data setkání si domluví mladší syn s dcerou a starší syn se vždycky přizpůsobí.
@helza: Často jsem rýpání slýchávala i od strýců nebo tet, babiček, máme rozvětvenou rodinu a hodně se stýkáme (já za sebe už méně). Máte pravdu, že bezdětný člověk v rodině se hodí, pokud je v pohodě, tak pohlídá, pověnuje se, vezme na prázdniny, pomůže i finančně, na to často už kritici bezdětných nepomyslí. Tátu a jeho tři sourozence vychovala prakticky jeho babička a teta, na vztahu k rodičům je to znát dodnes. Starali a starají se o ně z povinnosti, ne z lásky. Smrt dědy nebyla kdovíjaká tragédie a u babičky bude asi onedlouho to samé. Nevystaví si fotky, nevzpomínají, nic... Zato na prababku s tetou, která se kvůli zdraví nikdy nevdala a děti neměla, vzpomínají dodnes a táta mi kolikrát řekl, jak ho mrzí, že tetinku krátce před smrtí v nemocnici nenavštívil.
Hana by si včas měla zúžit majetek,aby např. dostala dům jen do svého vlastnictví,aby nepřišla o vše a zůstaly jí jen oči pro pláč! Je-li někdo latentně (skrytě) náchylný k závislosti,najde si jakoukoliv záminku k tomu,aby začal se svou zkázou...Měla jsem spolužáka,inženýra,co skončil jako naprostá po- a po- troska,válející se ožralá na veřejnosti,propil vše,co měl,a živořil v zemljance,což ho zdravotně odepsalo,že krátce po padesátce zemřel,ač se mu na poslední chvíli zdařilo se aspoň vrátit ke slušnějšímu životu a nepít,ale minulost ho dostihla.Zde manžel je schopen vymyslet cokoliv a udělat vše,jen aby měl další zdroje peněz do hry,i za cenu zničení všeho okolo sebe! Podle mého názoru ženy nejsou povinny mít děti,některé je mít nechtějí a okolí se na ně nemá dívat skrz prsty.Já je taky nechtěla,ale nakonec jsem se nechala ukecat,mám je,ale musela jsem se sebou hodně bojovat,najít v sobě sílu se přemoct a zároveň se s tím smířit,že není po mém.Jasně,že nakonec jsem ráda,že je mám,ale nebylo to jednoduché,rozhodně ze začátku ,než jsem si přestavěla všechny předešlé názory a pocity uvnitř sebe.No Hana asi je hodně silná ve svých představách a pocitech,tak ten tlak vydržela a nenechala si nic vnutit!
Píšu jak tatar, sám překlep. Ne "mu, která", ale "muž, který".Později mi kdosi radil, abych v případě problémů raději vyhledala psychiatra, má jiné vzdělání, jeho diagnóza a léčba se opírá o konkrétnější věci. Třeba psycholožka na základě něčeho vágního mi sdělila, že kluci mají oba LMD (lehkou mozkovou dysfunkci). Později, když jsem tohle potřebovala prokázat (u soudu), tak jsem zašla k psychiatrovi, ten jim udělal EEG a diagnozu potvrdil. Ale nevím. Možná dnes je to jiné.
Zjistilo se, že za závislosti může nějaký gen. Někdo může pít jak chce a přesto závislý není. A někdo pití ochutná a hned je závislý. Asi se to týká i gemblerství.
@helza: myslím že je to trochu složitější než jen gen navíc co jsem tak četla tak ty teorie nebyly 100% potvrzeny a jiné je vyvrací....navíc epigenetika hovoří o tom že geny jako takové nejsou 100% dané že se mnní v průběhu tzoho jak člověž žije - nemění se DNA jako tkaová ale pardon že to říkám laicvky na šroubovici jsou u každého geu nco ako zámky a ty určují jestli je gen aktivní nebo pasivní tzn můžete mít gen který vás předučuje ve vysokém procentu k rakovin ale pokud se neodemkne ten zámek tak ji i tak neodstane...a právě to oemikání genů souvysí s tím jak čověk žije a s jeho emočním stavem...........u genu závyslsoti se pokud vím přišlo na to že je prokazatelně v průměru více aktivní u lidí co mají závyslost ale nemudí být příčinou ale právě důsledkem........ jinak to jestli nědko pije a je závyslý a nebo ne záleží dle mého názoru na tom proč pije, pokud je člověk v pohodě a pije jen občas v rámci zábavy s kámošema tak si pitím nic nekompenzuje a tudíž není důvod pro to aby vznikla pychologická závyslost, ale pokud někdo začne pít protože je nešťatný užívá alkohol jako únik od nepříjemných pocitů a rychle si tak vybuduje psychologickou závyslost - dříve než vzikne ta tělesná závyslost. A tak to myslím funguje u většiny toho na čem člověk může být závislý.......vyjma některých drog které vyvolají fyzickou závyslsot po prvním požití bez ohledu na to, jestli si tím člověk něco kompenzuje.
@farah.farah: Já tomu zase tak moc nerozumím, pouze jsem to někde četla. A vím, že pradědeček pil a maminka navíc vždycky tvrdila, že ve 13. letech ochutnala cigaretu a od té chvíle bez cigaret nemohla být. Tak jsem si vždycky myslela, že můžu mít závislost v genech a raději jsem se nikdy, (tedy hlavně v pubertě a v partě) nepokoušela kouřit, nebo popíjet. S čímž jsem spokojena i když to tedy, jak píšeš s tou závislostí tak jednoznačné není. Provokovala jsem tím sice kamarády, ale zvykli si. :-))
@Mata69: Máte těžkou zkušenost. Je dobře, že jste našla lepšího muže. Ten psycholog měl tenkrát vrátit diplom a jít k lopatě, tu by možná na rozdíl od psychologie pochopil.Pokud smím odbočit od tématu, je to celkem problémové, že někdo má titul a od té chvíle má pocit, že má vždy pravdu. Ať je to psycholog nebo třeba lékař, vůbec to neznamená, že jeho názor platí. Když nad tím přemýšlím, zajímalo by mě, kolika dalším párům takový neschopný psycholog strkal své rady...
@Anonymizovaný: Tenkrát mě ten psycholog opravdu dorazil. Už to, že jsem se s tříletým synem odhodlala rozvést, dospět k tomu rozhodnutí fakt nebylo snadné a pak mě dorazí takový diletant. Bývalý manžel mi v dalších letech dokázal, že jsem udělala dobře a ještě včas. Je to pryč a je to dávno, možná díky té zkušenosti si velice vážím toho, jakého manžela mám teď. Jo a ten psycholog stále má psychologickou poradnu.
@Mata69: S psychology je to těžké a není psycholog jako psycholog. Když bylo synům 2 a 3 roky, doporučil mi jak manželský poradce, tak dětská psycholožka rozhodně se rozvést. Což jsem učinila. Poté mi právník doporučil nesoudit se o majetek, muž se chtěl pomstít a všechno by prosoudil. Navíc by nám mohl i ublížit. Takže jsme odešli bez ničeho, jenom s tím, co jsme měli na sobě. A mu, která děti vpodstatě nesnášel, najednou je chtěl do péče. A titíž psychologové mi řekli, ať se nebráním, že je dostate, protože má peníze i vliv a já nic. A ta dětská psycholožka svěření do jeho péče nakonec i doporučila.Psycholožka byla ale naše společná spolužačka z gymplu. Takže muž si u soudu vyžádal jiného dětského, psychologa - prý posudek psala moje známá. A ten nezáviský psycholog nedoporučil ani styk s dětmi a soud mu ten styk zakázal. Od té doby jsme o něm naštěstí neslyšeli a i já mám teď už téměř 40 let úžasného muže a kluci báječného tátu a navíc i prima sestřičku.
@helza: je zajímavé že psychologie člověka mi vyždy připadala zajímjavá ale psychologii jako vědní obor považuju za pavědu a psychology za šarlatány................aby mohl psycholog skutečně pomáhat musí v prvlé řadě sám mít naprosto vše vyřešené jinak si podvědomě bude promítat sebe do klienta a jeho životní situace a míto aby mu radil co má dělat klient si zkouší řešit své problémy....není to měřitelná věda a proto tam hraje obří roli osobní názor - proto taky jeden psycholog si víc myslí že dítě potřebuje oba rodiče a kloní se k střídavé péčio a jiný vidí otce jako nebezpečného a nedoporučí mu styk s ním...........tak že minimáln jeden z nich ne li oba to řešili zcela subjektivně a nikoli objektiuvně jinak by nemohli dojít k tak diametrálně rozdílným poznatkům....a pak má mít člověk v psychology důvěru.
@farah.farah: Jenomže nejprve mě oba, jak dětský, tak manželský psycholog přesvědčili, že nechci-li děti doslova zničit, musím se rozvést. Bylo to ale v době normalizace, můj ex měl peníze, postavení a známosti, navíc dokázal lidi dokonale manipulovat, proto si myslím, že považovali ten soud pro mne za ztracený, nebo - tak se mi to zdálo tehdy, úplně zapoměli, o co vlastně šlo, nebo dokázal zmanipulovat nakonec i je. Jak ex říkával "mám je na háku".
@helza: to je právě ono co psycholog to názor - protože každej se na to ouká subjektivně a jen ve vyjímečných případech jsou natolik dobří že věc vidí objektivně..................asi tak pokud někdo vyrůstá jako katolík a je mu od mala vštěpováno že rodina musí za každou cenu zůatat po hormadě tak i když vystuduje psychologii bude mít podvědom větší tendenci vnímat situaci jako méně drastickou a rozvod jako špatné řešení, na rozdíl od troho kdo například sám zažíl násilného otce a trpěl tím že se rodiče nerozvedli, ten může zase až příliš horovat pro rozvod jakmile pár nefunguje dokonale (což nefunguje žádný) - a nebudou schopni si uvědomit že to neposuzují objektivně..............což je práv ten důvod proč psychoogy nemám ráda pánč mají pocit že když to vystudovali tak josu automaticky objektivní a ví to líp než ty jak máš žít ale tak to není..........můj názor je ten že psycholog by vůbec eměl lide radit co mají dělat jen by jim měl pomocit najít tyto odpovědi v sobě. Což jde aplikovat u terapie ale bohužel to nejde aplikovat na znalecké posudky.
Souhlasím s tím, že paní od začátku, už před svatbou, manželovi říkala, že děti nechce. To je naprosto v pořádku, od ní upřímné a férové, jen pokud to on cítil jinak, neměli se vůbec brát. Asi doufal, že změní názor. Kdyby v clanku bylo, že ona nikdy děti nechtěla a nechce, asi bych to brala jako fakt. Pokud ale uvede, že je to kvůli jakési operaci břicha skoro v dětství, tak to vypadá tak trochu jako zástupný problém. A možná i řešitelný. Ale třeba si z toho udělala důvod právě pro okolí, kterému by konstatování, že prostě děti nechce, nestačil. Tak mě hned nekamenujte, že mi její důvod nepřijde dost závažný. Ja si myslim, že když někdo děti nechce, tak ať je proboha nemá, přeci takové dítě by bylo chudera. A jinak ten manžel si jen našel důvod proč hraje, našel by si ho vždycky. I kdyby to dítě měli. Souhlasím s názorem, že má paní vzít nohy na ramena a pryč od něj. Bohužel mám s gamblerem osobní příliš blízkou zkušenost. Jen nehrál karty, ale automaty. Měli jsme malé ddítě, byla jsem na MD a on klidně ihned po výplatě komplet celou výplatu naházel do automatů. Prý je pod hrozným tlakem. Pod jakym tlakem jsem asi byla já, kdyz jsem zbytek měsíce musela vyžít jen s rodičovským příspěvkem. Vybral už i tak skromné úspory. Sliboval, nevydržel. Žádost o rozvod jsem podala dřív než naseka takové dluhy, že nás to stáhne na úplné dno. Soud nám nařídil psychologickou poradnu. Pan psycholog mi řekl, že on hraje, protože to je reakce na moje chování. To mi stačilo, víckrát jsem tam nešla. Znovu vdaná jsem 20 let, můj současný muž žádný hazard neprovozuje, tak to asi nebude ve mně. Takže fakt říkám - od takového rychle pryč. Paní se mu snažila pomoci víc než dost.
@helza: Gamblera jsem znal osobně. Třeba přede mě můžete položit karty a já si zahraji, ale jen pro radost se žetony. Nikdy by mě nenapadlo hrát o peníze. Prostě proto že bych měl obavu z prohry. Tohle gambler postrádá. Snažil jsem se to tomu člověku vysvětlit, ale jeho myšlení bylo úplně mimo realitu v této oblasti. Dokázal hodiny mluvit teorie, jak má vítězství spočítané. Vždy prohrál. A vždy měl nějaké vysvětlení, co za to mohlo. Během let prohrál úplně vše. I ukradl peníze z firmy. Když se ho ptali proč, zase tvrdil, že počítal s tím, že vyhraje a vše vrátí. Nikdy si neuvědomil, že tolikrát prohrál a že asi pravdu nemá. Vůbec nemělo cenu mu něco říkat logicky, měl své vlastní myšlení.Tím chci říct, že bych pochopil, kdyby ten pán z příběhu jednou ujel, opil se a prohrál všechny peníze, co měl u sebe. Ale kdyby nebyl gambler, druhý den by se chytal za hlavu, jak mohl být tak blbý a nikdy by už na karty nesáhl. Že prohrává pravidelně je důkaz, že už je závislý. A závislost vážně není následkem bezdětnosti. To by každý bezdětný pár dopadl stejně.Kdyby měl najít něco souvisejícího, třeba by rozmazloval psa. Vedl skautský oddíl. Trénoval děti ve fotbale. Nebo by choval papoušky. To by byli činnosti, které by to kompenzovali. Ale znovu opakuji, mezi bezdětností a gamblerstvím není spojitost.
@helza: Myslím si, že gamblerství má člověk v sobě a nezáleží na tom, jaký žije život. Takže konkrétně i kdyby se oni dva nikdy nepoznali a on našel jinou ženu a měl s ní děti, stejně by asi hrál.Osobně mám názor, že výchova nás ovlivní jen z části. Každý člověk má v sobě rysy, které se tou výchovou dají podpořit nebo potlačit. Následně záleží na tom, jaký má člověk život a zda narazí na podnět, který to spustí. Například někdo může mít nadání na hudbu, ale rodiče ho k tomu nevedou a nikdy ani nepozná nějakého učitele hudby nebo kamaráda, co by ho k tomu dostal, takže to zůstane skryto. I s negativními rysy to je tak. Pán to měl v sobě a spustilo se to kvůli stresu. Stres mu mohlo za lidský život způsobit mnoho rozličných událostí. To už je jen lidská tendence vytvářet si v náhodných událostech vzorce, který to propojují a vysvětlují, proč se to stalo.
Dámy, nehádej te se. To je zbytečné. Obecně se dá říct, že jsou lidé, kteří nedokážou přijmout žádné odůvodnění, pokud odporujej jejich názoru.Nám do toho nic není, proč ta paní nechtěla děti. Její muž to věděl od samého začátku. Za tolik let se mohli dávno rozejít a paní mohla mít lepšího partnera, který by také potomky nechtěl. Nikdo ho nenutil si ji brát a nikdo ho nenutil s ní být těch sedmnáct let. Proč zůstával s ní, když ho to tolik trápilo? Asi si prostě myslel, že jí vnutí ten svůj názor, že to ona má změnit názor a musí s ním mít děti. A když ho neposlechla, neuneslo to jeho ego, a proto na truc prohraje všechny jejich peníze. A ještě ukazuje prstíkem, kdo všechno za to může, jen on je chudák obět bez viny.
@Anonymizovaný: To je velice pravděpodobné. Myslíte, že kdyby se rozešli a on si našel ženu s dětmi, nebo takovou, se kterou by měl vlastní děti, tak by přestal hrát a pít? A myslím to opravdu jako jednoduchou otázku bez jakéhokoliv záměru. Prostě jste tady jediný chlap, takže chlapskou mentalitu chápete určitě lépe než já.
Asi tak její důvody proč nemít děti se leckomu nemusí zdát dostatečné ale obecně řečeno má právo děti nechtít a nemusí ani nikomu vysvětlovat proč a pokud v tomto smru byla k partnerovi od začátku upřímná pak udělala dle méhéno názoru vše správně. On ml možnost volby jestli mu to za to stojí i když děti mít nebudou a ať už spouštčem jeho problémů skutečně byla absence dětí nebo ne tak to není její vina...........dá se pochopit že si myslel že u to vadit nebude a časem zjistit že mu to vadí, potud OK, ale z toho nemůže vinit manželku, maximálně svůj chybný odhad toho jestli to on zvládne. Alkohol a gemblerství - dokud schazuje vinu na jiné tak sám sobě nepřiznává velikost problému, který má a nepřijímá odpovědnost za to co dělá. Jelikož jsou manželé tak zadlužuje oba a je tak nebezpečný finančně i pro ni.......Co se týká jejího důvodu ono to zní jen jako vědomé rozhodnutí ale já bych si tipla že tam hlraje hodně roli podvědomí že to trauma které jí způsobila ona operace se jí restimuluje při jakékoliv představě že se něco děje s břichem a ona se tak dostává do úzkostného stavu už jen při té představě............pokud by bývala chtěla mohla to řešit s psychologem a toho traumatu se zbavit a pak by jí třeba představa dítěte nevadila, ale vzhledem k tomu že jí nevadilo že děti mít nebude tak asi neviděla důvod na tom svém nastavení cokoliv měnit. což se dá pochopit. Co se pána týče, říkám si že pokud svou nepohodu v jinak celkem dobrém manželství řeší takto co by dělal, kdyby byly děti, to bývá mnohdy dost stresující, partneři na sebe nemají čas a mnohé vztahy se právě kvůli tomu rozpadnou.........jaká je jistota že by to se svou náturou ustál a bylo by na něj jako na otce spolehnutí? Můj osobní dojem je, že by se vyhroutil daleko dříve a odnesly by to tak i ty děti tak že je asi dobře, že je nemají. Být paní tak krom psychologické stránky manželovy, která se dá řešit v poradně či léčebně bych se zaměřila i na tu praktickou část, aby pak nesplakala nad výdělkem až by za nkolik let zjistila že je manžel přivedl k osobnímu bankrotu......
@farah.farah: Vlastně jsi to napsala naprosto přesně právě ty sama. To, co se mi na tom jejím zdůvodňování nezdá, co nějak z něho cítím, ale neumím to sformulovat a vlastně to příliš zevšeobecňuju. Napsala jsi:"Co se týká jejího důvodu ono to zní jen jako vědomé rozhodnutí ale já bych si tipla že tam hlraje hodně roli podvědomí že to trauma které jí způsobila ona operace se jí restimuluje při jakékoliv představě že se něco děje s břichem a ona se tak dostává do úzkostného stavu už jen při té představě............pokud by bývala chtěla mohla to řešit s psychologem a toho traumatu se zbavit a pak by jí třeba představa dítěte nevadila." A já mám pocit, ale zase pouhý pocit, že možná stejně podvědomě po dítěti třba i touží, pouze o tom neví. A že by si tento problém měla uvědomit a řešit ho. Nemyslím tím vyléčit úzkost a chtít děti, ale měla by si uvědomit, že taková úzkost po letech v pořádku není a je to problém. Ono se může stát, že ji za pár let bude čekat jiná operace břicha a tento problém na ni dopadne v plné síle.
@helza: Helzo je vědecky prokázáno že všechna rozhodnutí i tak terá si myslíme že josu vědomá jsou ve skutečnosti podvědomá - byl na to dělaný pokud kdy sledovali mozek v rozhodovacím procesu a prokázalo se že v mozku došlo k rozhodnutí dříve než si ho byla vědoma testovaná osoba........... tzn to že k nějakému rozhodnutí člověk má nebo nemá argumenty proč se tak rozhodl vlastně není moc podstatné protože ty sutečné rozhodovací procesy se stejně dějí podvědomě aniž bychom si to připouštěli..................pokud se rozhodujeme vždy vycházíme z našich znalostí a ztkušeností argo pokud budeš mít mnohonásobnou špatnou zkušensot například s cigány pravděpodobně podvědomě vyhodnotíš nového pracovníka hůře pokud bude vypadat jako rom aniž by sis připouštěla že je to kvůli tomu a jako reálné argumenty uvedeš menší pracovní zkušenosti nebo to že se ti nelíbilo že byl na pohovoru příliš nervózní............tzn každé naše rozhodnutí jeze své podstaty subjektivní a nečím ovlivněné ale to ještě neznamená že bychom to vše měli považovat za problém........rada "měla by si uvědomit že má problém" mně přijde smysluplná jen v případ, kdy je člověku blbě a nezná příčinu proč mu je blbě, jí ale blbě není ona je zjevně s tím že nechce děti naprosto v pohodě a tudíž mi připadá poněkud absurdní nutit jí to měnit.to by mlo smysl kdyby se před 10 lety hroutila z toho že nemá děti a zároveň měla paniku z otho je mít pak by mělo smysl jít na terapii a ten vnitřní rozpor vyřešit, ale v celém tomhle případu paní nemá vůbec problém s tím, že nemá děti má problém s manželem, který je gembler chlastá a ještě jí vmanipulovává do pocitu viny že za to může ona a neví jak tu situaci řešit a i kdyby na krásno najednou děti chtěla tak to její skutečný problém s manželem nevyřeší, na to je už moc hluboko v závyslosti aby dokázal přestat jen prto že je manželka těhotná.
A ještě bych dodala, že je mnoho způsobů, jak se zadlužit a přijít o majetek. Některé jsou do určité míry i pochopitelné. Ale prohrát to v kartách, to je snad ten nejpitomější způsob, tam bych se nenamáhala s nějakou pomocí a koukala bych zcela sobecky především na své zájmy.
Předně si ho vůbec neměla brát, vždyť o jeho touze po dětech věděla. Byl by jiný? Možná ano, možná ne...
@Syda1949: S tím by se dalo souhlasit, akorát bych to formulovala tak, že se neměli brát. Na svatbu musí být dva a oba říct "ano". Oba věděli, že nemají úplně shodný názor na velmi zásadní věc, u které nelze dělat kompromis. Takže rozumné by bylo vůbec takové manželství neuzavřít. Ovšem to bylo dle článku před 17 lety, té paní bylo tehdy 23 let, a asi byli oba zamilovaní, čili problém se jim nejevil jako problém - růžové brýle plus v mládí je člověku moře po kolena, má pocit, že zvládne všechno. Tak se holt vzali. Ale když už se to stalo, tak teď je potřeba ten rozum použít dodatečně, a z takového svazku odejít včas, než je to zničí oba. Pro paní je nejvyšší čas, i na recidivisty se používá pravidlo "třikrát a dost". Tři krize už s ním vydržela, na čtvrtou už bych nečekala ani omylem.
... a jak si myslím, že v 90% případů se lidi rozvádějí kvůli prkotinám, které by šly vyřešit, tak teď bych řekla, že tohle je přesně ten případ, kdy rozvod je na místě. A že už to dávno mělo bejt. Paní dost riskuje. Tady není co zachraňovat. Pán už své šance dostal a zahodil. Pochopitelně že při rozvodu nastane problém s vypořádáním majetku, s domem a hypotékou, ale čekat na to, až jim dům prodá exekutor, není taktické. Paní by taky mohla skončit s oběma psy někde v bivaku v poli. Kdo ví, kolik už pán nasekal dluhů, o kterých ona ani nemusí vědět.
No, chlap do nepohody to zrovna nebude, ale odmítání těhotenství kvůli nějaké dávné operaci břicha taky zrovna moc racionálně nevypadá. Jestli to u Hany není zástupný problém stejně jako u manžela to, že nemají děti, tak hraje karty a chlastá.
@Mata69: Přesně na to jsem myslela. Oba mají nějaký problém a oba se na něco vymlouvají.
@Mata69: Každá žena má právo svobodně děti chtít nebo nechtít. Nemusí k tomu mít vůbec žádný důvod, a není ani povinna to nikomu zdůvodňovat. Jestliže si její manžel skutečně myslel, že ona jednou změní názor, je to jeho problém, ne její. Potřebnou informaci od ní opakovaně dostal, tak měl počítat i s tou možností, že ona názor nezmění. Nicméně souhlasím s názorem Karla - kdyby ty děti měli, našel by si jiný důvod.
@Anonymizovaný: Mata netvrdí, že nemá právo nechtít děti, ale, a to píšeš i ty, nemusí mít k tomu žádný důvod. Hana nemá problém v tom, že nechce děti, ale právě v tom, že to zdůvodňuje, navíc operací v dětství.
@helza: No, to, že se někomu nezdá Hanin důvod pro rozhodnutí nemít děti dostatečný, to přece neznamená, že ona má problém. To má problém ten, komu se to nelíbí. Obecně ženy, které si přejí nemít děti, mívají často problém jenom s hloupými lidmi, co jim dávají ještě hloupější otázky a to zdůvodnění z nich tahají. A málokdo má dost pevné nervy na to, aby pravil "nestarejte se, není to vaše věc", leckdy to vypadá přijatelněji nějaký - jakýkoli - důvod si vymyslet, jen aby měl člověk pokoj. Tady to bylo zcela zbytečné, něco zdůvodňovat nebo omlouvat, protože problém nespočívá v rozhodnutí nemít děti, ale v tom, že má na krku chlapa, za kterého platí dluhy z karet.
@Anonymizovaný: Pořád to nechápeš, ale nejspíš jsem se blbě vyjádřila. Hanin problém spočívá právě v tom, že má potřebu si své rozhodnutí nemít děti zdůvodnit a je jedno jak. Prostě děti mít nechce a je tak rozhodnuta. Pokud si své rozhodnutí nějak, jakkoliv zdůvodňuje, pak je někde problém. Přinejmenším v tom, že buďto své rozhodnutí potřebuje na něco svést, nebo potřebuje mít důvod se v něm opakovaně utvrzovat. Kdyby napsala, že si chce zachovat figuru, nebo nesnáší bolest, že si chce zachovat svůj klid a podobně, to všechno jssou poctivé důvody, které její rozhodnutí na nikoho a na nic nesvádějí.
@helza: počkej počkej počkej............teď si nejsem jsitá jestli ti rozumím...chápu správně že pro terbe pokud ona má nějaký důvod proč nechce děti, tak to automaticky znamená že je tam nějaký skrytý problém? Kdyby děti nechtěla protože má dědičnou chodobu, kterou by děti mohly děti zdědit, tak by ti taky připadalo že to nějak zbytečně zdůvodňuje a tudíž je tam nějaký jiný skrytý problém?? Přiznávám ně tohle připadá absurdní..............ano osuhlasím s tím že jsou situace, kdfy člověk něco prostě chce nebo nechce aniž by si uvědomoval nějaké důvodu, prostě to tak cítí a řídí se čistě podle pocitu. A jsou jiné situace, kdy rozhodnutí děláme vědomě na základě toho co chceme získat nebo toho čemu se chceme vyhnout...........a nevidím důvod proč tvrdit že toto je automaticky nějak horší a naznačuje to nšjaký hlubší problém. Opravdu to myslíš takto?
@farah.farah: Ne, já to prostě zase neumím napsat, mám moc složité myšlení. A možná jsem už na každé zdůvodňování trochu alergická. Možná to souvisí s tím, jak mi vadí lži a polopravy. Víš, třeba můžu říct, že si tady ráda počtu a posuzuji jednání aktérů příběhů a můžu místo toho napsat, že si .... posuzuji .. PROTOŽE a uvést nějaký důvod. Zkrátka problém vidím v té potřebě zdůvodňovat. Vidím v to nejistotu, jakýsi špatný pocit z vlastního rozhodnutí, potřebu své rozhodnutí na něco, za co rozhodně nemůže, svést. Prostě mám z toho pocit, že ono rozhodnutí mít, či nemít děti podvědomě nevnímá jako dobrovolnou volbu, ale jako něco, co si musí v případě volby NE, nějak zdůvodnit. A v kontextu s tím, že její muž svádí své pití a hraní na to, že nemá děti, tak mám takový pocit (ale pouhý pocit, ne jistotu), že ona má podobný vzorec jednání.
@helza: Hm. To já jsem zase téměř alergická na lidi, co vědí všechno líp - například to, že sice říkáš, že děti nechceš, ale ve skutečnosti je chceš, jenom o tom ještě nevíš, a potřebuješ zásah nějakého mozkošťoura, aby ti to vysvětlil. Takoví lidé nejsou schopni akceptovat něčí rozhodnutí čistě jen proto, že se jim to nějak nepozdává a jsou ochotni za vším hledat nějaké hlubší příčiny, rozebírat, hloubat, a vrtat do člověka tak dlouho, až si nebude jistý ani vlastním jménem. A jestli ten špatný pocit ze svého rozhodnutí neměl, tak ho prostě mít bude, protože kam by to vedlo, kdyby si něco rozhodnul jen tak a nemělo to kořeny v hlubším povědomí. Žádná dobrovolná volba se tady nebude trpět. Buď si najdeš poctivý důvod - tedy podle názoru jiných ten správný a poctivý - nebo, když ho nenajdeš, tak ti ho pěkně dodají. Pořádek musí být. :/
@Anonymizovaný: ???
@helza: Inu, to tedy skutečně nechápu, proč se ti operace jako důvod zdá být málo "poctivý" důvod. A hlavně tobě se to může zdát nebo nezdát jak chce, pořád ten problém s tím máš ty, a ne ta Hana z článku. Ta má zřejmě jasno. :-) Ostatně důvod pro obsah článku ani nebyl důležitý a je tam uveden nejspíš jen právě proto, že by se fůra čtenářek okamžitě začala zajímat, proč ta Hana nechtěla mít děti. Ačkoli pro její současný problém tohle není podstatné. I kdyby si teď nahonem sehnala nějaké dítě, což samo o sobě je nesmysl, tak její manžel kvůli tomu hrát karty nepřestane.
@Anonymizovaný: Pochopila jsem ale důvod o kterém jsi níže psala, který ji mohl vést k tomu, že zdůvodňovala své rozhodnutí nemít děti - totiž, že lidi "jako já" ji tlačí k tomu, říct "proč". Ten mě opravdu nenapadl a v tom máš určitě pravdu. Prostě se mi zdálo, že když má potřebu uvádět nějaký důvod, tak není něco v pořádku. Přišlo mi to stejné, jako když gembler řekne, že hraje karty, protože nemá děti, po nichž touží. A kdyby alespoň řekl, že hraje, protože ho to baví, a pije, že mu to chutná a tak, a na nikoho to nesváděl. Obdobně mě napadlo, že poctivý důvod bez svádění na zážitky v dětství by mohla být ta postava, bolest a podobně.Já bych ale nikdy nikoho do nějakého důvodu netlačila, proto mě toto ani nenapadlo. Naopak, právě to, že nějaký uvedla se mi nezdálo. Mám tři děti, jeden syn má dvě děti, dcera tři děti a nejstarší syn se snachou mají pejska a ptáky a děti žádné nemají. Nikdy mě ani nenapadlo přemýšlet o tom proč, natož se jich ptát. Na druhé straně v rodině prostředního syna pořád slyším zdůvodňování všeho možného - vpodstatě všeho (mamka musela do práce, protože táta málo vydělává, musíme to, či ono, protože nemáme babičku na hlídání, jako mají všichni a podobně, mamka byla malířka a musí dělat pojišťovačku, protože ji zlobíme ... atd.), a mě by čert vzal.
Ano, on bude veškerou vinu házet na ní. Proč by přiznal, že je slaboch, když se dá krásně říct - jsem takový, protože ona nechce děti. A jeho maminka bude samozřejmě při něm. Nepůjde proti vlastnímu dítěti. Měla by si ho k sobě po rozvodu nastěhovat, a by jí prodal střechu nad hlavou. Ať je paní ráda, že s ním ty děti nemá. Skončila by s nimi jednou pod mostem.
Ještě bych dodala, že gemblerství se léčí úplně nejhůř.
Fuj. Z toho Tomáše mi je úplně zle. Ty děti jsou jen výmluva. Prostě to je blbec a paní ho měla dávno odkopnout. Kdyby měli děti, tvrdil by, že hraje karty, protože mají třeba málo sexu. Nebo že je maželka tlustá. Nebo že má stres v práci... Ty děti a ty karty spolu vůbec nesouvisí, to se jen zakecává pravda.Podle mě v takovém případě není co řešit. Je to nefunkční vztah a on se vybarvil jako lhář a slaboch a sobec a podle mě nemá cenu ho nebo ten vztah zachraňovat.
Hana ví co chce a věděla to vždy, její muž to má patrně jinak, není si jistý ani sám sebou. Dvě množiny povah, které se možná jen dotknou jedna druhé, ale neprotnou se. Měli by se dohodnout na nekonfliktním rozvodu, výhoda by byla jasná pro Hanu. Ona časem bude jen pečovatelka, ne manželka. Bude jí to bavit??? Ale ona ví co chce, rozhodne se správně.
Zažila jsem něco podobného. Byla jsem mladá, partner o deset let starší, nechtěla jsem spěchat. Já jsem věděla, že není moc zodpovědný, ale když jsme spolu začali žít, trochu se zklidnil, ale čas od času přišel zkrat a dva dny jsem o něm nevěděla. Měli jsme hypotéku, ale jeho absence v práci ho netrápily, ani to, že skoro nemáme peníze, natož to, že vzhledem ke svým zdravotním problémům by vůbec pít neměl. No a to bohužel o tom, jestli děti přijdou nebo ne, rozhodlo. Čím víc bylo zkratů, tím jsem byla zatvrzelejší, přestože na mě ohledně dětí tlačil. Až mi jednoho dne oznámil, že si našel ženskou. Vdanou ženskou s dvěma dětma. Tak jsem se sbalila a odešla, následoval samozřejmě rozvod. Dneska jsem ráda, že jsme děti neměli, protože takovýho tátu bych jim nepřála. Jak je chlap jednou nezodpovědný, tak to žádný děti nevyřeší, nestane se z něj ze dne na den jiný člověk. Jeho sklony se někde projeví, a je hrozný, když to pak neodnese jenom partnerka, ale celá rodina. No, moje zadostiučinění je, že s tou svou madam můj exmanžel nyní žije. Nemají moc peněz a ona se mu courá po nocích, zatímco on se stará o dvě cizí děti. Chtěl to sám a karma je zdarma 8-D.
@Anonymizovaný: Cteme:"Dneska jsem ráda, že jsme děti neměli, protože takovýho tátu bych jim nepřála. Jak je chlap jednou nezodpovědný, tak to žádný děti nevyřeší, nestane se z něj ze dne na den jiný člověk."a" Nemají moc peněz a ona se mu courá po nocích, zatímco on se stará o dvě cizí děti."Co si o tom myslet?Mne jenom nejde do hlavy ze tak nezodpoveny clovek, s kterym bylo stesti nemit deti se ted stara o cizi v podstate sam....Asi Andrea lze sama sobe a buh vi co je ona za cloveka, kdyz jeji manzel ochotny starat starat se o dve cizi deti nevidel jinou moznost jak od ni utect k jine.
Jako vždy, nabízí anketa tři odpovědi a žádná se mi nelíbí.Ale k příběhu. Děti jsou pro rodiče vždy zátěž finanční i psychická, takže je nanejvýš pravděpodobné, že by Tomáš do svých závislostí spadl dřív a hůř a s horšími dopady. Odskákaly by to děti a Hana by na tom byla taky mnohem hůř. A teď pouze můj pocit, možná mě budete mít za blázna. Jsem věřící a vpodstatě fatalistka. Takže si myslím, že právě proto ty dva Bůh (osud) svedl dohromady. Aby Tomášovy "propady" neodskákaly děti. A možná i proto, aby soběstačná a na dětech nezávislá Hana měla prostor a našla sílu s Tomášovou slabostí něco udělat. Musí to ale udělat rázně, třeba i s pomocí poradny, ale i s rizikem neúspěchu a rozchodu. To že nemá děti ji sice neomezuje, na druhé straně nemá nikoho jiného než Tomáše, takže v tomto ohledu to jednoduché mít nebude.To, že odmítá mít děti kvůli zážitku z operace v mládí ovšem taky nesvědčí o úplně zralé a silné osobnosti. Proto nejspíše i ji Tomášovy úlety pomohou k růstu a posílí ji (pokud neuteče), proto i pro ni je tento vývoj vztahu vpodstatě prospěšný.
@helza: Nejsem věřící. Ale tento koment se mi libi. Mám k tomu doost blízko 🤔
@Anonymizovaný: díky :-))
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.