HANA (42): Uvěznění v mrazivém vlaku mi přineslo osudového muže | Foto: iStock

Foto: iStock

HANA (42): Uvěznění v mrazivém vlaku mi přineslo osudového muže

Někdy se ocitneme v situaci, která pro nás není úplně příjemná, ale nikdy nemůžeme vědět dopředu, co nám nakonec přinese. O tom, že nekomfortní okamžiky vám mohou změnit život v dobrém slova smyslu, se přesvědčila Hana.

To mi bylo tenkrát sladkých dvaadvacet let. První láska byla za mnou a já se nehodlala minimálně rok na nikoho vázat. Mě totiž ten single život nadchl. Ale člověk míní a život mění.

Venku tenkrát panovaly kruté mrazy, teploty spadly až k minus osmnáctce. Na koleji to s topením zrovna nepřeháněli, takže jsem se rozhodla, že páteční přednášky tzv. zatáhnu, tedy je odignoruji, a domů se vypravím už ve čtvrteční podvečer. Zaplatila jsem si místo ve vagonu 1. třídy, doufala jsem totiž, že tam bude poloprázdno a já budu mít pohodu při čtení knížky.

Ve vlaku bylo teplo, které mě ukolébalo do spánku. Ani jsem tak nepostřehla, že si na další rychlíkové štaci do mého kupé přisedl muž středního věku, v kvádru. Když jsem se probrala, seděl naproti mně a četl si jakési spisy. Působil na mě chladně, jako právník, který nehodlá promarnit ani minutu svého času.

Zrovna když jsem chtěla zalovit v tašce a posvačit, vlak začal prudce brzdit. Taktak jsem nepřistála muži naproti přímo v klíně. Zachytil mě rukama. Rudá snad úplně všude jsem se omluvila. On se jen pousmál.

Mlčeli jsme a vyhlíželi průvodčího v očekávání informací, proč nejedeme a jak dlouho tu budeme stát. Zpráva, kterou přinesl, nás nepotěšila. Přes koleje padly pod tíhou sněhu stromy a my budeme čekat, než se je podaří odstranit. A protože jsme skončili na vysoké stráni, nebylo možné vlak jakkoli opustit a vydat se třeba na stop.

Z dlouhé chvíle jsme zapředli s mužem, který se představil jako Pavel, hovor. V duchu jsem se připravila na nudnou rozmluvu s tím na první pohled do sebe zahleděným mužem. Už po pár větách jsem názor na něj přehodnotila. Vyptával se, co studuji, kde žiji, co mě baví ve volnu.

Když přestal vlak s vytápěním, zabalil mě do své bundy a vytáhl termosku s čajem. Zjihla jsem okamžitě a možná se už v ten okamžik zamilovala. V kupé jsme spolu ztroskotali pět hodin a byl to skvělý čas. Kdo by to byl řekl, že se z toho vyklube láska jako trám? Letos totiž slavíme dvacetileté výročí a máme se pořád stejně rádi, podobně jako milujeme cestování vlakem!

Doporučujeme

Články odjinud