Mezi námi....po letech manželství je kolikrát člověk už rád, že si od druhého odpočine. Zejména, když ti dva byli jako dvojčata.....to je moc dobrý příklad...ale ten pán teď má v ruce zbraň a kdykoli bude žena něco mít proti jeho aktivitám mimo domov, může jí říct....jo a budeme na sebe koukat jako tenkrát, viď. Ten, co se drží spíš doma, by měl obezřetně volit slova, a to proto, aby se ten co je trochu do větru, nakonec rád vrátil domů. Jednou přeteče i svatá trpělivost a potom se těžko co nadělá. Známá si vzala velkého sportovce a fandu do hokeje. Hrál, trénoval, jezdil na zápasy. Tak dlouho mlela, že je pořád pryč...co by za to dala jiná s mužem na televizním gauči....až se rozvedli. Děti zůstaly u něj, už byly v pubertě, bylo tam volněji než u matky. Nevedly si zrovna nejlíp, dcera pak snad v šestnácti otěhotněla, syn taky cosi měl, a bohužel, žen pán, co si ho vzala, měl dvě děti ve své péči. Tak měla sice pána doma, ale s tímhle bonusem. Tak si říkám,zda jí nebylo líp, když si mohla doma v klidu vše udělat a ještě klidně mít nějakou svou aktivitu,třeba divadlo s kamarádkou....a hlavně, byla by ve svém a se svými dětmi a ne v bytě té nové rodiny, no jsou to někdy zajímavé osudy.
Mimochodem jsem onehdy četla takový podobný článek, možná to bylo i tady, kde si manželka podobně stěžovala, že manžel pořád chodí někam pryč, že ona je sama doma, že se nudí, a že si připadá odstrčená atd. No a jednoho dne manžel toho měl dost a řekl, že teda nikam nejde, že je manželce plně k dispozici a co že budou dělat? Ona zůstala překvapená koukat, a najednou nevěděla, co. Nevěděla, proč vlastně chtěla, aby on zůstal doma s ní, a honem ji nic chytrého nenapadlo, takže nakonec oba seděli doma, koukali na televizi, ani jednoho to nebavilo, a rozhodně z toho nebyl hezký večer. ]:-D Takže by mě v tomto kontextu zajímalo, jestli ta Hana z článku ví, proč chce, aby byl manžel doma s ní. Jestli to má nějaký účel, nebo by to dopadlo stejně - on by zůstal kvůli ní doma a ona by z toho nakonec měla jen špatný pocit.
Kdyby Hana neměla muže ráda a nezáleželo jí na vztahu s ním, mohla by si najít milence, trávit s ním volný čas a bylo by ji úplně jedno, že manžel je s matkou. Já z toho všeho mám totiž pocit, že ti manželé a ani jako rodina moc prostoru pro koníčky nemají. Kdyby se Hana vyblbla na aerobiku, s partou na vodě, s kámoškami po výletech, atd....bylo by ji úplně fuk, zda je či není muž doma. Pak by bylo vše z její strany vyřešeno a časem by dospěla k tomu, že se bez manžela úplně obejde, že je jí líp než něj. Ona je nešťastná právě proto, že jako on má asi jen matku...tak ona má jen jeho a čeká, že bude pro něj ta první na světě. Nikdy podle mého nebude.
No, upřímně, ona varianta "tlačit na partnera, dokud se něco nezmění" mi připadá jako špatná vždycky. Většinou je to čisté vydírání typu "přece mě miluješ a tak musíš..." No tak ne. Nic nemusí. A už vůbec ne pod tlakem. Tím se obvykle nic pozitivního nezíská a ještě si člověk kazí svůj vlastní "kádrový profil", nebo "karmu" - dle uvážení jednoho každého. Osobně jsem ochotná udělat pro bližní hodně, ale ne tehdy, když to budou ode mě vymáhat a prudit, že se to neděje. To naopak vzbudí odpor a začnu se ptát, jestli mám toho zapotřebí, a jestli nebude pro mě jednodušší se na to vykašlat a odkázat bližní do patřičných mezí, než poslouchat řeči. Jak často volám mé matce, nebo ona mně, jak často ji navštívím, a co všechno při té příležitosti pro ni udělám, to je moje věc. Nikdo jiný mi do toho nemá co kecat. Stejně tak jsem já nikdy manželovi nekecala do toho, jak často on navštěvuje své rodiče a jestli jim má nebo nemá s něčím pomoci. Ono to většinou bylo tak, že jsme oba navštěvovali oboje rodiče a oba jim všem i pomáhali, jaksi nezávisle na tom, jestli to jsou jeho nebo moji rodiče. Pro mě je dost těžko stravitelný už ten přístup, že by měl stačit kontakt čistě formální jednou za půl roku, a jinak nevotravuj, jsi sice matka mého muže, ale mě to nezajímá, nechci o tobě slyšet. Divné.
Manžel naší Hanky je člověk točící se mezi dvěma mlýnskými kameny. Z jedné strany potřeby matky, ze strany druhé potřeby manželky. Kdysi kdesi jsem četla něco v tom smyslu, že jsou typy rodičů, kteří sice dovolí dětem založit vlastní rodinu, ale de facto na ně působí tak, že jim nedovolí se odpoutat a fakticky dospět. Pomoc může být pravidelně domluvená, syn stráví jeden den vikendu s matkou a během toho dne ji udělá, co je potřeba. Matka je zdá se chodící i myslící. Tedy domluva by byla možná, kdyby na to přistoupila. Jelikož matka x krát týdně kontaktuje syna kvůli nevím čemu, každá z nás dámy by asi z toho nebyla odvázaná. Z pocitu, že kdykoli zazvoní telefon a bude to znamenat okamžitý odchod muže k matce. Z kina,z oslavy, z výletu. Toto normální není. Pokud matka neleží doma se zlomenou rukou po pádu ze schodů. U mě je matka manipulantka a syn citový závislák. Říkejte si tomu jak chcete, omílejte donekonečna to, že snacha to nemá v hlavě v pořádku, mně to je jedno. Matka si že syna, který ji potřeboval, udělala dílem partnera,dílem kamarádku, dílem pečovatelku, dílem koníčka. Ona žila jen pro něj, ač už to dávno není potřeba, ale někde se něco posunulo a jsou propojení nezdravým vztahem, který nepřipustí cizí element. Nechci být prorokem. Ale ten pán jednou bude bez matky i bez manželky. Matka ho totiž bude potřebovat čím dál víc a žena, která s ním roky nehnula, si nakonec řekne, že než takové manželství, to radši žádné. A ten člověk se jednou bude sám sebe ptát, co dělal špatně, že je sám.
Někdy rodiče mají postižené dítě. A mají víc možností. Buďto je vychovat k maximální soběstačnosti, nebo je litovat a připoutat je k sobě. Známí mají dítě s větším handicapem končetiny. Odmala k němu přistupují normálně jako ke staršímu zdravému sourozenci. Škola v přírodě byla samozřejmostí už ve školce. Oba byli nešťastní, řekli mi, co se nabrečeli. Ale doktor jim řekl, to je jediná cesta. Jednou tu holka bude bez vás. Nemůžete jí posluhovat a dělat za ní věci, které by mohla zvládnout. Když jí dáte k tomu příležitost ovšem. Ne každý to dokáže.Mimochodem....podívejte se na hlasování....většina je pro, aby se s tím něco udělalo....
@SandraN: Ad: "Mimochodem....podívejte se na hlasování....většina je pro, aby se s tím něco udělalo...."Ono to hlasování žádnou rozumnou odpověď ani nenabízí. Hanka má přes 40 let, je na čase, aby se ona, nikoliv její manžel, osamostatnila. Pokud má manželství být šťastné, musí v něm oba manželé "růst" a současně mít svůj prostor, svůj vlastní život, své koníčky, zájmy, své kamarády. Dosud se oba věnovali dětem, děti je tolik už nepotřebují a Hanka se upla na manžela. A o tom manželství není. Manželství musí totiž manželům poskytovat nejenom lásku a oporu, ale i svobodu. Já jsem, Sandro, šťastně vdaná 40 let a s mužem se dodnes opravdu milujeme - řekla bych, že mnohem více, hlouběji a opravdověji, než na začátku. Ale nedovedu si představit, že by to šlo bez té svobody a bez mé i manželovy schopnosti být a bavit se i sám. A už vůbec by to nebylo možné v případě, že by na mne muž (nebo já na něj) tlačil a říkal mi, jak často, jak dlouho a s kým se mám stýkat.Ona vítězná volba "tlačit na manžela, aby s tím něco udělal", je skutečně ta nejhorší.
@SandraN: Pořád mám dojem, že jsi článek vůbec nečetla, nebo jej notně procedila svým životním zklamáním. Přesně tak, jak píše Elynor, Hančin manžel byl vychován k samostatnosti, dokázal se postarat nejenom o sebe, ale i o rodinu a dnes i o svou stárnoucí maminku. Ty vlastně i sobě pořád dokazuješ že je to mamánek. A jelikož člověk, který se umí o sebe postarat a nevyžaduje péči maminky a posléze stejnou péči manželky prostě mamánek není, i kdyby maminku denně navštěvoval a líbal, tak mu podsouváš to, co z muže dělá mamánka, i když to tak vůbec není. A mimochodem - dítě, které stráví velkou část dětství v nemocnicích, je v tomto směru stokrát více cepováno, než dítě které stráví trochu času ve škole v přírodě.
@SandraN: Ale vždyť ten muž z článku je vychovaný k soběstačnosti. Jeho nemoc na něm není poznat. Sám o sebe se postará bez problémů. Zjevně se dokázal i postarat o rodinu, a to i v době, kdy byla manželka na mateřské s jejich dětmi. Evidentně tedy pracuje, a dokonce je natolik samostatný, že on teď pomáhá své matce, ne ona jemu. Jak proboha by měl být ještě víc soběstačný? Ostatně není možno srovnávat, každá nemoc/postižení je jiné, u některého to jde snadněji, ta výchova k soběstačnosti, u některého to trvá déle a je to obtížnější. Tady se to zjevně povedlo, i když nepochybuju, že to lehké nebylo.
... se teda asi mám zamyslet... v článku se píše, že u všech zásadních rozhodnutí byla paní matka. Mno, když si tak vzpomenu, tak syn a snacha se mě tázali na názor u zásadních rozhodnutí, třeba když se chtěli odstěhovat z paneláku ve městě do domku na vsi, když si chtěli pořídit potomka, když si chtěli vzít auto na leasing, nebo jestli se mají vzít nebo ne, poněvadž spolu dlouho žili bez svatby... a tak různě podobně. Nějak mi to nepřišlo nepatřičné - doteďka. Naopak jsem byla ráda, že je můj názor zajímá, a že mi takové věci říkají. Samozřejmě že nemuseli, mohli se zařídit podle svého a dodatečně mi to oznámit, nebo taky ne, to je čistě jejich věc, a teď jsem poněkud překvapena, že to je asi znak mamánkovství. Hm. To by asi byl "mamánek" pomalu každý. :hm
@Elynor: I ty tchyně jedna zlá, pěkného mamánka sis vychovala :-D :-D :-D
Nemůžu srovnávat svoje manželství s jiným. Mám ale zkušenost se závislostí na rodičích. A musím říct, že každý partner, který se cítí opomíjený a na druhé koleji, k tomu musí mít nějaký důvod. Já mezi těmi řádky čtu, že je z toho nešťastná. Umím to pochopit. Z těch příspěvků tady, kdybych to její nečetla, vidím, že ji většina z vás vnímá jako zlou osobu, která si stěžuje a nemá na co. Ona celé manželství žije v symbioze, nevzala si jen jeho, ale i jeho rodiče. Jasně, mám podobnou zkušenost. Já se neztotožňuji. Já jen přirovnávám. Taky jsem pomáhala potřebným blízkým příbuzným. Rodina tím ale zkrácená nebyla. Fungovala jsem plně i pro ně. A oni si to nijak nevynucovali. Moji tcháni si naše návštěvy a společně trávený čas doslova nutili. Nebyl prostor pro rodinný život. Řekla bych, že jsem na tom byla hůř. Nechci zacházet do podrobností. Jediná možná cesta je, buď se na to vykašlat, ať si tam chodí, a najít si s dětmi aktivity bez něho. Nebo, pokud to nedokáže, ať ho vrátí do původního domova. Uvědomte si, že jsou lidé s velkým zdravotním problémem, postižení celoživotně, a jsou plně samostatní. S matčinou smrti nekalkuluji. Ale je to přirozený běh života, že rodič odejde dřív. Jestli si tu někdo myslí, že by dřív měla odejít ta naše nešťastná stěžovatelka, byl dlouho na slunku....mimochodem, já si nestěžovala. Ale po rozvodu mi plno lidí a to vesměs jejich známých a příbuzných řeklo, že se to s nimi asi nedalo a že jsem to vydržela fakt dlouho. Což mluví za vše.Té naší....jak se jmenuje.....bych doporučila, aby manželovi řekla....ráda bych děti vzala ....na kola na Šumavu třeba.....ty od maminky nemůžeš, to je jasný, víš co, my pojedeme sami, nastěhují se na ten týden k ní, já vám aspoň uvařím upeču na dva dny a každý večer ti tato zavoláme. A tak se to dá udělat...s Národním Divadlem, zájezdem do Zoo, atd....buď si to tatínek uvědomí a zorganizuje, nebo to takhle bude fungovat. Není přece možné, aby celá rodina seděla doma a čekala na pokyny stárnoucí paní,kdy sis čím vzpomene. Aby se nikam nepodívali, nemohli si nic naplánovat. On k ní cítí vděčnost, soucit, lásku,ano, ale když chce sedět na dvou židlích, neměl si pořizovat rodinu.
@SandraN: Mimochodem, ona je skutečně zlá osoba, pokud takto označím osobu bezcitnou. Protože, a to v článku napsáno je, to není pouze "něco, mezi řádky", opakovaně svému muži řekla, že je mamánek. A "mamánek" musí být pro člověka, který si prošel vším tím, čím si musel projít Hančin manžel, velice silnou bolestnou nadávkou. Vůbec si nedovedu představit, že bych tohle svému muži řekla. A kdybych spekulovala podobně jako ty, pak bych řekla, že nemít děti, které má rád, asi by Hanku za taková oslovení dávno opustil. Jenomže on děti má a pravděpodobně by je pro sebe získala Hana. A mohu se domnívat, že má děti natolik rád, že je samy s mámou nechat nechce.
@SandraN: Nikde v tom článku nečtu, že musí celá rodina sedět a čekat na pokyny stárnoucí paní. Manžel se o svou matku stará sám, nechce od Hany, aby se ona starala taky. Co přesně brání Haně v tom, jet někam na kolo, do zoo, do divadla atd.? Někdo jí to zakazuje? To by jistě zmínila, kdyby to tak bylo. Píše, že děti jsou "odrostlé", to nevím, co znamená, můžou být už klidně dospělé, kolem dvacítky, věk na to Hana má, aby měla dospělé děti. Zdá se, že ty odrostlé děti už nepotřebují mít tatínka denně za zády, že se celkem obejdou i bez něj, a taky se tam nikde nepíše, že se jim jako otec nevěnoval, když byly malé. Nevím, proč by měl tatínek něco organizovat, Hana nemůže nic sama organizovat? Proč? Proč by si nemohla ona cokoli naplánovat? Dokonce ani nemusí nikomu vařit a péct na dva dny, jídlo se dá objednat nebo existují restaurace. Celý problém je v tom, že Hana chce mít manžela pro sebe, aby věnoval svůj čas výhradně jí, a jednou za půl roku by teda byla ochotná tolerovat návštěvu u matky. Na chvíli.
@SandraN: Já jsem z článku pochopila, že děti už jsou dospělé a ona žije s manželem, který ale dochází za rodiči a pomáhá jim. Tj. že není pouze s ní doma.
Teda naprosto souhlasím s většinou příspěvků pode mnou. Ten chlap byl v dětství dost vážně nemocen s dost vážnými důsledky a život omezujícími okolnostmi. Takže asi ano, byl dost vázaný na matku a ona na něj. Rozhodně bych to ale nenazvala typickým mamánkovstvím. Když byly jejich děti malé, tak to Haně přišlo v pořádku, že za rodiči jezdí a teď "když jsou odrostlé" jí to hodně vadí. Přišlo by jí v pořádku, že se syn na svou nemocnou matku vykašle?! A ona nemá rodiče? Asi ne...nebo jsou zaplaťbůh zdraví a nebo s nimi vůbec nemluví. Těžko říci, není o nich zmínka. Z celého příběhu na mě nejvíce působí, jak si kdysi přečetla jak vypadá mamánek a snaží se hledat důkazy, že právě to její manžel je. Asi nemá víc jiných problémů...Mě by ovšem chlap, který by se vykašlal na své staré a nebo nemocné rodiče, zrovna moc neimponoval.
Myslím, že každá matka by byla daleko radši, kdyby měla zdravého syna. Kdyby nemusela obětovat mnoho ze svého života, jen aby její nemocné dítě nakonec dokázalo samostatně fungovat. Což se v tomto případě podařilo. Dokonce natolik, že na tom muži v jeho dospělosti ani nebyla jeho nemoc poznat, takže se do něj Hana zamilovala jako do zdravého a zjistila to až dodatečně. To bych řekla, že je "dobrá práce", nevidím v tom snahu si doživotně syna připoutat. Pochopitelné je i to, že matka syna varovala, že si možná nenajde partnerku. To se klidně mohlo stát, ne každá žena je ochotná se provdat za nemocného, tím spíš, že to třeba mohlo být dědičné a i jejich dítě se mohlo případně narodit s nějakým postižením. To je Haně jedině ke cti, že si to nerozmyslela a vdala se za něj i tak. Ovšem ona věděla, koho si bere, měla spoustu času, a nemusela si ho brát, bylo to její svobodné rozhodnutí. A teď po mnoha letech najednou není spokojená, nevím, co čekala, že se změní. Tak buď jí to vadilo hned od začátku, dobře, tak ho mohla pustit k vodě a najít si jiného. Nebo jí to začalo vadit až teď, protože teď je ta matka ve věku, kdy holt se začínají hlásit různé nemoci a potřebuje pomoc. No ale s tím se dá těžko něco dělat. Co Hana čeká - že manžel řekne své matce "promiň, mám ženu zlou jako šídlo, nemůžu ti přijít pomoct, měl bych doma peklo, takže se uvidíme za půl roku" ? ]:-D
Myslím, že dospělá žena v 43 letech by takovéhle "problémy" měla mít vyřešené. :eh
Ona je tady otázka, jak bude ten manžel fungovat, až tu matka jednou nebude vůbec. On nebude schopen být plnohodnotně manželem a otcem. Tady není problém, že pomáhá matce. Tady je problém, že nefunguje ve své rodině. Ano, je tady ten zdravotní problém. Částečně se to dá omluvit. Nelze se ale na to vymlouvat celý život. Plno lidí žije samo. Kdyby si ale vynucovali všichni pozornost blízkých příbuzných kvůli každé prkotině, to aby se z nich zbláznili. Paní měla celý život jedinou zálibu. Svého syna. A bude ho tahat k sobě pod jakoukoli záminkou. Já samozřejmě pomáhala a pomáhám potřebným starším příbuzným. Ale nesmí to být o manipulaci. A nesmí tím trpět rodina.
@SandraN: mě přijde, že si do příběhu promítáš svojí špatnou životní zkušenost. A díky tomu nevidíš, že ten příběh je vlastně jiný než ten tvůj.
@SandraN: Hanka ani slůvkem nenaznačuje, že by její muž v její rodině jako manžel a otec nefungoval. Navíc spekulovat, jak bude fungovat po smrti matky...?Dnes je úžasné, že si člověk může mnoho přečíst o nejrůznějších psychických a psychologických problémech, o nestandartním chování a podobně. Má to však i svou druhou stránku. Svádí to k posuzování a určování jakési diagnózy. Jenomže ta by měla zůstat vždy pouze v rukou odborníků. Je to stejné, jako když si člověk přečte příznaky nějaké choroby a hned ví, že ji má, i když ji vůbec nemá.Myslím si totiž, že problém je v tom, že Hanka si někde přečetla o problémech manželství s mamánkem a už vidí mamánka i ve svém muži. To, že si telefonuje s matkou, že ji pomáhá a navštěvuje ji, je naprosto normální. Já osobně jsem svým rodičům telefonovala denně, i když náš vztah byl vždy konfliktní. Manželova maminka telefon neměla, proto za ní manžel jednou týdně jezdil a pokud bylo potřeba, uklidil, umyl okna a podobně. Dnes mám 3 dospělé, děti a denně si telefunujeme, třeba se pouze ujistíme, zda je všechno jak má být. A je mi jedno, zda telefon vezme syn, nebo snacha, či dcera, nebo zeť, nebo některé z vnoučat. Mamánek podle mne rozhodně není.
Tenhle případ mi moc jako mamánek nepřipadá. Muž byl na své matce závislý ze zdravotních důvodů, nechtěla bych něco takového prožít. Na stará kolena chce matce zase víc posloužit on.Manželka je zřejmě zdravá,ale zcela neuznalá. Namísto,aby taky pomohla,tak reptá a vymýšlí si blbosti. Až manželovi matka zemře,tak ho bude mít Hana jen pro sebe.
Vzala jsem si také jedináčka, a to silně závislého na rodičích, zejména na matce. U všeho museli být, o všem spolurozhodovat. Vybírali nám zařízení do bytu, organizovali volno. Muž si s nimi volal snad denně, kolikrát tam šel rovnou z práce. Roky jsem se trápila, ale prostě jsem dosáhla pouze dílčích úspěchů. Byla jsem páté kolo u vozu, dobrá na všechny domácí a zahradní práce. Aspoň jsem si kvůli dětem vymohla asi pět letních týdenních dovolených. Bylo mi x krát řečeno, že já to nechápu, že mají spolu úžasný vztah, který já s rodiči nemám. Někdy po čtyřicítce jsem to prostě vzdala. A začalo mi to být jedno. Jak šel čas, přišly další okolnosti, které vedly nakonec k rozvodu. Musela jsem ustát různé fámy a pomluvy, které se ke mně oklikou dostávaly. Neměla jsem to snadné. Spoléhat jsem se musela jen sama na sebe. Byla jsem ale tak zvyklá, moji rodiče nám do ničeho nikdy nemluvili a ponechali nám třem dětem prostor na vlastní rozhodnutí, odpovědnost a nesení následků. Pár nelehkých let, práce na vlastním bydlení, pomoc dětem,profesní růst. Bylo co dělat. Očekávala jsem, že budou bydlet společně a navzájem si pomáhat. Už nebyli všichni nejmladší ani nejzdravější. Opak byl pravdou. Nesnesli se. Dnes žije bývalý muž sám. Svoji domácnost naprosto nezvládá. Nikam se v životě neposunul, nic nedokázal.Děti, které si dodnes pamatují, jaké nám doma dělal scény a tu nepohodu s ním, tam odmítají chodit. Mamánkové mají vlastně smutný život....
"Na Hany místě" - lépe na Hanině místě - bych se styděla za takovýhle výlev, a doufala, že se to manžel ani tchyně nikdy nedozví. Plně souhlasím s předchozím komentářem. Hana asi nemá rodiče, zřejmě se vylíhla z vejce, a pokud je náhodou má, tak jim patrně nehodlá nijak pomáhat, bude jí stačit je vidět jednou za půl roku, a běda, kdyby snad vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu potřebovali od ní nějakou pomoc, to v žádném případě. Ještě by si o ní někdo mohl pomyslet, že ona je taky mamánek. Ach jo.
Tu z textu čišící nenávist nechápu. Paní asi žádnou rodinu nemá, nebo se nestýkají. Jednou týdně telefonát (dokud byla matka zdravá) mi přehnané nepřipadá. Že prarodičům chodili ukazovat vnoučata, a teď by návštěva stačila jednou za půl roku? Zmínka o tchánovi jedna, o její rodině nula. Vidím jako běžné, že když rodiče stárnou a zdravotně již nestíhají, je třeba se jim věnovat zase trochu víc, než v produktivním věku. A když jak paní píše děti odrostly (netuším, jestli je jim 18 nebo 10), zřejmě už mají své zájmy a otec víc času. Mamánek je pro mě ten, který se o všem radí s matkou a její přání preferuje před svým i partnerčiným, ale to mi tady nepřipadá jako ten případ. Ano, než se sestěhovali, byla matka u jejich důležitých rozhodnutích, ale ani paní nepíše, že by tato rozhodnutí ovlivňovala. Že dříve jako mladý kluk, který si přivedl domů první holku chtěl, aby byla sympatická i rodičům - to mi také přijde normální.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.