HANA (50): Starší dcera mne nenávidí, svoji mladší sestru nechce vídat

19. 9. 2021
Foto: iStock
HANA (50): Starší dcera mne nenávidí, svoji mladší sestru nechce vídat | Foto: iStock
Hana otěhotněla ve věku, kdy prožívala velmi bouřlivé období, což se na její roli matky zásadně podepsalo. Následky svého chování si nese dodnes a ráda by je napravila, jen neví jak...

Poprvé jsem otěhotněla, když mi bylo pětadvacet. Byla jsem tehdy v dost divokém období života, s tehdejším partnerem jsme obráželi akce a diskotéky, hodně pili, domů chodili až ráno, někdy z tahu rovnou do práce. Dítě jsme rozhodně neplánovali. Já jsem ale byla vychovaná ve víře, že potrat je vražda, a tak když jsem otěhotněla, tahle možnost vůbec nepřicházela v úvahu.

Můj tehdejší přítel se jmenoval Karel. Byl hodně proti tomu, abychom měli dítě, ale já se přesvědčit nenechala. Naopak, hučela jsem do něj tak dlouho, až souhlasil, že si mě vezme. Neměla jsem to dělat, ale uvědomila jsem si to pozdě. Do měsíce byla svatba. Nic velkého, jen my dva, rodiče a svědci.

Naši nám koupili malý byt poblíž a zařídili jen tím nejnutnějším. Karel byl student, já před porodem pracovala jako prodavačka v řetězci s oblečením, takže moc peněz jsme neměli. Nestačilo to pořádně ani na běžný život, což mi došlo, když jsem odešla z práce a začala pobírat mateřskou. Zaplatili jsme jen to nejnutnější, ale naši mi už dávat víc nechtěli a asi ani nemohli. Karlovi rodiče se odmítli zapojit úplně, takže netrvalo dlouho a všechny úspory padly. Do toho se narodila Karolínka.

Za pár týdnů musel Karel přerušit školu a nastoupit do práce, protože nebylo pomalu ani na jídlo. Vyčítal mi to a hádky, které už tak byly doma na denním pořádku, se staly ještě dramatičtější. Já jsem svou novou roli vůbec nezvládala, Karolína pořád brečela, mně chyběly kolegyně a práce, kontakt s lidmi. Připadala jsem si doma jako ve vězení, nevěděla jsem, co mám dělat.

Nejhorší bylo, že všechny moje kámošky měly „normální“ život. Práce, zábava, kluci. Jenom já měla doma věčně pokaděné plíny, nespokojeného manžela, který nechtěl chodit do práce, a ubrečený mimino. Do toho jsem se ještě pohádala s našima, protože mi už nechtěli dávat žádné peníze, ale pořád měli řeči a rady, a vyhodila jsem je. Netrvalo to moc dlouho, než jsem se vrátila k tomu, co mi před těhotenstvím tak dobře šlo. K pití.

Asi nechci popisovat, jak probíhaly následující dva roky. Ze začátku jsem se asi ještě držela, ale jak se situace doma horšila, horšilo se i moje pití. Prostě když jsem s Karolínou šla na tříletou prohlídku, doktorka byla jejím stavem zděšená a zavolala na mne sociálku.

Karolínu mi odebrali a dali ji do péče mým rodičům. Já za ní mohla jen na návštěvu, ale popravdě – byla jsem ráda, že mám dítě z krku, vrhla se naplno do pití a zpět do života a na Karolínu si vzpomněla tak dvakrát do roka.

Šlo to takhle dlouho. Tak dlouho, že už to nejde svádět na nějakou hloupost mládí. Z tohohle šíleného života mě paradoxně zachránila autonehoda. Srazilo mne auto a byla jsem tak dlouho v nemocnici, že jsem měla reálnou šanci přestat pít, protože jsem po několika letech skutečně vystřízlivěla a pochopila, co se se mnou stalo. Z nemocnice jsem se nechala přesunout rovnou do léčebny a tam jsem strávila dalších pár měsíců.

Když jsem konečně vyšla jako vyléčený alkoholik ven, šla jsem za Karolínou. Chtěla jsem ji vidět, omluvit se a zase patřit do jejího života. Ale byla jsem naivní. Byla už velká a vůbec mě nechtěla vidět. Nutno říct, že ani rodiče nebyli na mé straně a v podstatě mě vyhodili. Psala jsem omluvné dopisy, posílala dárky, snažila se chodit na návštěvy, ale bylo to zbytečné, ti tři o mě nestáli a já to po čase zase vzdala.

Asi před dvanácti lety jsem potkala svého druhého muže. Honza je moc hodný člověk, pokorný a věřící, žena mu zemřela při autonehodě (smutná ironie osudu, co?) a já mu o sobě postupně vše řekla. Nepřestal mne mít rád, dokonce mne časem požádal o ruku a já řekla ano. Stala jsem se jeho manželkou, a dokonce se začala starat o jeho syna.

Rok po svatbě jsem otěhotněla a narodila se mi holčička. Jmenuje se Natálka. Brzy jí bude deset let. Svou sestru viděla jen párkrát, když se náhodou potkaly u babičky. Naši se se mnou totiž usmířili, když jsem si dala život dohromady, a Natálku chtějí vídat. Ale Karolína mi pořád neodpustila, vyhýbá se mi a já se bojím, že tahle rána už se nikdy nezacelí.

Témata článku:   

Komentáře Zobrazit celou diskuzi

Přečtěte si také

Horoskopy

Jakmile se přehoupne týden do své druhé poloviny, spadne vám kámen ze srdce. Náročné povinnosti jsou pro vás zničující a vy prahnete po dalším odpočinku. Říkáte si, že byste si vzali…